K dnešnímu rozjímání mě vyprovokoval syn, když mi nedávno líčil, co našel v kontejneru na papír (když třídil odpad
). Co myslíte, že našel ? Byly to, mimo jiné, knihy našich klasiků, dokonce tam prý byl i nějaký nový román, pravděpodobně ještě nepřečtený. Uvažovali jsme nad tím, kdo byl takový barbar a s naším kulturním dědictvím takto "zametl". Přiznám se, že mě to ani nepřekvapilo, vlastně ani moc nepohoršilo.
). Co myslíte, že našel ? Byly to, mimo jiné, knihy našich klasiků, dokonce tam prý byl i nějaký nový román, pravděpodobně ještě nepřečtený. Uvažovali jsme nad tím, kdo byl takový barbar a s naším kulturním dědictvím takto "zametl". Přiznám se, že mě to ani nepřekvapilo, vlastně ani moc nepohoršilo.Jsem sice z té generace, kdy nám byla od malička vštěpována úcta ke knihám, to znamená, že před čtením se musely umýt ruce, kniha měla svůj obal, svoje místo v knihovně atd. Na druhou stranu je zase pravda, že jsem doma našla pár velmi starých knih, většinou pohádek, kterým chybělo pár stránek, přebývalo pár ilustrací, kterými ji opatřil pilný čtenář, sem tam se na ní našel i nějaký ten flíček od jídla.
Jsem z generace, kdy knihy byly tzv. podpultovky a kdy bylo výhodné mít známého knihkupce. Knihy byly podpultovky také v knihovnách, tam bylo nutné si zase nějakým způsobem naklonit knihovníka. Pak byly knihy putovní, to znamená, že knihu vlastnil nějaký šťastlivec, který ji v dobré vůli zapůjčil svému dobrému příteli, ten bez svolení vlastníka ji půjčil zase svému příteli a ten svému a tak kniha putovala týdny a měsíce do neznáma a mnohdy se stalo, že už do svého domova nikdy nenašla cestu. Tak jsem poprvé v sedmdesátých letech četla "Černé barony" a pamatuji si, že ten, kdo mi je půjčoval, vůbec nevěděl, komu původně patří, ale věřím, že si kniha cestu ke svému majiteli opět našla.
Dnes "Černé barony" bez problémů seženete v knihkupectví a v antikvariátech, kam občas nakouknu, o ně nejeví nikdo zájem. Je fakt, že pohodlnější je zhlédnout film, kterým nás všechny televize skoro pravidelně "krmí". Když už jsme u těch antikvariátů, několikrát jsem byla svědkem, kdy na dotaz, jestli vykupují knihy a jaké, bylo odpovězeno, že téměř žádné, snad nějakou povinnou četbu a že momentálně frčí snáře...
Co z toho plyne? To, že se dotyčný, který odložil balík knih do tříděného odpadu ničím neprovinil, ba naopak se zachoval velmi ušlechtile...
Po vyslechnutí této příhody jsem si okamžitě vybavila větu: " Pepíčku běž a zvedni soudruha Gottwalda, ať se nám tam neválí, vždyť to snad ani nikdy nikdo nečetl..."
Ale stejně je mi z toho trošku smutno.
