Dobít baterky

Když je člověk v domácím vězení třetí týden, začne na něho padat depka. První dva týdny mi to ani nevadilo, protože jsem byla nemocná a také počasí bylo všelijaké. Jak ale vysvitlo sluníčko, musela jsem ven. Mám tu výhodu, že naše zahrada navazuje na sousedovic louku, po které se dá dojít k potoku a podél něho do takového malého lesíka a to většinou bez střetu s dalším člověkem.

Pojďte se projít se mnou. Les se probouzí. Je ještě takový neuklizený, ale už se to tam pomalu zelená a nesměle kvete. Z listí vykukují sasanky a petrklíče, těch je letos málo.

Tentokrát jsem s sebou vzala vnučky, které několikrát za týden hlídám. Ani jsem si nevšimla, že mi do vody házely kamínky.

Les mám ráda v každém ročním období a ty baterky tam opravdu dobiju.

Nebyl by to český človíček, aby si z lesa neodnesl alespoň klacík nebo kamínek nebo MEDVÍDKA !

Medvědímu česneku tak říká moje kamarádka. Měla jsem obavy, že přijdu pozdě, protože medvídek se objevil už před měsícem, ale byla jsem mile překvapená, že na mne počkal...

Na chlebu s máslem je vynikající!

Ještě lepší je pesto. Listy posekám sekáčkem, směs dám do nádoby, osolím, přiliju trochu oleje a tyčovým mixérem vše důkladně rozmělním. Ve skleničkách uskladním do ledničky, kde ale nevydrží dlouho.

Snad jste se se mnou aspoň trošku potěšili touto malou procházkou.

Držte se!

Z naší zahrady

Zanedbávám blog, zanedbávám foťák, nestíhám. Pak, že senioři mají času nazbyt, to možná bejvávalo. Dnes je tomu jinak. Zahrada volá, Velikonoce se blíží a blíží se také návštěva mého vnoučka z Čech, kterého jsem neviděla půl roku. Navíc se kupí jedna akce za druhou, ty jsem musela většinou oželet.

Tak aspoň přikládám pár snímků z naší zahrádky, které je mi dnes líto, protože počasí u nás nestojí za nic a dokonce nám popadával sníh.

Naše skorá třešeň

Broskev

Zlatice už odkvétá

Čemeřice už mají to nejkrásnější také za sebou

Něžné kvítky barvínku

Než rozkvetou muškáty...

Přeji vám pohodový víkend i když nevím, nevím s tím dnešním sněhem. Určitě ale někdy bude líp.

Nemůžu se dočkat

Jaro by tu mělo být už zítra, ale momentálně to u nás vypadá takto :

Mráz, sníh a zima

Vloni už krásně kvetly sněženky

Sněženky už letos na zahrádce skutečně vkvetly, ale po pár dnech přišel mrazík a bylo po kráse. Vydala jsem se do zahrady, která potřebovala vyčistit po zimě, ale nadšení trvalo jenom dva dny. Teď se dívám z okna a věřím, že se brzy dočkám změny k lepšímu.

Fotka lýkovce je opět loňská. Letos nejsou květy tak pěkné.

Čemeřice také čeká na sluníčko.

Měla jsem v poslední době smůlu. Na podzim mi odešel foťák i mobil a před pár dny i počítač. Pomalu a s pomocí bližních to všechno dávám opět dohromady. Chybí mi už jenom ten foťák. Fotky z mobilu nejsou to pravé. Ještě že mám zásoby v archívu.

Na něco je ale ta zima venku dobrá. Můžu se věnovat ručním pracem a také čtení. Zrovna jsem si z knihovny přinesla kopu knih, které vypadají velmi čtivě.

Mějte se jarně. Pozor ale na chřipku! Ta nás tady stále zlobí. Mně se naštěstí letos vyhnula. Snad už to tak zůstane.

Opět kvetly kaštany...

Kdo navštěvuje můj blog déle, jistě si vzpomene, že nevynechám žádnou jarní návštěvu hukvaldské obory. Jenom připomenu, že se na Hukvaldy chodí na hrad stejného jména, do obory za odpočinkem, tedy pokud není zrovna víkend a davy návštěvníků vám nešlapou na paty. Také se sem chodí za Janáčkem a jeho liškou Bystrouškou, za kulturními akcemi, za kvetoucími kaštany a starými stromy, živými i těmi, kteří to už mají za sebou a jejichž kmeny tu můžete všude vidět.

My jsme se sem vydaly s kamarádkami a jejich školou nepovinnými vnučkami minulý týden.

Ještě než vejdete do obory, míjíte hukvaldský kostel s nádhernými vyřezávanými dveřmi a překrásnou klikou. Nad tou krásou žasnu, kdykoliv kolem procházím.

Nedaleko vstupní brány se nám naskytne pohled na pasoucí se stádo daňků pod obrovskými kaštany. S daňky se setkáte i na dalších klidných místech obory.

Ještě jednou daňci o kousíček dál.

Tuto zvláštní trojnohou lípu už mnozí znáte. Stále se má k světu.

Nedaleko lípy sedí na svém balvanu slavná liška Bystrouška t.č. III. Nelze projít bez zastavení.

Hlavně nesmím zapomenout na to, kvůli čemu jsme sem tentokrát přišly. Kaštany jsou tu všude, zatím beze stop klíněnky jírovcové.

Cestu na hrad jsme vynechaly, tak alespoň jeden snímek zespoda.

Málem bych zapomněla na áron karpatský, se kterým jsem se zatím setkala jenom zde.

Je čas školních výletů. Pro mnohé z dětí byl jistě velký zážitek, jít v doprovodu koníka.

Pokud se někdy zatouláte do Beskyd, přijďte se také podívat. Je tu krásně po celý rok.

Medvědí česnekománie

Tak už ho tu máme zase! Medvědí česnek, neboli medvídek, jak mu říká moje kamarádka. Včera v televizi ukazovali, jaký je o tuto rostlinku velký zájem, někde hraničící až se zákonem.

Myslím, že ta česnekománie běží až v posledních několika letech, nikdy před tím mi nepřišlo, že by byl o medvědí česnek takový zájem. Před pár lety mne to také chytilo, snad proto, že u nás roste celkem hojně a je důvod vyjít si do přírody, která je v tuto dobu překrásná.

V neděli byl den přímo stvořený k procházce. Sluníčko svítilo a sasanky byly téměř všude.

První blatouchy a orseje. Krása! Jenom, když jsem si tuto fotku doma prohlížela na počítači, zjistila jsem, že mi tu krásu hyzdí plastový rozmáčknutý kelímek. Naštěstí se dal uříznout...

Konečně jsme dorazili na místo. Danny, pejsek našich mladých, si vychutnává tu správnou česnekovou vůni.

I česnekový koberec je fotogenický...

Dušovala jsem se, že si donesu jenom pár lístečků na okamžité použití, na chleba s máslem. Letos se mi vůbec nechtělo konzervovat, protože mi od loňdka zůstalo ještě několik skleniček. Nakonec bylo těch lístečků více, tak jsem je rozmixovala, trošku posolila, napěchovala do skleničky, zalila olejem (podle Květy) a uložila k okamžitému použití do lednice.

Myslím, že už mám pro letošek odčesnekováno. Mějte se krásně a vyrazte do přírody. Stojí to za to!

Pomalu ale jistě...

Tak už v pondělí tu máme opravdové jaro! Kytičky na zahrádce se začínají pomalu probouzet. Těší mne to, ale také děsí. Pobíhám nahoru - dolů ( zahradu máme z kopce - do kopce ) a zjišťuji aktuální stav po zimě a rázem mi není do zpěvu. Většinou nestihneme podzimní očistu na podzim, to se pak musí dohonit na jaře. Syn ořezal 3 prastaré jabloně a teď nás čeká úklid a zpracování větví a jiné činnosti, které mne sice baví, ale je toho opravdu moc a roky se připomenou... Musím se pochlubit, že česnek, zasazený letos v únoru, už vystrkuje lístky a synův česnek, zasazený na podzim je na stejné úrovni. Všechno se nakonec dožene. Vzpomněla jsem si, jak jsme kdysi dávno sázeli česnek na Mikuláše. První den jsme udělali jamky, které do druhého dne zmrzly a do těch jamek jsme pak vložili česnek. K tomu jsme si museli svítit reflektorem (to ještě nebyly čelovky). Někdy je i zahradničení dobrodružství.

Ukážu vám náš lýkovec.

Krásný, ale velmi jedovatý, každoročně to připomínám vnučkám.

Letos jsem objevila jeho miminko. Muselo tam být už pár let, mělo silný rozdvojený kořen. Vím to proto, že jsem lýkoveček vyryla a darovala kamarádce.

Pro ochránce přírody dodávám, že oba keříky jsou zahradní produkce, možná že jejich babičku někdo přinesl z lesa, ale já jsem to nebyla...

Čemeřice je také nádherné jarní kvítí, mám doma i tu černou, co je bílá, ale ta má zatím jenom poupátka.

Na závěr keříček bledulí.

Přivítejme jaro s úsměvem a užívejme si ho!