O levanduli

Čas levandule u nás doma pomalu doznívá. Mám toto období velmi ráda pro tu vůni, barvu a možná, že je v tom i nesplněné přání, přenést se do daleké slunné Provence a vidět na vlastní oči tu nádheru, kterou znám jenom z obrázků.

Letos se moje levandule předvedla a dala mi nádherné, rovné a dlouhé stonky, přímo ideální ke zpracování.

Nejdřív jsem si vyrobila věnec na domovní dveře. Silný měděný drát jsem omotala větvičkami buxusu a levandule. Je dobře, že se všechno dá dělat venku, kde také zůstane veškerý nepořádek, který tato činnost obnáší.

Kytičky levandule mám rozvěšené k sušení po celém domě. Většinou potom suché kvítky vydrolím do krabičky a používám k náplním pro různé vonné pytlíčky, srdíčka atd.

Ušila jsem další pohankový polštářek a k jeho náplni, pohankovým slupkám, jsem přidala pořádnou hrst levandulové drti, aby nejen hřál, ale také krásně voněl. Levandulové srdíčko, jako bonus.

Kytičky a paličky. Kytičky na věšáček a paličky do šatníku nebo do auta pro syna.

Některé keříky levandule jsem si koupila před sedmi lety a stále ještě krásně kvetou, jiné jsem si sama namnožila řízkováním.

Snad se budou tyto rady někomu hodit. Našla jsem je v časopisu Rozmarýna 7/2015, který mám moc ráda.

Ještě něco z toho samého zdroje. Mnoho dpbrých rad je i v letošní letní Rozmarýně.

Kromě levandule postupně sbírám a suším také další bylinky. Na zahradě je stále co dělat. Do toho přibudou vnučky, pro které už teď vymýšlím prázdninový program. Momentálně se ale starám o menší ZOO mého syna, který je s rodinou na dovolené. Toto ZOO čítá jednoho bílého křečka, ve dne spícího a v noci rámusícího, jednoho veselého pejska a 7 slepic . Nenudím se. První týden prázdnin je pomalu za námi, pro mne zatím bez vnuček a bez výletů s kamarádkami, to mne teprve čeká a věřím, že si to všichni užijeme.

Přeji i vám pěkné letní dny.

Střípky ze začátku léta

Máme tu léto. Já jsem si ho už stihla vychutnat v různých variantách. Zažila jsem nedýchatelná vedra, bouřky, lijáky, vichry. Naše růžové království dostalo pořádně zabrat, kde je jeho voňavá krása dnes!

Ztráty mi nahradila moje levandulová miniplantáž. Čichám, sklízím, suším a pletu paličky.

Moje levandulování teprve začalo a v příštím článku se k němu ještě vrátím.

Prožila jsem už i menší dovolenou. Po čtyřech měsících jsem se opět setkala s mým sluníčkem a jediným vnoučkem - kloučkem, který se mi odstěhoval do Čech. S manželem jsme absolvovali dlouhou cestu všemi možnými vlakovými spoji. Zažili jsme stotřicetiminutové zpoždění žlutého vláčku RJ, jehož provozovatel nám nakonec velkoryse vrátil jízdné. Zažili jsme výluku na trati a cestu autobusem s partou "veselých" mužů v letech, školní výlety atd. Nestěžuji si, bylo do vlastně dobrodružství, jaké se s autem nezažije.

Dovolenou jsme si naplánovali jenom na pár dnů, ale stačili jsme se porozhlédnout i po okolí synova bydliště, což jsou Malé Svatoňovice, rodiště Karla Čapka. O této obci jsem napsala článek před několika lety. Malé Svatoňovice jsou také známým poutním místem s výbornou, prý léčivou vodou, kterou si lidé nabírají u této krásné kaple.

Stačili jsme podniknout ještě jeden výlet po okolí a dostali jsme se až k Adršpašským skalám.

Výlet byl jenom krátký, ale moc pěkný. Nikdy jsem v těchto končinách nebyla, ale určitě se vrátím.

Oslavila jsem všechna rodinná červnová jubilea. Od nevěsty Ivetky jsem dostala vlastnoručně upečený a nazdobený srdíčkový dort.

Bez vysvědčení nemohou začít prázdniny, já už jsem ho dostala a děti to teprve zítra čeká.

Přeji vám sluníčkové dny, cestování bez nehod, krásné zážitky z cest, ale i z domova a pozor na klíšťata, těch se letos urodilo!

Růže

V minulém článku jsem opěvovala divokou přírodu. Jenže ono je teď takové období, kdy člověk neví, kam se dřív podívat. Všude to kvete, voní a bzučí. Růže jsou koncem jara a začátkem léta nejkrásnější a nejzdravější, alespoň u nás doma. O nějaké té mšici nemluvím. Nedalo mi, abych si je nevyfotila a nepodělila se s vámi.

Náš růžový oblouk, focený ze strany. Není vůbec jednoduché zachytit to, co vidíme, především tu správnou červenou barvu.

Růži na obrázku jsem si koupila kvůli jejímu jménu, jmenuje se totiž Helenka ...

Tato růže je zase velmi stará, přestěhovali jsme ji na zahradu ze hřbitova, kde zdobila hrob manželovy babičky, ale stále se má k světu.

Toto je zase jiná, daleko mladší odrůda. Cedulička z obchodu se většinou ztratí a já nejsem přes růže žádný odborník, pletou se mi názvy plazivá, popínavá a pnoucí, ale člověk nemusí vždycky vědět všechno.

Konečně se mi podařilo zachytit kapky deště

Na růže mám slavnostnější vázy, ale tato větvička se ulomila, tak jsem ji v rychlosti dala do džbánku, no a celkem jí to sluší.

Od růží ke kopřivám. V posledních letech jsem si oblíbila okrasné kopřivy. Zjistila jsem, že přes léto je to moc hezká a nenáročná venkovní dekorace. Letos jsem objevila v květinářstvích hodně nových druhů.

Jsem na zahradě každou volnou chvilku, je to dřina i relax. Momentálně rozkvétá levandule, už jsem zakoupila stužky a látky na pytlíčky a těším se, jak si to doma provoním. Určitě nejsem sama.

Přeji vám příjemné poslední červnové dny.

Čas kvetoucích luk, bezů a šípkových růží

Včera jsme si vyšly s kamarádkami do beskydských lesů. Den před tím vyhrožovali bouřkami, ale nakonec nám počasí přálo. Nebylo nijak horko a cesta byla příjemná. Přestože jsme se dostaly dost vysoko, stoupání bylo pozvolné. Ušly jsme asi 10 km.

Jak už jsem napsala, sluníčko bylo zpočátku skoupé, proto mají fotky trošku pošmourný ráz. Procházely jsme polními cestami, mezi nepokosenými loukami v naprostém tichu, prostě pohoda.

Kopretiny za mřížemi, přesto působily velmi romanticky...

Když romantika, tak se vší parádou! Třeba s pávem na střeše jedné hospodářské usedlosti. První dojem nebyl příliš romantický. Páv nás přivítal na korbě nevzhledného malotraktoru domácí výroby, ale potom uznal, že to není pro něho dost důstojné místo a vlétl na střechu.

Celou cestu nás provázely květy černého bezu, však jsem si jich domů přivezla velkou tašku.

Křehká krása poměnek

Šípkové růže, ty byly také všude

Za celou cestu jsme potkaly jenom dvě dívenky, které si vyšly zaběhat, jinak ticho, klid...

A nakonec jedna dobrá zpráva. Rostou! Můj letošní první úlovek.

Přeji vám klidný slunečný a odpočinkový víkend.

Smoothie

Začátkem letošního roku jsem dostala tento šikovný mixér na přípravu smoothie.

Sama bych si ho nekoupila, přestože je to v poslední době veliký hit. Doma mám plno "pomocníků" a na některé z nich léta padá prach. Ale tuto mašinku musím moc pochválit. Je malá, skladná a je s ní lehká manipulace, ve srovnání s mým kuchyňským robotem jedné známe značky, kde se mi bez asistence dalších osob, ani po letech nepodařilo správně sestavit stejný přístroj po umytí.

Tady je už přístroj připraven, jablíčko, kiwi, banán, kousek zázvoru a semínka chia.

Hotový nápoj, díky všem ingrediencím, včetně zázvoru, je velice osvěžující a zdravý. Doporučuji ho pít vychlazený a neředit vodou. Naopak u tužšího ovoce doporučuji před mixováním nalít pár lžiček vody.

Další varianta. Pomeranč, jablko, kousek mrkve a semínka chia.

Z historie

Toto "ovocné pyré" konzumovali lidé ve Středomoří již po několik staletí, avšak ve Spojených státech se stalo běžným pokrmem až ve 20. století - poté, co byla vynalezena lednička a mixér. Do doby než byl vynalezen mrazák, lidé připravovali Smoothies pouze z plodů, které bylo v onu roční dobu k dostání (banány, ananasy a jahody), až poté se začalo přidávat ovoce jako borůvky, maliny, brusinky a granátové jablko. V 30. - 50. letech 20. století získávalo Smoothie více a více příznivců, nicméně konzumaci tohoto nápoje nejvíce ovlivnila 60. léta, kdy se lidé začínali více zajímat o zdravou stravu a makrobiotiku. V této době toto "ovocné pyré" získalo svůj název Smoothie - což je v překladu "jemný".

Použití

Zde platí - sto lidí, sto chutí, a proto možných variant, jak si Smoothie připravit doma, je velmi mnoho. Záleží na každém z nás, jak si jej připravíme. K výrobě můžeme použít jeden či více druhů ovoce, můžeme připravit čistě zeleninový nápoj, nebo můžeme zkombinovat ovoce se zeleninou. Rovněž můžeme přidat mléko či jogurt a udělat si Smoothie na způsob Milkshake. Můžeme si jej také přisladit cukrem nebo zchladit kostkami ledu.

Zdroj : http://smoothies-recepty.cz/co-je-to-smoothie/

Dnes jsem si koupila první letošní jahody, přidala jsem snítku máty, trošku smetany a stévii na oslazení (kvůli diabetikovi), jinak si myslím, že trošku cukru pro ostatní neuškodí.

Mixér je víceúčelový a já ho používám v kuchyni i při přípravě jiných jídel. Je jenom trošku menší.

Mějte se pěkně a užívejte si zahradních plodů...

Tradiční kaštanový pozdrav

Minulou sobotu jsem byla v Ostravě v divadle a když jsme se vraceli pozdě večer zpět, nestačila jsem se divit, jak ve tmě krásně svítily svícny kaštanových květů, kterých bylo v ulicích nepočítaně. Uvědomila jsem si, že pokud chci dodržet tradici, musím se co nejdříve vypravit za kaštany na Hukvaldy. Zpočátku tohoto týdne počasí k výletu přímo vybízelo.

Hned u vstupní brány jsem pořídila tento snímek a udělala jsem dobře, protože uvnitř obory už byly některé stromy odkvetlé. Ale to nevadí, kromě kaštanů je v oboře plno jiných objektů k obdivování a k focení.

V posledních dvou týdnech jsem měla potíže s pohybovým aparátem a paní doktorka mi nakázala klidový režim, proto jsme předem vyloučili výstup na hrad, takže to tentokrát bylo bez rozhledů a bez pohledu na nádherné kořeny chráněných buků.

Tak naše cesta vedla pěkně po rovině. Chatička v povzdálí má nad vchodem nápis "Hubertka" a nádherně se vyjímala mezi rozkvetlými keři a stromy. Vedle kaštanů v tomto období v oboře kraluje hloh a poznáte to zrakem i čichem, což po delší době už není moc příjemné.

V oboře je kromě zdravých vzrostlých stromů k vidění i mnoho různých kuriozit, jako tato trojnohá lípa, kterou jsem na blogu už několikrát ukázala. Bez listí vypadá jako nějaký tvor-netvor z pohádky. Ale já jsem byla ráda, že po zimě opět obrazila. Lípa se nachází v blízkosti slavné sochy lišky Bystroušky III., která je zatím stále na svém místě.

Když jsme byly v oboře před měsícem s kamarádkami, všimly jsme si na stromě malé krabičky. Původně jsme to tipovaly na starý rezavý tranzistorák, a já jsem doma podotkla, že se v tom jistě ukrývají kešky. Syn, který tuto zájmovou činnost provozuje mi řekl, že to může být fotopast a hned jsme si to našli na internetu. Takže tak. Liška je v bezpečí.

Společně s kaštany je zde hojně k vidění áron karpatský, když jsem ho tu před třemi lety objevila a zjistila, co je to vlastně za kytičku, chodím sem pravidelně i za áronem...

Pomalu jsme došli na jeden konec obory, kde je malebná hájenka a plno objektů ze dřeva. Já jsem však sem přivedlla svého muže proto, abych mu ukázala nově postavený altánek, kde si znavený návštěvník může odpočinout, posvačit, popřípadě se posílit kalíškem něčeho ostřejšího.

Detail sovy

Úplně na konci cesty jsem objevila tento košatý strom, který se mi moc líbil. Jenže to byla jenom polovina cesty, stejnou cestou jsme se vraceli zpět. Měla jsem obavy, jestli jsem to s tou chůzí trošku nepřepískla, ale jak vidno, pohybový aparát chce pohyb a brala jsem to jako součást léčby. Však on by se ozval a zatím je to dobré.

Mějte se pěkně a běžte do přírody!