Translate

02 srpna 2014

Dvakrát o štěstí

V posledních době nemám čas na psaní článků ani na návštěvy jiných blogů. Sem tam nakouknu, ale na komentáře už nemám sil. Práce na zahradě jsou v plném proudu. Před chvílí jsem uzavřela poslední sklenici okurek. Už je nechci vidět alespoň rok! Dalším strašidlem jsou letní jablka, kterých se letos hojně urodilo. Teď se ale pokusím svou absenci na blogu trošku napravit a napíšu o věcech, které se mi nedávno přihodily.

Pátek 25.7.
Byli jsme s mužem na nákupu ve městě. Čekal nás poslední úkol, vybrat peníze z bankomatu a pak zase domů. Manžel na mne čekal u auta. Já jsem musela projít kratší ulici, kde na lavičkách pod stromy posedávali lidé. Jak tak svižnou chůzí procházím okolo nich, cítím ránu do jednoho ramene a ve vteřině stejnou do druhého. Trošku mne to zarazilo, ale spěchla jsem dál. Něco mi ale říkalo, že cosi není v pořádku. Bankomat byl obsazený, tak jsem se odsunula do koutku a sundala si vestu, abych se přesvědčila, oč běží. Podívaná to byla úchvatná! Celá (!) záda vesty byla pokálená, pravděpodobně ptačím trusem! Za chvíli jsem věděla, že nikoliv pravděpodobně, ale zcela jistě. Místo u bankomatu se uvolnilo, rychle jsem vestu smotala do ranečku a odešla splnit svůj úkol. Následně jsem za pochodu a s vestou pod paží uvažovala, který netvor mne mohl takto potrestat a za co! Vlastně jsem měla velké štěstí. Za prvé, že jsem pod tou ránou neutrpěla újmu na zdraví, za druhé produkt zasáhl pouze zadní část vesty, takže hlava, krk, ruce zůstaly nedotčené, tudíž jsem byla společensky znemožněná jenom na chvilku. Manžel je velmi škodolibý a už jsem viděla, jakou bude mít radost, ale kupodivu se zachoval galantně, odebral vestu z ruky řka, že už pomalu začíná páchnout a pouze mi poradil, abych zašla podat sportku do nedaleké sběrny, prý nám to určitě přinese štěstí...Usmívající se Sportku jsem sice nepodala, ale štěstí nás čekalo. Tentokrát to bylo ale štěstí v neštěstí.

Úterý 29.7.
Od rána bylo krásně, sluníčko svítilo, ale kolem poledne se začaly nad námi stahovat bouřkové mraky. Den před tím se dělo to samé, bouřka však brzy odešla někam jinam. Tentokrát bylo jasné, že si moc klidu neužijeme. Oběhli jsme spotřebiče, abychom je odpojili, vč. internetu a stáhli se do kuchyně. Strhlo se doslova peklo. Blesky šlehaly, hrom burácel, voda se lila proudem. Najednou jsem spatřila, jak se k našemu domu blíží něco ohnivého, zazněla rána, nejen venku, ale i u nás doma. Vyběhli jsme za zvukem. V chodbě nás čekala děsivá podívaná a zápach kouře. Zavládla panika. Už jsme viděli naši chaloupku v plamenech... Běhali jsme všude možně a zjišťovali, jak si stojíme. Když jsme zjistili, že nehoříme, malinko jsme se uklidnili. Bylo jasné, že uhodilo "jenom" do elektroinstalace v jedné části domu a to tak, že následkem blesku odpadla žárovka, včetně krytu a keramické objímky a na místě se objevila díra, odkud vycházel kouř. Kdo zná rozpočítadlo : " Ententýky, dva špalíky, čert vyletěl z elektriky..." Asi tak to vypadalo. Odpadly některé kryty krabic ve zdi. To byly první poznatlky. V šoku jsme povolali syna, který bydlí nedaleko a je tak trošku "od fochu". S jeho pomocí jsme zjišťovali další následky, které naštěstí nebyly nijak katastrofické. Během hodiny jsme byli opět elektrifikovaní a díra po čertovi byla zacelena a nahrazena provizorní žárovkou. Spotřebiče naštěstí přežily. Nejvíc to odnesl internet, protože uhodilo do kovové konzoly, na které je umístěna jeho venkovní část. Technik ale brzy všechno napravil a jedeme dál!
Nikdy jsem se bouřky nebála, přestože jsem před lety zažila jednu divokou v lese na Churáňově, teď se ale děsím každé předpovědi a že nás zase straší!
Zapomněla jsem napsat o tom druhém štěstí, možná, že už to vyplynulo z textu. Štěstí bylo, že v blízkosti zásahu nikdo nestál a mohl! Je to blízko okna, mohli jsme tam pozorovat dění venku. Štěstí bylo, že nám nechytila chalupa. Štěstí bylo, že mám šikovného syna, který nám pomohl všechny nepříjemnosti rychle vyřešit.

Shrnuto a podtrženo. Štěstí nemusí být jenom výhra ve sportce, kterou bych ale určitě nepohrdla...









Přeji vám pohodový, bezbouřkový víkend a v novém týdnu jenom samé štěstí!!







18 července 2014

Oranžově - meruňkově

Červenec určitě patří k nejpestřejším měsícům v roce, všude to nádherně kvete a voní. Tento týden byl pro mne ve znamení oranžové barvy a také tak trošku pracovní. Sestřička mi každoročně zajistí u svého souseda bedýnku nádherných meruněk, které tady u nás na severovýchodě na stromech neuvidíte. Meruňky dorazily v pondělí a já jsem měla co dělat, abych je včas zpracovala, protože ve středu mě čekal celodenní výlet na Hanou, do mé rodné Kroměříže a jejího okolí. Samozřejmě, že odtud mám krásné fotky, se kterými se určitě brzy pochlubím.


Slíbila jsem oranžovou barvu, tak tady je...


Můžu říct, že jsem i přes časovou tíseň všechno poctivě zpracovala, ztráty nebyly téměř žádné. Z části jsem uvařila marmeládu, zbytek šel do sklenic, jako kompot, navíc to samé v DIA provedení. Samozřejmě, že jsem se pořádně namlsala, jak jinak?


Hlásím pro letošek hotovo!! Tedy s meruňkami, ještě mne nějaké to konzervování čeká.


Ze zahrady se nikdy nevracím s prázdnou. Na několika místech mi vyrostla divizna. Z počátku se mi do sušení moc nechtělo, protože mi v minulých letech většinou kvítky nakonec zčernaly. Ale letos jsem použila sušičku, která proces urychlí a zatím to vypadá slibně. Už mám plný košík sušených kvítků, které nádherně medově voní.


Afrikány jsem vyfotila v Podzámecké zahradě v Kroměříži, ale doma jich mám také plno.


Nakonec malá kytička měsíčku zahradního na filetové prostírce, kterou uháčkovala a mně věnovala sestra Květa...









Přeji všem příjemný víkend a dovolenkářům pohodovou dovolenouMrkající.

07 července 2014

Prázdninově

Prázdninovat se u nás začalo už první neděli, když jsme přivezli naše dvě vnučky Anežku a Markétku. Markétka je starý mazák, bude jí 8 let, zato čtyřletá Anežka je teprve táborník - začátečník a protože jsou sestřičky, dalo se předpokládat, že se pobyt u babičky zvládne bez stesku a větších problémů. Měla jsem trošku obavy z počasí, protože na pondělí hlásili intenzívní déšť a předpověď se splnila. Od rána pršelo. Nedovedete si představit, kolik kol "Člověče nezlob se" a "Pexesa" jsem musela absolvovat! Bez hádek kvůli drobným švindlům se to samozřejmě neobešlo, ale přežili jsme to ve zdraví.
Druhý den se na nás usmívalo sluníčko, sice skoupě, ale přece. Ráno jsme vyrazili, samozřejmě s dědou a s autem, na jednu mléčnou farmu o které jsem už jednou psala.
Vyzbrojili jsme se velkou PET lahví na mléko z mlékomatu a těšili jsme se na dobré sýry, tvaroh a jogurty, které prodávají v tamním obchůdku. Samozřejmě, že jsme zašli do kravína, podívat se na kravičky, ty byly také na protější pastvině. Malá Anežka je vlastně viděla poprvé. U kravína mohly holky vidět ještě oslíka a stádo koz, jo a několik vlaštovčích hnízd, která ke kravínu patří. Dlouho jsme pozorovali, jak staré vlaštovky krmí svoje mláďátka. To byla pro holky také premiéra a pro mne tak zajímavá podívaná, že jsem úplně zapomněla fotitUsmívající se.
Z poslední návštěvy farmy jsem věděla, že je "nedaleko" odtud útulná hospůdka a louka s daňky a rodinu jsem tam nasměrovala. Šli jsme, šli, pěkně do kopečka a pořád nic. Začala jsem pochybovat, jestli jdeme dobře. Nakonec jsme tam dorazili. Chvilku jsme poseděli v hospůdce, ale více nás lákali daňci.



Měli jsme štěstí, daňci byli celkem blízko.


Jeden byl dokonce velmi zvědavý.


Hospůdku střežil kocour. Na svých cestách jsem si všimla, že kočky jsou nepostradatelným inventářem beskydských hospod. Tento kocour nebyl vůbec přátelský.
Cestou dolů nám opět trošku sprchlo, ale to nám nevadilo. Anežka dostala deštník a Markétka pláštěnku asi o 10 čísel větší, takže si ji musela přidržovat, aby nezakopla. Určitě jsme vypadali legračně, ale aspoň máme na co vzpomínat.


Další dny jsme už strávili na zahradě. Je pravda, že když se holek zeptám, jestli by chtěly na zahradu nebo k počítači, tak zvolí to druhé, je to krutá realita. Nakonec jsem se ale přesvědčila, že jim fantazie nechybí a že si dovedou pěkně pohrát i s obyčejnými věcmi, jako je židle, stará deka, kolíčky na prádlo atd. Tady k nim přibyla další vnučka a bylo veselo...
Hrálo se a také grilovalo, koncem týdne se přijeli na holky podívat rodiče. Mysleli jsme, že to vnučky neunesou a s rodiči se vrátí domů, ale byly statečné a podle plánu ještě zůstaly.


To byl náš první prázdniový týden. Zahrada, ale nepočká, okamžitě je na ní vidět, že ji zanedbáváte. Hned po odjezdu holek jsem nastoupila a opravdu nevím, kam dřív skočit, ale dělám to ráda...Mrkající









P.S. I houpačka se nezastavila, jenom toho pejska už nemáme...

28 června 2014

S vůní levandule



Letošní úroda levandule je největší, jakou jsem kdy měla. Může za to mírná zima a tak trošku už vím, jak na ni. Už pár dnů stříhám, suším, pletu copy a stále jí na záhonu neubývá. Proplétám se mezi keříky a čekám, kdy se mi nějaká včelka pomstí za to, že ji obtěžiuji při práci, zatím se tak nestalo.




Copů jsem napletla už hromadu a všechny jem je darovala. Škoda, že kytičky nevydrží suché trošku déle pohromadě.




Včera jsem vyzkoušela něco nového. Na drátěný korpus jsem postupně navazovala tenčím drátkem drobné kytičky. Naivně jsem si myslela, že to bude raz-dva, ale zabralo mi to celé odpoledne.




Dílo bylo dokonáno a umístěno na vstupních dveřích. Jsem zvědavá, jak dlouho vydrží.



Nakonec malý experiment. Pustila jsem se do výroby levandulového oleje. Návodů je na internetu mnoho. Já jsem použila slunečnicový olej, který jsem nalila do sklenice na snítku levandule. Sklenice se opatří uzávěrem a umístí se na slunné místo, kde si pobude několik týdnů. Potom se přecedí a naleje do vzhlednějších lahviček. Levandulový olej má široké použití, vnitřní i vnější, na krásu i na zdraví . Nechám se překvapit.Usmívající se







Čas dovolených a prázdnin začal. Já mám od zítřka vnučky na prázdninách. Těším se, že si to krásně užijeme. Přeji vám všem krásný zbytek víkendu a těm, kdo máte dovolenou, ať vám ji nic nezkazí!!Mrkající

24 června 2014

Život plyne, jak voda...

O víkendu se u nás slavilo. Slavila jsem já a vůbec se mi o tom nechce psát. Dříve narození pochopí. Jenže to bych se zase nemohla pochlubit s tímto krásným dárkem, který mi upekla a nazdobila snacha Ivetka. Celé dílo, do posledního detailu, je její práce, snad až na ty bílé kuličky. Už jsem tady ostatně pár jejích dortů ukázala. Ivetka je amatér a samouk.


Jak jsem se krásně vyhnula tématuUsmívající se!


Bylo mi líto dort rozkrojit, ale nakonec k tomu došlo. Byl moc dobrý.


Také jsem dostala tuto krásnou anturii


Ještě kytici gerber


Obrázek od Markétky, která se nemohla oslavy zúčastnit, protože byla nemocná. Takové dárky jsou nejmilejší.


Roky plynou, jak voda a já svůj článek velmi ráda ukončím. Příště navážu na poslední fotku, protože v přírodě se člověk cítí na dvacet, pokud je ovšem rozumný a nedává si nesplnitelné cíle a všechno kolem si náležitě vychutnává.



14 června 2014

Sklízím, suším, křečkuji...

V minulých dnech jsme se trošku víc ohřáli. Já se přiznám, že jsem celý týden, až na nějaké neodvratné povinnosti, strávila v zatemněném bytě, kde je po celé léto nádherný chládek. Odmítla jsem výšlap s kamrádkami do hor, tam prý nebylo o nic lépe a dobře jsem udělala, protože to by byl asi můj konec. Každý večer byl nástup s konvemi plnými vody, posilovna zadarmo, však to mnozí znáte...
Že se příroda prodrala hodně kupředu, to také nemusím připomínat. Nastal čas sklizně. Letos nám odpadlo třešňobraní, protože jedna třešeň nějak onemocněla a druhou obrali špačci, také dobře! Za chvíli nám to nahradí jabloně, které jsou letos pořádně obsypané jablíčky.




To je, co? Musím vás ale zklamat, ty jsou z farmářských trhů. Jahody jsme jaksi nestačili už několik let obnovit, tak jsem si udělala radost touto cestou a pořádně jsem si jich užila, třeba jenom tak s cukrem, mňam!




Poslední kousky skončily v koláči podle skvělého receptu od Alis. Dnes jsem čerstvé jahody nahradila zavařenými meruňkami. Koláč dopadl opět velmi dobře.




A tady je ukázka mé sklizně. K voňavé mateřídoušce a dalším bylinkám přibyla nasušená meduňka.



Tymián sklízím poprvé




Opět tymián. Tento způsob sušení jsem okoukala v pořadu o bylinkách, který běží na ČT1 vždy v neděli v podvečer. Rukávec, punčochu nebo tunel jsem "za babku" zakoupila v jednom sekáči. Nahoře je očko na suchý zip, takže se dá umístit kamkoliv. Je to super nápad. Jsem nadšená!



Abychom jenom nesušili, tak tentokrát budeme mrazit kopr. Kopr se mi nedaří na zahrádce vypěstovat. Jediný způsob je rozhodit zjara do skleníku semínka a než začnou rajčata a papriky plodit, rychle sklidit, nasekat a zamrazit.




A teď trochu letní romantiky. Začíná kvést levandule. První tři kytičky se už suší, na větší sklizeň si ještě musím chvilku počkat.




Včera do noci jsem zkoušela, jestli jsem nezapomněla plést levandulové paličky nebo copy? Podařilo se!








Přeji vám příjemný víkend.

Adventní pozdrav z Krakova

Minulý týden jsem měla možnost navštívit adventní trhy v polském Krakově. Nejsem příznivcem zimního cestování, jsem raději za pecí, ale ta n...