Mraky

Přiznám se, že o sněhu už nechci psát, moc ho tady nenapadlo, ale mrzne. Zahrádka, nic nového. Pejsci leží u kamen. Rodině jsem upekla koláč, ale není se s čím chlubit. Bezvadnou knížku mám rozečtenou. Žádné ruční práce, se kterými bych se mohla pochlubit, nemám dokončené. Vnučky jsou u svých rodičů, takže o čem psát?

Tak jsem zachytila alespoň pár přírodních úkazů. Vím, že téma "mraky" je v poslední době na mnoha blozích, ale myslím si, že je opravdu, co ukazovat.

Tak to vypadalo dnes dopoledne u nás

Toto je sluníčko za mrakem v poledne

A takto se sluníčko loučí s dnešním dnem. Foceno z naší zahrady.

Trošku z přírody, trošku z rodiny

Dnes píšu jen tak, aby řeč nestála a stejně začnu a skončím u počasí. Jak jinak, vděčné a věčné téma..

Dopoledne jsem opět uklízela zahradu, měla bych spíš doma, ale když svítí sluníčko, ač trošku mrzne, nic mě doma neudrží. K potoku to mám kousek, tak jsem se zašla podívat, co je nového..

Není to krása? Sluníčko se opíralo do keřů a stromů a vůbec nebyla zima, ale ve stínu byla půda pěkně promrzlá.

Okolo jedné hodiny jsem nastoupila hlídací službu ve městě, snacha onemocněla, tak jsem se trošku věnovala prostřední vnučce Markétce. Do batohu jsem dala foťák, bonbónky, pití, čepici, rukavice a vyrazila jsem. Pěkně jsem promrzla už při cestě na zastávku a to mám cca 2 min. z domu. V autobuse jsem si nasadila čepici a byla jsem ráda, že ji mám.

A takhle nám bylo zima a bude hůř!

Jaru blíž

Přede dvěma dny, když jsem jela z města, přisedla jsem si v autobuse ke své známé, učitelce v mateřské školce. Povídaly jsme o všem možném, samozřejmě o dětech, jak je to dobře, že už není sníh, že mohou více na procházku atd. Ona mi řekla, že tak moc velkou radost nemá, protože po příchodu z venku musí všichni dospělí, kdo mají ruce, čistit polovině dětem boty od psích ... Na to není, co odpovědět, všichni víme, jak to chodí...

Když jsem od autobusu přicházela k naší chaloupce a oko mi padlo za plot, do naší předzahrádky, tak jsem se hluboce zastyděla a byla jsem ráda, že tudy nevede cesta z mateřské školky...

Zima byla dlouhá, sněhu hodně a jako vždy nejsou lidi!

Zatím to s tím počasím není u nás tak špatné, trošku přituhlo, ale sluníčko mírně vykukuje a protože sníh odtál už před týdnem a díky větru, trošku to obeschlo i na zahrádce. Kam oko dohlédne, plno práce a opět nejsou lidi!

Úkol č. 1 : Nedá se nic dělat. Náležitě jsem se vyzbrojila : gumové rukavice, igelitové pytlíky,

lopatka, kýbl, hrábě, koště. Šlo to rychle, vzpoměla jsem si nafilm o vojáku Čonkinovi, kde jeden člověk pálil kořalku z těchto ingrediencí kilo cukru a kilo .... To by bylo kořalky!

Ale volám hotovo, můžete nanovo!

A toto jsou ti pachatelé:

Seniorka Bobina

Seniorka Kikina

Takže kytičky už vám nic nebrání, už se můžete ukázat!

Zase jsme jaru blíž.

Rekapitulace posledních dní

Dnes jsem byla dotázána, cože to se mnou je, že už jsem dlouho nic nezveřejnila, jestli jsem se prý nepustila do jarního úklidu nebo jestli nejsem nemocná. Do jarního úklidu jsem se nepustila, protože jaksi nebyl čas a ani se mi nechce a nemocná jsem jen trošku, spíš zraněná, na obou palcích, později povím proč.

Víkend byl nádherný, sluníčko svítilo, travička se zelenala, už jsem zahlédla i včeličku, ale ta se určitě hned schovala, tato fotka je ze včerejška

A ještě jedna, kočičky jsem už měla, tak to je přídavek a modrá obloha navrch

Měla jsem u sebe nejstarší vnučku, byla po dlouhé nemoci, tak jsme z toho venku moc neměly.

Navíc jsme slavili narozeniny mé nevěsty, pekla jsem opět dort. Byl podobný jako ty předešlé, asi změním repertoár...

No a moji hoši se po mnoha a mnoha letech rozhodli vyzkoušet naši stále nedokončenou udírnu a pustili se do uzení

Kontrola produktů, ještě několik hodin a bude hotovo..

Uzení dopadlo výborně

Na dnešek jsem se moc těšila, protože jsem byla přihlášená do kurzu drátkování. Měli jsem se naučit drátkovat velikonoční vejce. Za úkol jsme měli přinést vyfouknutá 2-3 vejce. Raději jsem si přinesla kusů 6, pěkně v papírové přepravce pro 10 vajec. a udělala jsem dobře, protože mi v průběhu výuky 2 praskla. Přiznám se, že jsem si drátkování představovala trošku jednodušší. Drátek, ač tenký se motal, lámal a kroutil (není to nit). Nakonec jsem drátkování v potu tváře šťastně dokončila

To je důkaz. Kromě drátkovaného vejce jsem si domů přinesla 2 propíchnuté palce.

Myslím, že přes všechny nezdary a úrazy budu v drátkování pokračovat, uvidíme..

Paní, která nás vyučovala, nám přinesla ukázat svoje výrobky. Byly opravdu nádherné. Neodolala jsem a synovi, který má u turistů přezdívku Pavouk, jsem koupila dárek

Pavouček má těch nožiček jen 8, ostatní jsou stíny, drátkovcí fotky se nepovedly, omlouvám se.

A tento pavouček je pro Květu.

Sníh mizí

Dnes bylo u nás cítit jaro, sluníčko sice už tak nesvítolo, jako včera, ale určitě bylo tepleji. Takhle to u nás vypadá, sníh rychle mizí a objevuje se zeleň

Šla jsem se podívat k potoku, kolik v něm teče zvody, hučení je slyšet až do zahrady

Je to síla, ale zatím v normě

Jehnědy

To kulaté, narůžovělé, to je první devětsil

Celá louka je poseta myšími dírami

Tento podivný útvar není není pozůstatek od pejska, ale rovněž myší výtvor

Toto je pozůstatek od pejska, v jeho stopě vykukuje sedmikráska - to malé bílé uprostřed

A ještě trošku sněhu

A ještě malinko

Kam chodím ráda II

Dnes jsem si chtěla udělat pěkný den. Naplánovala jsem si návštěvu bazénu a protože bazén se nachází nedaleko zámku, o kterém jsem již psala, rozhodla jsem se, že udělám snímky zámku z opačné strany tak, aby bylo vidět, že to není jen zámeček, ale zámek. Sluníčko pěkně svítilo, ale sluníčko je pro focení zrádné, zvlášť pro takového slepého amatéra, jako jsem já!

Udělala jsem velké množství fotek, ale zůstalo jen pár. Tento pohled je možno vidět jen v zimě, přes léto stromy zámek zakryjí. Určitě to napravím a udělám lepší snímky. Pod zámkem je krásný park, vydala jsem se tym s úmyslem, lepších úlovků, ale narazila jsem na sílu bezdomovců, tak jsem vycouvala.

A jak jsem couvala, tak jsem nafotila asi 150 fotek této řeky, která se jmenuje Ostravice a dělí město na část F a část M. Sluníčko sice svítí, ale tady to tak nevypadá. V dálce za kupovitou oblačností se ukrývají Beskydy, pod tou největší kupou Lysá hora.

Na obrázku je místecký kostel sv. Jana a Pavla. Nádherná stavba uprostřed věžáků a v těsné blízkosti nejfrekventovanější komunikace, průtahu městem.

Stejný kostel ze strany, zajímavá je střecha

Kousek brány, alespoň ta není modrá... V té změti paneláků alespoň kolem kostela nechali stromy a trošku té historie.

A perlička na závěr :

Stejný kostel a něco podivného. Už je to také historie. Co postava na sloupu představuje, to nikdo neví. Možná, že to měl být kosmonaut... Lidé tomuto místu začali říkat "U vykopnutého". Došlo to tak daleko, že i v úředních spisech je takto místo označováno. Možná, že je i v katastru, kdo ví... A protože nikdo neví, co to je, tak socha přežila...