Opět zelí

Dnes jsem sice chtěla napsat článek, ale úplně o něčem jiném. Jenže, znáte to pořekadlo o dvou kohoutech na jednom smetišti, které se dá převést i na dva lidi v jedné kuchyni, což je někdy velmi výhodné, ale někdy je to tragédie, zvláště pak u nás doma.

Vrámci zdravé výživy a snižování nadváhy jsem nakoupila mimo jinou zeleninu několikero druhů zelí, přesněji řečeno zelí červené, zelí bílé a zelí pekingské. Tyto suroviny, koupené již před nějakou dobou a doposud nezpracované, byly trnem v oku mému manželovi, té druhé půlce v kuchyni. Když jsem se v poledne vrátila z města, kde jsem měla nějaké pochůzky, čekalo mne překvapení. Kromě výborných bramboráků k obědu to byly mísy se třemi druhy úhledně nakrájeného zelí.

Bez velkého nadšení jsem byla nucena pustit se do práce...

1. V této zelené, už dlouho opomíjené nádobě, zvané kvašák, se ukrývá jedna plná mísa bílého zelí, dvě nahrubo nastrouhané mrkve, jedna menší petržel, jedna na kolečka nakrájená cibule, všechno pěkně prosolené a vlastní rukou utlačené. Takto bude zelí "odpočívat" asi 14 dní, pak uvidíme...

2. Salát z pekingského zelí vyrábím velmi často. Tentokrát jsem ho doplnila červeným zelím a jedním nastrouhaným jablkem, přidala jsem sůl, trošku umělého sladidla, kvůli manželovi, jinak trošku cukru, olivový olej a šťávu z půlky citrónu. Možno dochutit i jinak, popřípadě použít i jinou zeleninu, fantazii a chutím se meze nekladou...

3. Červené zelí, jsem podusila jako přílohu k dalšímu obědu...

A je hotovo.

Zde by byla na místě anketa:

Jak oceňujete práci partnera v kuchyni?

To byl jenom žert a já mám štěstí, že ten můj se s počítačem nekamarádí, jinak by mi už žádné vynikající bramboráky a jiné dobroty nikdy nepřipravil...

Křížkové srdíčkování II

Právě jsem dokončila další zbytečnost z křížků. Po předloze jem pokukovala již vloni v časopise "Ona ví". Původně jsem si myslela, že srdíčko opět naplním loňskou levandulí, ale jako náplň jsem nakonec použila molitanovou drť. To jsem si ale dala! Drť se lepila na všechno kolem, včetně oblečení a koberce...

Nakonec jsem srdíčko dokončila, vyfotila a pustila se do úklidu té nešťastné náplně, příště použiji určitě něco jiného

Jsem ráda, že jsem svoje dílo vůbec dokončila. Nedodělky, to je moje ! Asi bych se měla zabývat nějakou velikonoční tématikou. Někde jsem viděla vzorek na pěknou křížkovanou slepičku. Slepice a vajíčka, to je aktuální téma...

Pokud budu tak pilná jako dnes, mám v zásobě ještě jeden díl "Srdíčkování" jenom to zkompletovat. Jsou to sice zbytečnosti, ale já při tom vyšívání nádherně relaxuji. Co tomu říkají oči, to už jejiná věc.

Přeji všem pohodový víkend !

Na obhlídce

Dnes asi nikoho svým článkem nepotěším a jak ráda bych tak učinila! Když o víkendu vylezlo sluníčko, hned jsem se vydala do zahrady s nadějí, že tu vykukují sněženky, tam zase nějaké jiné cibuloviny, jak jsem viděla na jiných blozích. Ale ještě tomu tak není ani dnes. Ráno byla kosa hodně pod nulou, že jsem při své cestě do města vytáhla starou dobrou čepici a přidala do kapsy rukavice. Půda je tak promrzlá, že ani celodenní sluníčko nic nezmůže. "Březen, za kamna vlezem", musíme si ještě chvilku počkat.

Pod zahradou máme potok, kolem je všechno suché ani kousek zeleně

Nevypadá to kolem nijak vábně, ale v korunách stromů ptáčci pilně cvrlikají

A přece, jeden posel jara

Další posel jara...

Tady někdo čeká na jarní sestřih, však se dočkáš! Tu trávu jsem vyfotila záměrně. Tato tráva je naše, ale jedna sousedka má stejnou u vchodu do domu a protože je to velmi kreativní paní s originálními nápady, často chodím její domeček okukovat. Netroufám si však fotit, všude to nejde. Letos před Vánocemi paní trávu pěkně svázala do snopu a převázala červenou stužkou, vypadaloto velmi originálně a bylo to zadarmo! Budu se muset podívat, co je u ní nového, blíží se Velikonoce...

Zatím to venku není žádná veselá podívaná, tak alespoň malá cena útěchy pro dámy.

Amarylis mě potěšil, nevypadalo to, že by chtěl letos kvést...

A něco pro pány, ale i pro dámy. Jednou za rok pořádáme uzení, jenom tak, pro radost. Udírna je vlastní, maso koupené. Letos bylo masíčko jedna báseň ...

Já tady naříkám a v záhlaví mi straší zasněžená borovice, měla bych pro to jaro také něco udělat !

Soutěž u Mii

V soutěži u Mii, týkající se sluníčka v jakékoliv podobě, jsem se umístila takto:

Zavzpomínala jsem si na krásnou loňskou Itálii a západ slunce nad mořem, kdoví, jestli se tam ještě někdy podívám. Fotovzpomínky ale zůstanou...

Nejen pro mne

A opět mi přišlo ocenění ...

Toto ocenění mi poslaly Maruška a Janka. Holky díky.

Nevím, jestli můj blog je super, ale zase tak špatné to sním nebude, soudě podle počtu pěkných komentářů věrných blogových, troufám si říct, kamarádů a kamarádek, kterých si nesmírně vážím, neboť blog bez komentářů je smutný blog...

Protože vím, že stejné ocenění už mnozí z vás dostali a nechci někoho, kdo si ho zaslouží, vynechat, předávám ho všem kteří věnují svůj čas mému blogu a všem, které pravidelně navštěvuji se zájmem zase já.

I pokojovky se nemohou dočkat

Venku to vypadá stále ještě velmi zimně, ale pokojovky už jsou celé netrpělivé. Nejdříve mě překvapil náš oblíbený zamioculcas. Vždycky si zamotám jazyk, než to vyslovím, ale dobrá zpráva, našla jsem jeho český název : kulkas zamiolistý!

Zamioculcas nám vykvetl! Vůbec jsem netušila, že tato rostlinka také kvete

Zajímavý kvítek, že?

Toto krásné zeleno - žluté a zdravé anturium jsem si koupila v pondělí v jednom supermarketu za velmi příznivou cenu, no nekupte to! Mám ho doma od Květy v červeném provedení a prostě jsem neodolala a pořídila mu sourozence...

Téhož dne jsem si v jiném supermarketu chtěla koupit jenom jednoho jediného posla jara v podobě petrklíče nebo hyacintu. Ne, že by je tam neměli, naopak. Upoutalo mě ale veliké množství orchidejí s poloviční cenou. No nekup to! Doma mám pět orchidejí a celkem se jim daří. Tento druh mě velmi lákal . Co mě ale překvapilo, bylo to, že kvítky se vždycky zrána silně rozvoní.

Vánoční kaktus vykvetl podruhé, kvítků měl sice jenom málo, ale zato byly o hodně větší než obyčejně.

Mile mě také překvapil můj amarylis. Dlouho to vypadalo, že bude mít letos pauzu, ale nezklamal, květy budou, musím si jenom ještě chvilku počkat, určitě se pochlubím.