Tak přesně toto se mi stalo. V pátek mi zčista jasna "zamrzl" počítač. Moc mě tím nepotěšil. Začala jsem zkoumat, co se vlastně stalo. Projížděla jsem všechny káblíky z jednoho konce na druhý a kontrolovala, zda se někde neuvolnily, všechno se zdálo v pořádku. Po ruce nebyl nikdo, kdo by pomohl radou, ba naopak našli se posměváčkové, kteří zlomyslně upozorňovali, že konečně budu dělat něco smysluplného...Ještě jsem informovala syna, který se měl vrátit domů až koncem víkendu, ale ani on neporadil.
Pomalu jsem se začala připravovat na absťák a jala se sestavovat krizový plán. Je zajímavé, kolik služeb mi počítač zajišťuje! Ale, řekla jsem si, byli jsme před počítačem a budeme i bez něj! Přiznám se, že nejvíce by mi chyběli blogoví kamarádi, člověk si už tak nějak zvykl...
Včera odpoledne druhý syn provedl opětnou kontrolu, ale znovu nic. Počítač byl vypnut s tím, že musíme počkat do pondělí na odborníka.
Najednou byla spousta času. Vzala jsem foťák a zašla s vnučkou nakrmit kačenky na místní potok.
Kachny fotím už několik měsíců, zdá se, že se mi z toho množství fotek konečně pár povedlo. Na hladině se odráží zapadající sluníčko
Samí kačeři
Abych to moje psaní nějak ukončila. Když jsem přišla domů, něco mi říkalo, ať to zkusím ještě jednou. Tak jsem svého miláčka zapnula a světe div se, on se normálně rozběhl! Asi mě chtěl pozlobit. Ale současně jsem si uvědomila, že je na čase dát do pořádku svoje "archívy" a ostatní "počítačové záležitosti", které mám ve velkém nepořádku. Když to píšu, tak ani nedýchám. Snad ten odborník už nebude nutný.
