Přání

Přeji všem pohodové svátky a posílám vám trošku toho sněhu, který všude chybí. U nás bylo dneska, jako na jaře.

Předvánočně

Zdravím vás v tomto adventním čase. Letos je to u nás doma hodně zmatené. Nějak nestíhám a nějak mi to rychle utíká. Adventní věnec - nevěnec jsem nakonec stihla vyrobit v termínu, zato vánoční věnec se objevil na dveřích až na druhou neděli adventní. Do té doby tam viselo dubové listí, žaludy a kaštany...

Nakonec jsem stihla ještě malou dekoraci ke dveřím.

Ozdůbky upletla moje snacha Romana a nejsou ze slámy, ale z jemných stébel krkonošských trav. Mám je už několik let a na blogu jsem je také ukazovala.

Nějaké dekorace mi vyrobila další snacha Ivetka, ale v poslední době fotím málo, protože fotím jenom mobilem. Můj milovaný foťáček byl definitivně panem opravářem odsouzen do šrotu. Sloužil mi 4 roky a oprava by byla prý dražší než foťák nový ( možná i dvojnásobně ). Moc mi chybí, ale ještě musím hodně přišetřit, jak radil pan opravář...

Letos jsem chtěla pro svoje kamarády a známé vyrobit něco jiného, než drátované zvonečky, ale nakonec jsem zůstala u nich. Na drobné háčkování mi chybí dobrý zrak a zkušenost.

Advent jsem si zpestřila návštěvou dvou divadelních představení v divadle Antonína Dvořáka v Ostravě a překrásným koncertem Václava Hudečka. Ještě mne čeká předvánoční výšlap s kamarádkami. To asi proto nestíhám, že se stále někde flákám ( myslí si rodina ).

Pár druhů cukroví jsem už ale také upekla, kapra máme naporcovaného v mražáku, brambory na salát koupené. Ještě ty dárky....

Co čert nechtěl, manžel se dnes dozvěděl, že musí zítra nastoupit do nemocnice na vyšetření srdíčka. Doufám, že všechno dobře dopadne a my budeme v neděli u stromečku spolu.

Pokud na pohodový chod předvánočního mumraje dohlíží skřítek Vítek z dílny naší Květy, určitě všechno dobře dopadne. Vždycky všechno nějak dopadlo...

Krásné předvánoční dny!

Už je to osm let...

V těchto dnech je tomu osm let, kdy jsem napsala svůj první článek. Tenkrát to bylo veliké dobrodružství. Pokus - omyl a žádný rádce! Vůbec jsem nevěděla do čeho jdu. Myslím, že v tom samém roce 2009 nás tu začínalo více a většina vytrvala. Za tu dobu jsem poznala spoustu zajímavých lidí, naučila se zacházet s foťákem a fotkami, poznala jsem prostřednictvím jiných blogů krásná místa v naší vlasti i v zahraničí. Vyzkoušela jsem plno výborných receptů a "přičichla" jsem k rozličným technikám ručních prací. Dostala jsem tipy na dobré knihy a zjistila jsem, že každý má nějakou tu bolístku. "Naživo" jsem se setkala s několika blogerkami a jednou jsem navštívila setkání Ženského klubu. S blogerkou Milenou se pravidelně scházíme už několik let a několik let mi od jednoho šikovného blogera přicházejí křížovky, které sám sestavuje.

Blog jsem začala psát v mém prvním důchodovém roce ( šla jsem o 2,5 roku dříve ). Od té doby se velmi mnoho věcí změnilo. K dvěma vnučkám přibyly další tři a jeden vnouček - klouček. Stres a letité spolupracovníky jsem s radostí vyměnila za pohodu a fungl nové kamarády. Začala jsem chodit do přírody a cestovat v rámci možností rodinného rozpočtu. Je pravda, že na blogování mi nezbývá mnoho času, ale zatím se nemíním loučit.

Děkuji vám všem věrným i náhodným návštěvníkům za to, že ke mně zaskočíte a zanecháte tu pár milých slov. Moc si vašich návštěv vážím.

Ať nám blogování přináší jenom radost!

Vzpomínání na beskydské putování

O víkendu jsem se zatoulala na blog k Pavlovi Tlusťjochovi. Tam mne zaujala jeho soutěžní otázka : " Kdo nebo co je a kde se nachází Švarná Hanka.

Já to vím a prozradím... Je to chata v Beskydech. Najdeme ji na hřebeni Gruň, na moravsko-slovenském pomezí, nedaleko lokality Bílý Kříž. Vloni, koncem srpna, jsme se s kamarádkami domluvily, že se tam vydáme. Chata je na hřebeni, vede k ní několik cest, ale vyšlapat se tam musí po svých. My jsme si vybraly zrovna ten horší terén. Pěkně do kopce, přes kořeny a kameny...

Autobusem jsme dojely na Visalaje a potom dál pěšky.

Cesta se táhla lesem, ale občas se nám naskytly opravdu krásné výhledy, třeba na Lysou horu...

A jsme tady !

To je ona, chata Švarná Hanka. Má to být jedna z nejstarších chat v Beskydech. Údajně tu pobýval i Petr Bezruč. Dovnitř jsme se nedostaly, protože tam probíhala příprava na svatební hostinu. Musely jsme se spokojit s bufetem a s venkovním posezením.

Byl konec prázdin a všední den, hostů nebylo mnoho. Za pěkného počasí o prázdninách a o víkendu je to tady, jako na Václaváku. Ani se nedivím tomu, kdo vytvořil toto umělecké dílo. Rozjívené dětičky i velké množství psů k pohodě vůbec nepřispívá.

Dobrosrdečný chlupáč "Endží" byl výjimka. Patřil k chatě a připomínal mi Maxipsa Fíka.

Prst kamarádky ukazuje na mapě, kde jsme. Před námi jsou slovenské hory

To samé ve skutečnosti i s kravičkami.

Popelníky jsme nehledaly, zato ještě pár podobných cedulí bylo v okolí chaty k vidění. Nabraly jsme sílu k cestě zpět, ta dolů bývá horší, zasmály jsme se, podrbaly pejska za ušima a vydaly se zpět.

Byla s námi úspěšná houbařka které, jako vždy, štěstí přálo...

Ještě chvíli si užít barviček...

Podzimní barvy mne fascinují. Je to listí s tisíci odstíny žluté, jsou to dýně se svou sytou oranžovou a jsou to "listopadky" v zahrádkách, ve stáncích i na hřbitovech.

Od včerejška nám celý den vytrvale prší. Byla jsem pozvána k synovi na oběd. Vytáhla jsem to největší paraple a vydala se do města. Mladí se mi smáli, když jsem dorazila s velkým barevným, javorovým a umáčeným listem v ruce. Doma mám pěknou sbírku. Listy voskuji a vyrábím různé dekorace. Bohužel, už před několika měsíci mi vypověděl službu můj foťáček. Chvíli jsem používala synův a stav toho svého jsem zatím nestačila konzultovat s odborníkem. Nevidím to růžově i když závada je stejná, jako před třemi roky. Tehdy mi foťák opravili ještě v záruce. Teď fotím mobilem a fotky nejsou tak dobré. Přesto jsem si pro sebe zachytila alespoň něco.

Toto už není pravda. Listy psího vína opadaly, zůstaly jenom šlahouny...

Dřišťál, focený skoro potmě. Je krásný do podzimních vazeb.

Na jaře jsem zasadila několik druhů dýní, především jedlých. Vyrostly mi okrasné, hlavně ty žluté pokroucené. Ty velké jsou špagetovky. Neporadí mi někdo s jejich zpracováním? Byla bych ráda.

Ještě dekorace v hrnci...

Mochyně nesmí chybět. Bohužel na zahrádce mi neroste, ale mám dvorního dodavatele...

Liliovník tulipánokvětý, který jsem si vyfotila v zámeckém parku ve Frýdku. Byl tak vysoký, že se do mobilu nevešel.

Není to krása?

Setkání s Robertem Fulghumem

Nedávno jsem na vývěsce u autobusové zastávky zahlédla plakát s velkou hlavou šedivého pána s nadpisem : "Listování s Robertem Fulghumem". Nechtělo se mi věřit, že by tento slavný americký spisovatel mohl zavítat do naší vesnice. Potom někdo plakátek přelepil a já jsem to brala tak, že to byla jenom nějaká legrace. Jenomže se plakátek znovu objevil a místní rozhlas zahlásil...

Zakoupila jsem si tedy vstupenku a navštívila místní kinosál, kde se měla akce konat.

Šedovlasý pán se skutečně dostavil. Doprovázeli ho dva čeští herci. Na jevišti proběhlo čtení z jeho starších knih a představili také novou knihu Opravář osudů.

Nakonec autor sám promluvil k publiku, kolegové herci překládali a bylo plno legrace.

Po představení bylo možné zakoupit některé autorovy knihy ( někdo si přinesl svoje ) a Robert Fulghum trpělivě podepisoval a podepisoval...

Na internetu jsem zjistila, že Robert Fulghum takto cestuje po vlastech českých již delší dobu a je tam i kalendář. Byl to velmi zajímavý zážitek a pokud bude mít někdo z vás možnost někde v blízkosti bydliště ho zastihnout, vřele doporučuji.