V poslední době trávím hodně času na zahradě. Je to příjemný relax i když té námahy je tam dost. Věkem sil ubývá a konve s vodou na zalévání jsou nějak těžší. Prostocviky mezi záhonky jsou někdy i životu nebezpečné. Často si vzpomenu na slavný film "Slavnosti sněženek" a na pana Krejčíka, ležícího mezi záhonky a vytrhávajícího plevel. Je to možná praktické, ale trošku nepohodlné. Hlavně je k tomu potřeba ještě jeden člověk, který vás zvedne...
Všechny ty tělesné útrapy mi ale vynahradí pohled na rozkvetlé a rozkvétající kytičky. Malý kousek trávníku s kopretinami každoročně bráním vlastním tělem, jinak by je už dávno "sežrala" sekačka. Vždycky se na toto období těším. Jenom lituji, že tak skromné a něžné kvítí nevoní...
Ještě kytička do vázy
Vloni jsem si koupila ozdobný česnek. Když jsem si začátkem roku na to vzpomněla, nemohla jsem přijít na místo, kam jsem cibule umístila. Na jaře se ozvaly samy. Měla jsem obrovskou radost. No není to nádhera? Na rozdíl od kopretin dokonce voní.
Tady je naše malé ZOO. Mladé ještěrce se zalíbilo v petrželi. Seděla tam celý den.
Přeji vám krásné dny, plné sluníčka, kytiček a pohody.
Žádné komentáře:
Okomentovat