Kuřátka

Musím se přiznat, že jsem se k vyšívaní vrátila po mnoha a mnoha letech. Tento výrobek není žádné mistrovské dílo, jen jsem zkoušela, jestli jsem to nezapomněla a jestli na to vůbec budu vidět no a také jsem myslela trošku na velikonoce, protože doma nic opravdu velikonočního na stůl nemám. Vyšívala jsem ještě před drátkováním a pak šla kuřátka trošku stranou.

Je to maličký ubrousek. Mám radost, že jsem to vyšívání nezapomněla.

Je tomu 30 let, aneb jak jsme čekali holčičku...

Minulý týden jsme měli doma velkou oslavu. Moji dva synové totiž slavili 30. narozeniny. Někdo si řekne, no a co, dvojčata. Jenže před těmi třiceti lety to nebylo vůbec tak jednoduché.

Čekali jsme narození holčičky, doma už byl jeden dvouletý kluk, tak co jiného by mělo přijít. Madší ročníky si nedovedou představit, že v roce 1980 nebyl k dispozici ultrazvuk a vyšetření probíhalo klasicky a pak jenom takovým naslouchátkem. Pokud bylo všechno v pořádku dle dostupných vyšetření, tak bylo všechno v pořádku.... Naše vytoužená holčička měla přijít na svět kolem 20. března, ale ohlásila se o týden dříve. Manžel mě odvezl do porodnice, kde se paní doktorce něco nezdálo a poslala mě na rentgen. Nato mi oznámila vesele, že to budou dvojčátka! Pro mne to veselé nebylo, byl to spíš šok. To se všechno stalo okolo půlnoci a děti přišly na svět v poledne a byli to kluci, jak dnes říkám : každý pes, jiná ves. Ten starší byl dlouhý, blonďák, modré oči, mladší (o 10 minut), byl malý, černovlasý, tmavé oči. Jejích čistá porodní váha byla 6 kg! A já jsem přibrala celkem 16 kg. Všechno proběhlo v naprostém pořádku, jen hochům se ven nechtělo klasicky, tak vystrčili na pana doktora zadeček a také to mají zpečetěné ve své zdravotní dokumentaci. No a jak tak spatřili světlo světa, tak nastal další problém, nebylo jedno jméno a já jsem ho narychlo musela vymyslet. Nedávali mi ani minutu času... Kluci dostali jména Ondřej a Viktor. A zase šok, tentokrát pro manžela. Když se zeptal telefonicky, cože se nám to narodilo, tak dostal od pana doktora odpověď: "Jsou to dva kluci a všichni jsou zdraví" a konec. Protože návštěvy byly tenkrát zakázány, kvůli chřipce, tak se trápil celý den až šel poprosit paní sousedku, která pracovala v nemocnici, jestli by se nemohla zeptat, co je na tom pravdy. Ta mu to potvrdila. Tak jsme se rozrostli a stala se z nás velká rodina, neměli jsme žádnou pomoc a museli jsme všechno zvládat sami s mužem. Bylo to někdy dost zlé, někdy jsme se ale dost nasmáli.... Dnes je ten starší ženatý a má 2 děti a mladší je zatím svobodný, bezdětný.

A to jsou oni, když jim byl jeden rok

A takový dort jsem jim vlastnoručně upekla

Knihy Barbary Woodové

Dnes bych chtěla doporučit pár knih spisovatelky Barbary Woodové. Myslím, že náruživým čtenářům nemusím tuto autorku představovat, určitě od ní kařdý něco četl. Já jsem právě dočetla knihu Posvátné místo. Nebudu popisovat děj, jen řeknu, že se čte velmi dobře.

Další, které se čtou "jedním dechem" jsou knihy Pod africkým nebem a Hra osudu.

Četla jsem ještě další, ale tyto tři vřele doporučuji a přeji příjemné počteníčko.

Drátek mi učaroval

Před časem jsem se zmínila, že jsem absolvovala základy drátkování a musím říci, že mi drátek opravdu učaroval. Poctivě cvičím a cvičím, pořídila jsem si odbornou literaturu, šmejdím po internetu a žasnu, kolik je pěkných věcí a šikovných rukou...

Toto je moje výbava

Tady mám svoje výtvory, které mi hlídá zajda, nově pořízený pro velikonoční dekoraci, má ještě 2 bratříčky.

Čmeláčí osud

Všem, kteří četli můj článek o čmeláčím zimním tulákovi sděluji, že Čmelda, jak ho nazvala Maruška Fukčárinka, stále ještě žije. Včera jsem ho možná zachránila před zašlápnutím. Seděl na koberci a okraje křidélek měl potrhané, ale v létání mu to nebránilo. Noc přečkal opět v žaluziích.

Včera jsem, shodou okolností, navštívila přednášku o včeličkách. Přednášela nám paní, která se aktivně zabývá včelařením, jinak povoláním praktická lékařka. Už vloni nám přednášela o medu. Moc zajímavé téma. Ale abych neodbíhala. Využila jsem jejích znalostí a zeptala se na osud čmeláčka. Řekla, že se jedná o čmeláčí samičku a že se předčasně probudila. Na její radu jsem Čmeldu opatrně vložila do kusu hadru a odnesla do sklepa, kde by měl(a) dokončit zimní spánek. Držme palce, ať to přežije.

Přejme mu ať se dočká takovéto krásy.

A ty kytičky jsou pro všechny, kterým už ta zima leze krkem!

Čmelák

Když jsem v sobotu seděla u počítače, zaslechla jsem z okna protivné bzučení, nechtělo se mi věřit, že by nějaká moucha u nás doma přežila zimu. Podle zvuku to musela být alespoň moucha masařka. Nevěnovala jsem tomu zvláštní pozornost a pro sobotu byl klid. Bzučení se více neozvalo. Až opět v neděli. Nastoupila jsem do boje, mouchy nejsou u nás vítanými hosty! Jaké bylo moje překvapení, když jsem spatřila malého čmeláka. Otázka byla, jak se k nám vůbec dostal! Později jsem přišla na to, že mi pravděpodobně sedl na prádlo, které jsem sušila na zahradě. To určitě nebylo za mrazu. Musí u nás být už několik dní.

Promińte mi ty fotky, ale nacvakala jsem jich alespoň 100 a dobře nevyšla ani jedna. Na této fotce vypadá skutečně jako moucha, ale není tomu tak.

Tady je, chuďátko malé, na okně, za oknem sníh, co já si s ním počnu! Zatím žije mezi žaluziemi, tam je mu kupodivu nejlíp. Sem, tam sedne na nějakou kytku, proleze otvor v zácloně, tam a zpátky a vrátí se do žaluzií.

Když dnes přišel syn, tak jsem ho poprosila ať mi čmeláčka vyfotí lepším foťákem, představovala jsem si fotku, jak čmeláček leze po listě, nebo šplhá po provázku od žaluzie, ať jsou vidět nožičky a ostatní části tělíčka...

A takhle to dopadlo, tak to je náš čmeláček...

Víte, že je u nás možno vidět čmeláka lesního, zahradního, lučního, zemního, skalního a polního? to jsem se dočetla v Průvodci přírodou. Toto je asi čmelák zahradní nebo polní. Jak to s ním dopadne dále, nevím. Žije v žaluziích a má u nás teplo. O jeho osudu budu dále informovat. Snad to nějak zvládneme.