Krásné Vánoce

Dlouho jsem váhala a prohlížela svůj archív tam a zpět. Nakonec jsem zavrhla tradiční bílou a zvolila, podle pravdy, čerstvě zelenou. Snímek je pořízený před pár dny na jednom dámském vandru. Tak se dá také strávit čas předvánoční v klidu a pohodě...

Mějte se krásně a užívejte Vánoce se svými blízkými.

Vánoční drátkování

Po delším čase jsem se vrátila k drátku. Blíží se Vánoce a já chci alespoň malým dárkem obdarovat své kamarády a známé. Původně jsem chtěla vytvořit něco jinou technikou, ale nemám momentálně dost času a trpělivosti, snad až po svátcích.

Zvonečky jsem alespoň ozdobila korálky. Je to mnohem pracnější, ale jde to.

Podotýkám, že moje výtvory vypadají ve skutečnosti mnohel lépe, on se ten drátek špatně fotí...

Snad zvonečky udělají radost.

Adventní věnce a drátované zvonečky, to je zatím moje jediná příprava na Vánoce. Minulý týden jsme měli doma velkou oslavu, kterou předcházelo velké chystání a organizování. Bylo to náročné. Od pondělka beru antibiotika a léčím se a lenoším...

Tak ať nedopadnete, jako já!

Máme tu opět Advent

Máme tu první adventní neděli. Nedávno jsme se potili v těch příšerných letních vedrech a Vánoce jsou najednou za dveřmi! U nás doma, ještě před Vánocemi, konkrétně příští týden, proběhne ještě jedna velká sláva, kterou musím zorganizovat a pak už se budu jenom těšit...

Přes všechno zanepráznění jsem si vyšetřila trošku času na adventní výzdobu z vlastní dílny. Nakoupula jsem plno drobností, mašlí a různé zdobení, ale nakonec jsem zůstala u jednoduchosti.

Věnec na vchodové dveře jsem upletla opět ze psího vína. Na dveřích vypadá dobře, ale na fotkách už to tak pěkné nebylo, proto jsem ho musela sundat a položit na stůl.

Letos jsem upustila od tradiční červené a koupila jsem bílé svíčky. Svíčky jsem umístila do formiček na pečení a celek naaranžovala do nízké kovové koláčové formy, stejně jako vloni. Je to praktické a nepouští to jehličí. Tak, to je moje letošní adventní tvoření. Samozřejmě, že po večerech vyrábím drobné dárky pro svoje blízké, těch není nikdy dost. Péct začnu až po výše uvedené velké slávě.

Přeji vám pohodové adventní dny.

Blančiny výborné dalamánky a jiné pečení

U nás se už několik dní čerti žení. Vůbec mne to neláká ven i když zahrada volá po zazimování. Využívám toho a trošku víc se věnuji kuchyni. U Blanky mne zaujal jednoduchý recept na dalamánky nebo bochánky, jak je libo...

250 g špaldové mouky ( použila jsem pšeničnou chlebovou mouku )

250 g chlebové žitné mouky

20 ml olivového oleje

260 ml vody

lžíce medu

2 lžičky soli

1/2 kostky droždí

Těsto jsem připravila bezpracně v domácí pekárně, jinak se připraví klasicky, jako každé kynuté těsto.

Po vykynutí vytvoříme bochánky, které necháme ještě chvíli kynout na plechu, vyloženém pečícím papírem. Posypeme solí, sezamem, mákem, kmínem, lněnými, či jinými semínky a dáme péct na 180 stupňů. Během pečení potíráme vodou, jako u chleba.

Těsto se mi zalíbilo a použiji je určitě i na jiný druh pečiva.

Vždycky toho času a chuti do práce tolik není a pak přichází na řadu polotovar ( nedělám reklamu, chci jenom pomoct uštvaným hospodyňkám).

Kynuté těsto z Lidlu v roličce pečícího papíru. Už jsem o něm jednou psala, ale od té doby jsem na něho nenarazila. Tentokrát jsem ale měla štěstí. Je to opravdu taková rychlovka, že se dá tvořit i na koleně.

Spolu s kynutým těstem jsem objevila ještě těsto linecké a hned jsem ho také vyzkoušela.

Opět stejná rychlovka, jenom koláč nevypadá moc vzhledně, ale na výborné chuti mu to neubralo.

Tak jsem si uvědomila, že si brzy to pečení pěkně užijeme. Znám pár lidí, kteří už mají v lednici připravené perníkové těsto...

Kostelík nad městem

Nedávno jsem se s kamarádkou, blogerkou Milenou, vydala na veletrh Kreativ Ostrava. Byl to už čtvrtý ročník a já jsem všechny předešlé poctivě absolvovala. Spolu s Milenou jsme tam byly už podruhé. Sešly jsme se ve vlaku. Cesta z nádraží na Černou louku se teď dá krásně zkrátit. Prostě přejdete velký nový most, který spojuje vlakové a autobusové nádraží s nákupním centrem Nová Karolína, projdete pěkně v teploučku nákupním centrem a vyjdete na druhém konci, kde je to k výstavišti kousek.

Tady máme ten nový most, samozřejmě, jak jinak, plný visacích zámků. Nejsem příznivcem této módy. Je fakt, že za našeho mládí se vesele rylo do všeho dřevěného a zděného... Ale o tom jsem vůbec nechtěla psát. Most vede dost vysoko nad rušnou silnicí a tak jsem jenom tak nakoukla dolů a co nevidím!

Na pouliční lampě malý kostelíček ! Tolikrát jsem tudy šla a ničeho jsme si nikdy nevšimla.

Hned jsem se dívala na další pouliční lampy, ale nikde nic podobného nebylo.

Jenom pohled na vysoké pece. Tak mne napadlo, kdo měl tak milý nápad? Kolik lidí si toho všimlo? Tentokrát jsem měla foťák u sebe, tak se s vámi o tu kuriozitku podělím.

O Ostravě se nemluví moc pěkně a já bych to chtěla napravit. Odpracovala jsem si tady svoje poslední čtyři roky, ale neměla jsem moc času na nějaké "objevy". Zato teď jich mám ještě pár v zásobě a postupně je ukážu.

Dušičkové dekorace

Dnes jsem se konečně pustila do dušičkových dekorací. Už jsem se obávala, že poruším tradici a budu muset narychlo něco sehnat v květinářství. Každý týden chodím kolem jednoho krámku a tam jsou k vidění překrásné a velmi vkusné věcičky. Škoda, že s sebou většinou nemám foťák.

Nakonec to dopadlo asi tak. U první mísy jsem použila růžičky z přísavníku, které jsem rovněž dnes narychlo umotala a pořádně nalakovala lakem na vlasy. Ty z předešlého článku dopadly tak, jak jsem předpokládala. Staly se z nich neforemné kouličky. Teplo a čas udělaly své. Snad tyto vydrží v chladu déle.

Kromě květináče z umělé hmoty a spojovacího drátku, pochází všechny přírodniny z naší zahrádky.

Druhá mísa je podobná. Květináč naplním hlínou, dokola napíchám větvičky jehličnanů, mahonky, buxusu, dřišťálu, zimolézu, přidám sušený vratič a dobromysl. Jako vloni nesmí chybět věneček ze psího vína.

Včera mi vnučky přivezly krásný lampión, který s maminkou vyrobily podle televizních Šikulů. Lampión má dokonce svíčku, co nikdy nezhasne...

Poslední výtvor je taková recyklace. Dnes jsem si udělala radost. Koupila jsem si v LIDLU pořádnou a kvalitní tavnou pistoli. Doposud jsem pracovala s takovou potvůrkou s padacím stojánkem, nad kterou by každý bezpečák zvedal výstražně prst. Toto je úplně něco jiného. Hned jsem ji vyzkoušela a na letní věnec z oregana, který mi doposud visel na dveřích, jsem přilepila, co se dalo.

Dekorace jsme hned odvezli na hřbitov, zapálili svíčky. Dušičky sice teprve přijdou, ale hřbitovy už jsou většinou teď krásně vyzdobené.

No a doma už jsme také začali "svítit"...

Přeji vám krásný čas dušičkový.