Prázdninově

Prázdninovat se u nás začalo už první neděli, když jsme přivezli naše dvě vnučky Anežku a Markétku. Markétka je starý mazák, bude jí 8 let, zato čtyřletá Anežka je teprve táborník - začátečník a protože jsou sestřičky, dalo se předpokládat, že se pobyt u babičky zvládne bez stesku a větších problémů. Měla jsem trošku obavy z počasí, protože na pondělí hlásili intenzívní déšť a předpověď se splnila. Od rána pršelo. Nedovedete si představit, kolik kol "Člověče nezlob se" a "Pexesa" jsem musela absolvovat! Bez hádek kvůli drobným švindlům se to samozřejmě neobešlo, ale přežili jsme to ve zdraví.

Druhý den se na nás usmívalo sluníčko, sice skoupě, ale přece. Ráno jsme vyrazili, samozřejmě s dědou a s autem, na jednu mléčnou farmu o které jsem už jednou psala.
Vyzbrojili jsme se velkou PET lahví na mléko z mlékomatu a těšili jsme se na dobré sýry, tvaroh a jogurty, které prodávají v tamním obchůdku. Samozřejmě, že jsme zašli do kravína, podívat se na kravičky, ty byly také na protější pastvině. Malá Anežka je vlastně viděla poprvé. U kravína mohly holky vidět ještě oslíka a stádo koz, jo a několik vlaštovčích hnízd, která ke kravínu patří. Dlouho jsme pozorovali, jak staré vlaštovky krmí svoje mláďátka. To byla pro holky také premiéra a pro mne tak zajímavá podívaná, že jsem úplně zapomněla fotit.

Z poslední návštěvy farmy jsem věděla, že je "nedaleko" odtud útulná hospůdka a louka s daňky a rodinu jsem tam nasměrovala. Šli jsme, šli, pěkně do kopečka a pořád nic. Začala jsem pochybovat, jestli jdeme dobře. Nakonec jsme tam dorazili. Chvilku jsme poseděli v hospůdce, ale více nás lákali daňci.

Měli jsme štěstí, daňci byli celkem blízko.

Jeden byl dokonce velmi zvědavý.

Hospůdku střežil kocour. Na svých cestách jsem si všimla, že kočky jsou nepostradatelným inventářem beskydských hospod. Tento kocour nebyl vůbec přátelský.

Cestou dolů nám opět trošku sprchlo, ale to nám nevadilo. Anežka dostala deštník a Markétka pláštěnku asi o 10 čísel větší, takže si ji musela přidržovat, aby nezakopla. Určitě jsme vypadali legračně, ale aspoň máme na co vzpomínat.

Další dny jsme už strávili na zahradě. Je pravda, že když se holek zeptám, jestli by chtěly na zahradu nebo k počítači, tak zvolí to druhé, je to krutá realita. Nakonec jsem se ale přesvědčila, že jim fantazie nechybí a že si dovedou pěkně pohrát i s obyčejnými věcmi, jako je židle, stará deka, kolíčky na prádlo atd. Tady k nim přibyla další vnučka a bylo veselo...

Hrálo se a také grilovalo, koncem týdne se přijeli na holky podívat rodiče. Mysleli jsme, že to vnučky neunesou a s rodiči se vrátí domů, ale byly statečné a podle plánu ještě zůstaly.

To byl náš první prázdniový týden. Zahrada, ale nepočká, okamžitě je na ní vidět, že ji zanedbáváte. Hned po odjezdu holek jsem nastoupila a opravdu nevím, kam dřív skočit, ale dělám to ráda...

P.S. I houpačka se nezastavila, jenom toho pejska už nemáme...

S vůní levandule

Letošní úroda levandule je největší, jakou jsem kdy měla. Může za to mírná zima a tak trošku už vím, jak na ni. Už pár dnů stříhám, suším, pletu copy a stále jí na záhonu neubývá. Proplétám se mezi keříky a čekám, kdy se mi nějaká včelka pomstí za to, že ji obtěžiuji při práci, zatím se tak nestalo.

Copů jsem napletla už hromadu a všechny jem je darovala. Škoda, že kytičky nevydrží suché trošku déle pohromadě.

Včera jsem vyzkoušela něco nového. Na drátěný korpus jsem postupně navazovala tenčím drátkem drobné kytičky. Naivně jsem si myslela, že to bude raz-dva, ale zabralo mi to celé odpoledne.

Dílo bylo dokonáno a umístěno na vstupních dveřích. Jsem zvědavá, jak dlouho vydrží.

Nakonec malý experiment. Pustila jsem se do výroby levandulového oleje. Návodů je na internetu mnoho. Já jsem použila slunečnicový olej, který jsem nalila do sklenice na snítku levandule. Sklenice se opatří uzávěrem a umístí se na slunné místo, kde si pobude několik týdnů. Potom se přecedí a naleje do vzhlednějších lahviček. Levandulový olej má široké použití, vnitřní i vnější, na krásu i na zdraví . Nechám se překvapit.

Čas dovolených a prázdnin začal. Já mám od zítřka vnučky na prázdninách. Těším se, že si to krásně užijeme. Přeji vám všem krásný zbytek víkendu a těm, kdo máte dovolenou, ať vám ji nic nezkazí!!

Život plyne, jak voda...

O víkendu se u nás slavilo. Slavila jsem já a vůbec se mi o tom nechce psát. Dříve narození pochopí. Jenže to bych se zase nemohla pochlubit s tímto krásným dárkem, který mi upekla a nazdobila snacha Ivetka. Celé dílo, do posledního detailu, je její práce, snad až na ty bílé kuličky. Už jsem tady ostatně pár jejích dortů ukázala. Ivetka je amatér a samouk.

Jak jsem se krásně vyhnula tématu!

Bylo mi líto dort rozkrojit, ale nakonec k tomu došlo. Byl moc dobrý.

Také jsem dostala tuto krásnou anturii

Ještě kytici gerber

Obrázek od Markétky, která se nemohla oslavy zúčastnit, protože byla nemocná. Takové dárky jsou nejmilejší.

Roky plynou, jak voda a já svůj článek velmi ráda ukončím. Příště navážu na poslední fotku, protože v přírodě se člověk cítí na dvacet, pokud je ovšem rozumný a nedává si nesplnitelné cíle a všechno kolem si náležitě vychutnává.

Sklízím, suším, křečkuji...

V minulých dnech jsme se trošku víc ohřáli. Já se přiznám, že jsem celý týden, až na nějaké neodvratné povinnosti, strávila v zatemněném bytě, kde je po celé léto nádherný chládek. Odmítla jsem výšlap s kamrádkami do hor, tam prý nebylo o nic lépe a dobře jsem udělala, protože to by byl asi můj konec. Každý večer byl nástup s konvemi plnými vody, posilovna zadarmo, však to mnozí znáte...

Že se příroda prodrala hodně kupředu, to také nemusím připomínat. Nastal čas sklizně. Letos nám odpadlo třešňobraní, protože jedna třešeň nějak onemocněla a druhou obrali špačci, také dobře! Za chvíli nám to nahradí jabloně, které jsou letos pořádně obsypané jablíčky.

To je, co? Musím vás ale zklamat, ty jsou z farmářských trhů. Jahody jsme jaksi nestačili už několik let obnovit, tak jsem si udělala radost touto cestou a pořádně jsem si jich užila, třeba jenom tak s cukrem, mňam!

Poslední kousky skončily v koláči podle skvělého receptu od Alis. Dnes jsem čerstvé jahody nahradila zavařenými meruňkami. Koláč dopadl opět velmi dobře.

A tady je ukázka mé sklizně. K voňavé mateřídoušce a dalším bylinkám přibyla nasušená meduňka.

Tymián sklízím poprvé

Opět tymián. Tento způsob sušení jsem okoukala v pořadu o bylinkách, který běží na ČT1 vždy v neděli v podvečer. Rukávec, punčochu nebo tunel jsem "za babku" zakoupila v jednom sekáči. Nahoře je očko na suchý zip, takže se dá umístit kamkoliv. Je to super nápad. Jsem nadšená!

Abychom jenom nesušili, tak tentokrát budeme mrazit kopr. Kopr se mi nedaří na zahrádce vypěstovat. Jediný způsob je rozhodit zjara do skleníku semínka a než začnou rajčata a papriky plodit, rychle sklidit, nasekat a zamrazit.

A teď trochu letní romantiky. Začíná kvést levandule. První tři kytičky se už suší, na větší sklizeň si ještě musím chvilku počkat.

Včera do noci jsem zkoušela, jestli jsem nezapomněla plést levandulové paličky nebo copy? Podařilo se!

Přeji vám příjemný víkend.

Střípky ze zahrádky

Uplynuly už dva týdny a já nejsem schopná napsat nový článek. Mám plno námětů a fotek, ale chybí mi čas. Skoro denně totiž dojíždím k synovi a snaše, kteří momentálně potřebují moji pomoc. Zopakovala jsem si krmení novorozeňátka, přebalování a to ostatní, co takové miminko vyžaduje. Je to náročné a večer mne už nic kloudného nenapadá. Když se ale nedaří a na duši padne splín, vyřeší to zaručeně příroda...

Už dlouho jsem se chystala připravit med ze smrkových výhonků podle receptu blogerky Natty. Příprava je jednoduchá a ta nádherná vůně, která se při vaření line, no paráda!

Místo medu jsem sice vyrobila hustý sirup, ale i ten bude dobře sloužit proti kašli nebo jenom tak na mlsání.

Kopretiny máme ještě na zahradě a já je musím mít ve váze i když jejich "vůně" se nedá s vůní smrkového medu vůbec srovnat.

Před pár lety jsem dostala od syna v květináči malinký keřík, který jsem zasadila na zahradě. Dlouho se nedělo nic, až vloni mě, tentokrát už veliký keř, překvapil drobnými růžovými voňavými kvítky. Letos je zase o kus větší.

Včera jsem nakoukla ke Květě a ta mi připomněla, že i pivoňky se dají s úspěchem sušit. Vloni jsem sušení prošvihla, tak uvidíme, jestli se to letos podaří. Možná, že pivoňky jsou už příliš rozkvetlé.

Mateřídouška mi letos kvete poprvé. Pustila jsem se do sklizně. Mateřídouškový čaj je velmi lahodný...

Na zahrádce nemusí vždycky jenom všechno zářit. Trochu mě vylekala tato žabka, která se dokonale kryla s okolím.

Nakonec moje chlouba. Už druhou sezónu mi takhle krásně roste i kvete. Však už jí jde naproti kamarádka, tu jsem si pořídila vloni. Snad příští rok ukážu celý růžový, vlastně červený nebo rudý, tunel .

P.S. Omlouvám se, že nestíhám navštěvovat vaše blogy a když už někam zavítám, tak vynechám komentář, snad se to brzy zlepší.

Je to kluk, jako buk!

Před měsícem jsem se zmínila, že se doma stále rozrůstáme, to když se narodila moje pátá vnučka Zuzanka. Slíbila jsem k lepšímu ještě jedno vnouče, přesněji řečeno vnuka. Ve čtvrtek, 15.5.2014 v 15 hodin přišel na svět kluk Stanislav, neboli Staník, jak už mu všichni těch pár dnů říkáme. Měřil 50 cm a vážil 3,71 kg. Kluk, jako buk! Všichni jsme se radovali, hlavně mužská část rodiny, neboť už hrozilo, že náš rod vymře po meči .

Celý týden byl velmi hektický, jak už kvůli několikadennímu čekání, když se klukovi do těch dešťů z teplíčka od maminky nechtělo. Syn si u nás, v půli cesty, "rozbil stan", aby se mohl té velké události zúčastnit, protože z jejich bydliště do porodnice je to přece jenom dost kilometrů. Nevěděl, jestli chodit do práce nebo sedět u telefonu, kdyby zavolali... Tak to trvalo skoro tři dny. Nemají to tatínci dneska lehké. Ale zase je to pro ně nezapomenutelný zážitek. Všechno pěkně u pramene, žádná záměna nehrozí, protože děťátko popíšou důležitými informacemi po celém těle, jako indiána. Tatínek si hned všechno zkontroluje. To není jako kdysi, když mému muži v době chřipkové epidemie oznámili po telefonu, že jsou to dva chlapci a všichni jsme zdraví a konec! Návštěva nebyla možná, mobily a jiné dnešní vymoženosti neexistovaly a my jsme přece čekali holčičku a jednu!! Ta nejistota, ten šok! Přežili jsme to a už jenom vzpomínáme. Dvě, pravděpodobně nejdůležitější, rodinné události letošního roku máme šťastně za sebou. Ať se dětem na světě líbí!