Kroměříž

Když se podívám do kalendáře, vidím, že nám to velmi rychle ubíhá. Kalendář mám hustě popsaný "službami". Jsem letos hlídací babička téměř na celý úvazek. Říkám téměř, protože se najde i nějaký ten volný den. To mám ještě dvě další vnučky ve městě, které také ráda vidím a ony si rády chodí hrát k nám na vesnici.

Žádnou dalekou cestu letos neplánujeme. Místo ní se chodíme dívat na fungl nový plynový kotel do sklepa. Holt teplo v zimě je přednější...

Ale občas se naskytne příležitost vycestovat, třeba jenom za humna. Tentokrát to bylo sice trošku dál, do mého rodného města Kroměříže. Říkám do rodného, protože jsem se narodila v tamní porodnici. Moje bydliště však bylo o několik kilometrů dále. Tenkrát se do Kroměříže jezdilo vlakem za 1,- Kčs nakupovat, do kina nebo jenom tak, pocourat se v "Podzámce".

Moje děti a jejich rodiny toto krásné město neznaly a tak jsem se rozhodla, že je seznámím. Příležitost se naskytla hned minulý týden, kdy mi sestra zavolala, že meruňky jsou natrhané a připravené k vyzvednutí. Tak se jelo. Nejdřív to byla Kroměříž, potom moje druhé rodné město.

Měli jsme k dispozici jenom pár hodin, proto jsme volili jenom Podzámeckou zahradu.

Pohled na Arcibiskupský zámek, který je spolu s Podzámeckou zahradou a Květnou zahradou zapsán na listinu světového kulturního dědictví UNESCO.

Podzámecká zahrada je kouzelná, každý si tu najde to svoje. Příjemné jsou procházky ve stínu stromů, komentovaná jízda vláčkem nebo návštěva zvířecího koutku.

Nad velkými zvířátky převažuje rozmanité ptactvo, hlavně to okrasné domácí, které zde pobíhá volně po trávě k radosti dospělých i dětí.

V zahradě se můžete také na několika místech občerstvit. Všude je výhled na nádherné historické budovy. Tentokrát je to gotický kostel sv. Mořice.

Na zpáteční cestě jsme se zastavili u kašny s kvetoucími lekníny.

Žabka královna samozřejmě nesměla chybět...

Včechno je pečlivě upravené, prostě pastva pro oko. Jenom to sucho je znát i tady.

Rodina byla nadšená a to neviděli zámek uvnitř ani další překrásný objekt - Květnou zahradu. Tak možná příště. Já mám v archívu plno fotek Květné zahrady, pořízených asi přede dvěma lety, které jsem nestačila na blogu uveřejnit. Snad k tomu také někdy dojde.

Věřím, že jsem někomu dala tip na pěkný výlet. Návštěva Kroměříže zabere celý den, kromě mnou jmenovaných památek je tu ještě řada dalších pozoruhodných historických objektů.

My jsme si navíc vezli domů meruňky, které v našich končinách moc nerostou. Spokojenost byla dvojnásobná...

Moje bylinky

Nepříznivé počasí na jaře zavinilo to, že letos u nás nebude téměř žádné ovoce. Abych jenom tak nelenošila, zaměřila jsem se na bylinky.

Sirup ze smrkových výhonků proti nachlazení je už stará záležitost.

Květ černého bezu jsem letos jenom usušila. Sirup mi zbyl od loňska. Smíchaný s ledovou vodou osvěží v letních vedrech.

Tak se u nás suší. Mám sice elektrickou sušičku, ale sem se vejde více materiálu a sušení je přirozenější. Dvě takovéto "nohavice" mám z minulých let. Jsou jenom třípatrové, tuto jsem si zakoupila letos a je dlouhá od stropu po podlahu.

Květ jetele jsem sbírala poprvé. Po usušení si zachoval svoji barvu, která ve směsích pěkně vynikne. Jetel se používá na různé neduhy.

Lípa rychle odkvétá. Už se těším na voňavý čajíček.

Třezalka tečkovaná, jedna z devatera svatojánského kvítí. Svázala jsem pár kytiček na usušení.

Z části jsem si připravila tzv. Janův olej, ten dělám už třetí rok. Květy třezalky se zalijí kvalitním stolním olejem a na okně už sluníčko udělá své. Po třech týdnech by měl mít olej růžovou barvu. Má hojivé účinky při popáleninách nebo exémech a když už nic, tak pokožku pěkně promastí.

Bylinek mám na zahradě spoustu, hlavně různé druhy máty, meduňku, mateřídoušku, tymián, estragon, řepík a dobromysl. Dobromysl, neboli oregano, nepovažuji na naší zahradě už několik let za léčivku nebo přísadu do kuchyně, ale za plevel. Roste, potvůrka, všude až je to nemilé. Zrovna začíná kvést. Její květy se dají sušit a protože si zachovávají svoji barvu, jsou moc pěkné v suché vazbě.

Každým rokem v tuto dobu jsem si užívala rozkvetlé levandule. Bohužel, moje plantáž zašla možná suchem, možná stářím. Tak už to někdy chodí. Snad mi příští rok nové rostlinky přinesou stejnou radost.

Užívejme si prázdnin, sluníčka i přírody. Také deštíček patří k létu ( u nás zrovna prší ).

Po roce

O víkendu se u nás sešla část rodiny, aby mi připomněli, že je mi zase o něco víc. Nic veselého. Vůbec jsem o této záležitosti nechtěla psát. Jenže si myslím, že by letní dort před rozkrojením mělo vidět víc lidí, ne jenom rodina.

Překrásný dort upekla na nazdobila snacha Ivetka. Všechno, co na něm vidíte, vyrobila sama. Není cukrářka, je samouk. Vůbec se mi ho nechtělo rozkrojit.

Od druhé snachy Petry jsem dostala tuto soví kosmetickou taštičku a velkou kytici lilií.

Takovou kytičku jsem vždycky dostávala od maminky, tentokrát je od manžela.

Soupravu na výrobu domácí lučiny jsem si moc přála. Myslím, že jsem ji viděla u Květy. U nás se lučina vyrábí velmi často a už se těším na první mňamku.

Tak to vypadá ve skutečnosti.

Narozeninové veselí se odehrávalo převážně doma, kde byl příjemný chládek, ale zašli jsme i do zahrady, podívat se, jak nám to tam roste a koho jsme spatřili mezi sazenicemi dýní! Pěkně si tam odpočíval malý zajíček. Jeho rodič nám to tam občas pěkně okouše, ale na mláďátko se nikdo memůže zlobit. Pro vnučky to byl zážitek.

Mějte se pěkně a pozor na sluníčko! Všeho moc škodí.

Opět kvetly kaštany...

Kdo navštěvuje můj blog déle, jistě si vzpomene, že nevynechám žádnou jarní návštěvu hukvaldské obory. Jenom připomenu, že se na Hukvaldy chodí na hrad stejného jména, do obory za odpočinkem, tedy pokud není zrovna víkend a davy návštěvníků vám nešlapou na paty. Také se sem chodí za Janáčkem a jeho liškou Bystrouškou, za kulturními akcemi, za kvetoucími kaštany a starými stromy, živými i těmi, kteří to už mají za sebou a jejichž kmeny tu můžete všude vidět.

My jsme se sem vydaly s kamarádkami a jejich školou nepovinnými vnučkami minulý týden.

Ještě než vejdete do obory, míjíte hukvaldský kostel s nádhernými vyřezávanými dveřmi a překrásnou klikou. Nad tou krásou žasnu, kdykoliv kolem procházím.

Nedaleko vstupní brány se nám naskytne pohled na pasoucí se stádo daňků pod obrovskými kaštany. S daňky se setkáte i na dalších klidných místech obory.

Ještě jednou daňci o kousíček dál.

Tuto zvláštní trojnohou lípu už mnozí znáte. Stále se má k světu.

Nedaleko lípy sedí na svém balvanu slavná liška Bystrouška t.č. III. Nelze projít bez zastavení.

Hlavně nesmím zapomenout na to, kvůli čemu jsme sem tentokrát přišly. Kaštany jsou tu všude, zatím beze stop klíněnky jírovcové.

Cestu na hrad jsme vynechaly, tak alespoň jeden snímek zespoda.

Málem bych zapomněla na áron karpatský, se kterým jsem se zatím setkala jenom zde.

Je čas školních výletů. Pro mnohé z dětí byl jistě velký zážitek, jít v doprovodu koníka.

Pokud se někdy zatouláte do Beskyd, přijďte se také podívat. Je tu krásně po celý rok.

Na zahradě

V poslední době trávím hodně času na zahradě. Je to příjemný relax i když té námahy je tam dost. Věkem sil ubývá a konve s vodou na zalévání jsou nějak těžší. Prostocviky mezi záhonky jsou někdy i životu nebezpečné. Často si vzpomenu na slavný film "Slavnosti sněženek" a na pana Krejčíka, ležícího mezi záhonky a vytrhávajícího plevel. Je to možná praktické, ale trošku nepohodlné. Hlavně je k tomu potřeba ještě jeden člověk, který vás zvedne...

Všechny ty tělesné útrapy mi ale vynahradí pohled na rozkvetlé a rozkvétající kytičky. Malý kousek trávníku s kopretinami každoročně bráním vlastním tělem, jinak by je už dávno "sežrala" sekačka. Vždycky se na toto období těším. Jenom lituji, že tak skromné a něžné kvítí nevoní...

Ještě kytička do vázy

Vloni jsem si koupila ozdobný česnek. Když jsem si začátkem roku na to vzpomněla, nemohla jsem přijít na místo, kam jsem cibule umístila. Na jaře se ozvaly samy. Měla jsem obrovskou radost. No není to nádhera? Na rozdíl od kopretin dokonce voní.

Tady je naše malé ZOO. Mladé ještěrce se zalíbilo v petrželi. Seděla tam celý den.

Přeji vám krásné dny, plné sluníčka, kytiček a pohody.

Šité dárky

Kamarádka z našeho turistického spolku oslavila nedávno kulaté narozeniny. Protože téměř všechny z nás jsou tak trochu tvořilky, dohodly jsme se, že přineseme dárečky z domácí dílny.

Do realizace jsem se, jako vždy, pustila na poslední chvíli. Nejdřív jsem ušila srdíčko, hojně plněné levandulí, která mi letos z větší části "odešla", možná stářím, možná suchem. Takže v létě nebude žádné velké "levandulování". Je mi to líto, ale nedá se nic dělat. Ještě že mám dostatečné zásoby z minulých let.

K srdíčku přibyly dva jednoduché pytlíky na bylinky, které kamarádka pěstuje i sbírá. Těch není nikdy dost. V soupravě nechyběl ani pohankový polštářek, těch jsem za poslední rok ušila spoustu a u obdarovaných měly vždycky úspěch. Snad dobře poslouží i teď.