Smutkem neobtěžuju

Tuto knihu jsem přečetla během dvou minulých dnů. Doporučila mi ji naše paní knihovnice a na tu já dám, protože ví přesně, jaké je moje gusto. Je to kniha rozhovorů mezi  autorkou - novinářkou a První dámou, pořízených v průběhu více let. Text je hojně doprovázen fotografiemi.  Ač otázky byly mnohdy velmi nepříjemné, paní Livia si s nimi vždycky bravurně poradila a zachovala, jak se říká "glanc". V životě to neměla a nemá lehké, se vším se ale dokázala a dokáže vyrovnat. Klobouk dolů před takovýmto člověkem. Vřele doporučuji.

Povánočně

Tak a teď jsem v koncích, vůbec nevím co budu psát. Vloni jsem v tuto dobu vyfotila stromeček, pochlubila se s dárky atd.. Stromeček byl, dárky byly, u stolu jsme se sešli všichni, kdo sem patřil, nikdo nechyběl. Vzájemně jsme se navštívili, potěšili jsme se s dětmi našich dětí a bylo po Vánocích. Ty Vánoce byly ale přece trošku jiné, než obvykle, trošku víc ulítané. Manžela z nemocnice odvezli podle plánu do rehabilitačního ústavu v Hrabyni, tam se ani neohřál a už ho propustili na necelé 4 dny domů na Vánoce. Krásně jsme si to užili a už musel zase zpět. Měla jsem z té cesty trošku strach, protože v noci sněžilo a začalo mrznout a cesta do Hrabyně je v takovémto počasí velmi nebezpečná. Ale zase jsme měli štěstí a počasí se umoudřilo a sníh ze silnice zmizel.

Místo stromečku tedy ukazuji toto obrovské zařízení, kde se léčí po úrazech a operacích  lidé z celé Moravy. Vloni jsme sem jezdili v létě, tak jsme viděli velké množství lidí na vozících. Teď byla část doma a část schovaná pěkně v teploučku.  Proskleným tunýlkem vpravo se dostanou vozíčkáři z budovy až na místní silnici, vedoucí do obce.

Pohled z pokoje na druhou stranu, v areálu jsou i byty pro vozíčkáře

Všechno je propojeno rampami, výtahy a plošinami. Na fotce je místní kaple. V létě to tam žije...

A ujíždíme raději domů...

Nedávno jsem četla v nějaké prezentaci, že naše děti znají ptáky pouze z reklamy na minerální vodu, název neuvádím, ale v tom mraze jsem jiné ptáčky nezahlédla

A to už projíždíme nedalekou Ostravou, zubté sluníčko nám posvítilo na zaplátovanou silnici...

Když jsem přijela domů, rozsvítila jsem si stromeček, uvařila kafíčko a konečně dočetla svoji oblíbenou knížku, ke které jsem se zase po letech vrátila.

Doma je doma.

Vánoční přání

Vážení blogoví přátelé ,

tak se nám ten slavný den přiblížil. Nevím, jak u vás, ale u nás to tak nevypadá, až na pár ozdobených větviček ve váze. Hromada dárků je z větší části ještě nezabalených! Suroviny na přípravu zítřejší večeře jsou sice připraveny, ale u cukroví je nutné udělat pár dodělávek a o tom nepořádku, který za mne nikdo neuklidí, ani nemluvím. Za ta léta ale vím, že se vždycky všechno kouzelně vánočně stihlo a všichni jsme se v míru sešli u vánoční tabule. Letos to mělo být jiné, ale nebude, ten, kdo měl chybět, je s námi, sice jen na pár dní, ale budeme komplet!!! I ve zdravotnickém zařízení chtějí mít Vánoce!

Já doufám, že většina z vás na tom je určitě líp a užívá si v klidu ten předvánoční čas. Vy, kteří jste na tom jako já, nezoufejte, říkám vám, že všechno dobře dopadne! No a já bych neměla okounět a jít něco dělat!

Krásně si to užijte, pozor na kosti a zkažený žaludek a zlé lidi!!

Dekorace na poslední chvíli

Vždycky vyrábím vánoční dekoraci na dveře zároveň s adventním věncem, ale tentokrát jsem ve všem pozadu možná, že budu mít Štědrý den až na Silvestra, je to bída.. Tentokrát mi pomohl pomeranč. Už před měsícem jsem si z jeho kůry poctivě připravila hvězdičky, které zachránily nedostatky na adventním věnci.

  Adventní věnec už svoji funkci splnil

Formičkou jsem vykrájela různé tvary, kde to nešlo formičkou, pomohly nůžky, kůra se usušila a za pomocí tavné pistole se dílo dokonalo

Tak to je on, pěkně pomerančově voní

Dárek

Dnes jsem dostala krásný dárek, přivezl mi ho syn od své přítelkyně Romanky

Romanka tyto slaměné skvosty vyrábí sama a není to obilná sláma, ale stébla trávy, která roste u nás jen na některých horských loukách. Ozdobičky jsou opravdu titěrné, autorka to ale umí a s vrozenou precizností vyrábí nádherné věci i jinými technikami, její šperky z frivolitek jsem vám ukázala nedávno.

Protože se spolu uvidíme až po Vánocích, chci ti Romanko poděkovat touto cestou a popřát tobě a tvé rodině pěkné svátky.

Znáte ten pocit?

Chtěla bych se podělit o dojem, který prožívám nejvíce v zimě a  v těchto dnech téměř denně. Přesto, že zima začne až příští týden, v posledních dnech je venku opravdu ukázkově předvánoční čas, zima, mráz, sníh, jeden den svítí sluníčko a další den hustě sněží a tak se to střídá, alespoň tady u nás. Na pohled vypadá  všechno krásně a romanticky, ale pokud musíte denně našlapat v tom sněhu několik kilometrů, honit různé dopravní spoje, které u nás o víkendu moc nefungují, tak to už není žádná legrace ani romantika.

Když konečně odemykáte domovní dveře, zevnitř na vás dýchne teploučko a přivítají vás vaši čtyřnozí miláčci, na hromadu  neumytého nádobí a dalších předvánočních nedodělků se ani nepodíváte a s hrníčkem dobré kávy nebo horkého čaje si zalezete někam do koutečka a tam  si sami užíváte toho úžasného pocitu, že jste opět doma.

Také znáte ten krásný pocit?

Dneska jsem zůstala pěkně doma, jenom na chvilku jsem vyšla ven, abych se  trošku pokochala tou romantikou a pak šup do teplíčka!

Přeji všem pěkné a klidné prožití  posledních předvánočních dnů.