Ještě k Vánocům

Právě se dívám na statistiku s počtem mých loňských článků. Bylo jich 39. Není to žádná sláva v porovnání s jinými lety. Pravda, nějaké problémy byly, ale píšeme přece pro radost a ne pro množství. Nedala jsem si novoroční předsevzetí, že počet článků zvýším. Nedávám si žádná předsevzetí, protože vím, že jsem na ně schopna zapomenout do deseti minut.

Dlouho jsem přemýšlela, o čem bude první článek. Nějaká témata jsem měla v hlavě a když jsem tak uklízela svoje dárky z pod stromečku, abych tam udělala místo pro Staníkovy dárky, pro které si přijde opožděně až v úterý, brala jsem do ruky jeden dárek za druhým a zjistila jsem, že hodně jich je stvořeno vlastníma rukama dárce a stojí za to je ukázat dál.

Toto jsou dárečky od sestry Květy, však mnozí víte z jejího blogu, že stále něco "kluntá" u televize.... Hvězdičky, motýlci a dráček.

Tři dárečky od snachy Ivetky, stromeček z papírových ruliček, náramek z perliček a sovička.

Druhá snacha Romanka, Staníkova maminka, je specialista na tyto miniaturní ozdobičky z krkonošských trav.

Třetí snacha Péťa mi ušila víceúčelovou sovičkovou taštičku, která byla využita jako obal na další dárek - termotriko na cesty.

Opět háčkované ozdůbky a miniaturní paličkovaná podkůvka, obojí od kamarádek z turistického spolku.

Snad jsem na nic nezapomněla. Samozřejmě, že nechyběla velká výměna vánočního cukroví, které se holkám také velmi vydařilo i to je vlastně ruční práce, málokdy doceněná.

Vše se nám vrací do normálu, večery jsou stále dlouhé, zahrádka zazimovaná. Doufám, že se i já konečně do nějaké té "handmade" pustím, už je na čase.

Přeji všem pohodový víkend.

PF 2015

... a ještě fůru času na své blízké i vzdálené, na své koníčky i povinnosti a ať nám ten čas pospíchá pomaleji...

Krásné Vánoce všem!

Užijme si Vánoce v pohodě a beze stresu. V poslední době jsem neměla moc času. Situace se trošku zlepšila. Naši mladí se před nedávnem vrátili do svého bydliště. Snacha odpočívá před další léčbou a z vnuka Staníka se stal statný chlapík, který si už sám v sedmi měsících sedne i stoupne. Já se těším že se konečně budu moci zase plně věnovat těm, co mám ráda a tomu, co mám ráda .

Krásné Vánoce!

Adventní tvoření

Minulou neděli, u adventního televizního koncertu, jsme doma slavnostně zapálili první svíčku. Podařilo se mi vyrobit pouze adventní věnec na stůl, výzdoba vchodu zatím vázne. Snad to do vánoc stihnu. Tentokrát jsem zvolila věnec - nevěnec, je to spíš něco, naservírované na starém kovovém podnosu, či formě na koláč. Částečně jsem se nechala inspirovat internetem a částečně zapracovala moje fantazie (které se meze nekladou).

Na nevzhledné dno jsem pomocí oboustranné lepící pásky přilepila tvrdší papír. Svíčky se mi krásně vešly do formiček na pečení.

Opět jsem využila věnec z psího vína. Do poslední chvilky jsem myslela, že budu lepit tavnou pistolí, ale nakonec jsem ji vůbec nepotřebovala, šišky podpírají jedna druhou a stejně tak i svícínky, nakonec jsem použila trošku zeleně, kterou jsem zapíchala do věnce. Toť vše.

Přeji všem krásné a ničím nerušené adventní dny.

Pátý rok

Přesně před pěti lety jsem napsala svůj první článek. Nechce se mi věřit, že je to vlastně už tak dávno... Nebudu bilancovat, to jsem udělala vloni a bylo by to stejné. Letos to mám trošku komplikované, protože se stále starám o vnoučka a čas opravdu kradu a když můžu, tak už vlastně vůbec nemůžu, jsem velmi unavená a bez nálady. Ale snad se už blýská na lepší časy a opět, alespoň malinko, budu pánem svého času. Už se těším, jak zase vytáhnu foťáček a budu fotit, kde se dá. Představte si, že jsem navštívila 2 kreativní veletrhy, foťák jsem měla v kapse a vůbec jsem nefotila! V archívu mám plno fotek z přírody, protože si přece jenom občas vyjdu na výšlap s "holkami", ale než se dostanu k jejich zveřejnění, už to není pravda a krásná letní zeleň zežloutne a pak i opadá.

Snad začnu také zase něco tvořit, Advent je za dveřmi. Jediné, co mi zůstalo jsou knížky, ty čtu v noci v posteli...

Zítra načnu šestý rok a blogování určitě nevzdám, jenom se musím dostat do starých kolejí.

Jak se říká, necháme to koňovi... Tento kůň se jmenuje Andrejka. Potkaly jsme ho na horách, když ho jeho páníček venčil. Andrejka byla sice zvědavá, jaké dobroty mám v batohu, ale byla to dáma a nedala na sobě nic znát.

Obří hřib našla kamarádka, byl sice plný červíků, ale každý den se něco takového nenajde. To jenom, aby řeč nestála....

Moc děkuji všem stálým i náhodným návštěvníkům za přízeň a těm, se kterými jsem v bližším kontaktu dvojnásobně.

Rychlé pečení

Dnes máme u nás na vesnici posvícení, kterému se ale v našich končinách říká krmáš. To se uvaří něco dobrého a pečou se koláče, pozve se rodina a přátelé, většinou už bývá pořádná zima, protože naším patronem je sv. Martin. Dnes je to trošku jiné. Starousedlíků ubylo, "náplavy" přibylo a ta už to tak nesvětí. Zato v sousední vesnici, tam dává pan ředitel ve škole dětem volno, lidé si berou v práci dovolenou a v pondělí bývá ještě taneční zábava. Jak jsem řekla, u nás je to jiné, ale proč si neudělat dobře? Jak se tak dívám, mohla jsem klidně psát na téma týdne. Kachýnku máme rádi a po koláčích se jenom zapráší. Jenomže stále jsem ve stejné situaci s našimi mladými a s hlídáním vnoučka. Všechno proto musí jít rychle. V pátek jsem objevila úžasný polotovar - kynuté těsto v rolce. Původně jsem chtěla zakoupit listové těsto, jako vždy, ale řekla jsem si proč to nezkusit? Tedy pečení to nebylo moc rychlé, protože, když jsem si všechno nachystala, musela jsem se věnovat vnoučkovi, který vyžasoval pozornost a také jsem do poslední chvíle nevěděla, co budu péct. Nakonec to dopadlo takhle :

Trošku mi pomohl obal, kde byly vyfocení podobní šneci. Těsto je stejně, jako to listové, srolováno na pečícím papíru, takže jsem ho rozvinula, potřela meruňkovou marmeládou a tvarohovou náplní, opět svinula a nakrájela na roládky. Pečící papír jsem na plech dala nový, ten z těsta se hodně připéká. To je první varianta.

Dále jsem vyzkoušela koláčky, uvnitř je tvaroh, nahoře povidla a posypka

Třetí varianta málem nebyla, protože jsem zapomněla na našeho diabetika a tak jsem mu narychlo spíchla ze zbytku těsta slané šátečky. Dietní to moc není, ale pro jedenkrát se svět nezboří!

Takhle vypadá obal, všechno jsem vytvořila ze dvou kousků, zakoupených v Lidlu. Těsto v troubě krásně vykyne a je velmi chutné. Samozřejmě, že není nad těsto domácí, ale někdy je třeba si práci ulehčit.

Když rychlé pečení, tak se vším všudy i s tou kachnou. Tady se stále řídím podle receptu, který naleznete zde .

Kachnu jsem chtěla vyfotit, ale zmizela beze zbytku, tak snad příště.

Přeji krásný zbytek víkendu a pohodový nový listopadový týden.