Zasněžený pozdrav z Podbeskydí

Když jsem se dnes ráno probudila, vítala mne zasněžená krajina. Potěšilo mne to hlavně proto, že jsem se po dlouhé době chystala s kamarádkami na hory.

Vzhledem k tomu, že jedné z nás ujel autobus před nosem, dohodly jsme se na změně trasy do níže položených míst. Ještě že existují mobily a e-maily. My jsme holky šikovné a nic nás nevyvede z míry. Vysoko v hrách muselo být krásně, ale pod nimi to také stálo za to.

K nám, holkám člověčím, se už několikrát přidala také holka psí. Jmenuje se Sany, je to kříženka jorkšíra s něčím, co má delší nožičky, ale je moc milá a statečná. Všimněte si, prosím, sněhových kouliček na jejích nožičkách. Já bych to nevydržela, ale ona statečně cupitala k zastávce autobusu, kde jí byla ledová krusta odstraněna.

Sany se po cestě nezapomněla pozdravit se psím kolegou

Na zpáteční cestě míjíme tento ukazatel - zvoničku. Šedesátka je č.p. domu v pozadí a ukazatel naviguje pocestné do nedaleké hospody.

Když jsem se vrátila domů, sníh skoro zmizel. Všimla jsem si, že nám také začínají vykukovat sněženky, ale je ještě brzy, raději ať zůstanou v zemi.

Přeji příjemný víkend.

Pohankové polštářky

Konečně jsem se odhodlala zlikvidovat dalšího kostlivce ze skříně. Už jsem se obávala, že mi ho za těch pár let, co ho tam skladuji, sežrali červi. Ten kostlivec byly totiž pohankové slupky. Naštěstí byly v pytlících pěkně vzduchotěsně uzavřeny.

Žádní červíci se tedy nekonali a mohla jsem se pustit do práce....

Nejdřív jsem si ušila dva podlouhlé povlaky z bavlněné látky cca 40 x 20cm. Na jedné straně jsem vynechala otvor, kterým jsem se pokoušela dostat pohankové slupky dovnitř, ale moc to nešlo. Pak jsem dostala skvělý nápad. Do otvoru jsem vložila roličku od kuchyňských utěrek, která mi posloužila jako násypka a pak už šlo všechno, jako po másle.

Do jednoho polštářku vešel akorát jeden sáček slupek, možná že by jich mohlo být i méně, asi tak, aby se obsah dal dobře přesypávat z jedné strany na druhou nebo tvarovat podle potřeby. Nakonec jsem otvor zašila a dílo bylo hotové.

Mnozí tuto věc znáte, třeba s jiným obsahem. Sama jsem byla zvědavá, jak to bude fungovat. Polštářek se nahřeje na velkou teplotu a přiloží na nějaké bolavé místo na těle, třeba na krk nebo na záda. Já jsem si jím omotala zápěstí ruky, ale na krční páteři je to také příjemné. Polštářky jsem nahřívala v mikrovlnce 1-2 minuty.

Je to jednoduché, levné, účinné.

Já se ale už moc těším na zahřátí jarním sluníčkem, tato zima-nezima mi žádné potěšení nepřináší.

Klubíčka a háček

Za dlouhých zimních večerů je velmi příjemné sednout si někde v teple, do koutku pod lampu k pěkné knížce nebo k nějaké jiné činnosti, která nám přináší radost. Jak jsem se zmínila v předešlém článku, drátek jsem uložila hluboko na dno skříně a tentokrát jsem oprášila háček.

Pod stromečkem našla tuto knížku a rozhodla jsem, že se pustím do kloboučku, na který je v knížce návod. Začala jsem správně, ale protože na návody moc nejsem, tak se nakonec z apartního kloboučku vyklubal baret, sice mnohokrát páraný, ale nakonec zdárně dokončený.

Háčkování pokrývky hlavy bylo spíš dobrodružství, protože jsem od začátku věděla, že to klobouček nebude, ale co z toho vznikne, to jsem nevěděla do posledního očka...

Zábavnější a jednodušší bylo dokončování dalších podkafíček, které jsem háčkovala už na začátku podzimu.

Barevné čtverečky jsou můj mnohem starší kostlivec. Tvořila jsem je ještě v parném létě a moc mne to bavilo.

Dlouho jsem dumala, co s nimi. Momentálně se na TOM pracuje a už to není tak zábavné a až TO bude hotové a bude to trošku k světu, tak se možná pochlubím.

Přeji vám příjemný víkend, někde možná hodně zasněžený, my jsme zatím v očekávání...

Když dlouho neprší - Olešná

V pátek se poprvé v novém roce sešel náš dámský turistický spolek. Tentokrát jsme se rozhodly jít podívat na přehradu Olešnou, která je dlouhodobým suchem skoro prázdná. Já se na přehradu dívám z okna, takže žádná veliká cesta to nebyla, ale přidaly jsme si ještě pár kilometrů, abychom nevyšly ze cviku...

Olešná je vodní nádrž, sloužící k rekreačním účelům pro město Frýdek-Místek a okolí, pitnou vodu naštěstí bereme odjinud, ale i tam to není ideální.

Je to smutný pohled. Suchou nohou je možné projít téměř doprostřed nádrže. Naštěstí byl mrazík, tak jsme se nebrodily v blátě. Na dně jsme našly spoustu skořápek škeblí a staré pařezy, které zůstaly pod vodou a za padesát let nezměnily svůj vzhled.

Pro srovnání přikládám pár starších fotek - v pozadí je hráz a město

Ten sám pohled v zimě

To bylo včera a dnes ? Že by se blýskalo na lepší časy? Ráno jsem se probudila do bílého. To ale ještě nic neznamená. Přeji vám pohodový víkend někde v teplíčku.

O lenosti, jejím překonávání a zlatých českých ručičkách

Zdravím vás všechny v novém roce! Konečně začínám svůj "První letošní..." Ne, že bych po Vánocích nezačala psát, stalo se tak dokonce několikrát a všechno skončilo v "Rozepsaných". Jsem totiž Rak a ti prý bývají nerozhodní, v mém případě to platí dvojnásobně a rodina mi to vytýká.

Svátky proběhly v pohodě, ale jsme přece jenom velká rodina a než se všichni navštívíme, jsou tu Velikonoce! Poslední zlatíčka jsem vyprovodila minulý týden. Po tom všem si člověk musí vyčistit hlavu, odpočinout si a trochu zalenošit.

Nejlépe se mi odpočívá se sněhuláky . Nemusí se zrovna spát, ale může se třeba číst. Pár pěkných knížek jsem v poslední době přečetla. Také jsem narychlo dokončila poslední vánoční zvoneček, ten dlužím jedné kamarádce. Z posledního kousku barevného drátku jsem vyrobila malinkatý zvoneček velikosti náprstku. Tím jsem s drátkováním na nějakou dobu skončila a "vercajk" jsem schovala hodně hluboko do skříně.

Pod stromečkem jsem našla tyto tři knížky :

Krásné inspirace. Všechny tři techniky jsem vyzkoušela už dřív. Momentálně jsem se pustila do háčkování, tak uvidíme, co z toho bude...

A teď k těm zlatým ručičkám! Ty patří mé kamarádce Hele. Posuďte sami.

Tento přívěsek jsem dostala v srpnu, kdy jsme oslavily náš společný svátek. Nádherné ornamenty, včetně očka na zavěšení, jsou vyšité z miniaturních perliček. Fotka není moc kvalitní, ale i tak je co obdivovat.

Těsně před Vánocemi jsme si s kamarádkami udělaly výšlap po okolí s výměnou dárků a občerstvením v přírodě. Zde se opět Hela "předvedla". Každá z nás dostala miniaturní taštičku, vyrobenou technikou pergamano a v taštičce byl ještě dárek.

Tentokrát to byl modrý korálkový přívěsek. Hela je moc šikovná a já jsem tu musela její práce ukázat.

Nakonec ještě jeden pozdrav, který jsem vloni už nestačila poslat. Měli jsme těch měsíčků plný záhon. Příroda se zbláznila, ale kytek není nikdy dost.

Mějte se krásně.

Všechno nejlepší v novém roce!

Moc bych si přála, aby ten čas letěl pomaleji, aby nikdo na světě nebyl sám, abychom měli hodně dobrých lidí kolem sebe, aby se nám počasí vrátilo do normálu, aby dětem nenarostly velké palce od nepřetržitého mačkání těch různých telefonů, tabletů atd. Aby byly více vidět venku, ne jenom, když jdou do školy nebo ze školy. Jejich rodičům bych přála, aby dovedli spolu překonat i ty největší potíže a problémy a neházeli hned flintu do žita. No a nám dříve narozeným bych přála hlavně to zdraví, nadhled nad věcí a úsměv na rtech i když zrovna bolí celé tělo a někdy i duše. Vězte, že je kolem vás plno spřízněných duší, stačí se jenom rozhlédnout .