Advent

Včera jsme doma zapálili první svíčku na adventním věnci a nastal nám čas očekávání. Mám toto období moc ráda, přesto že mne čeká každoroční předvánoční běsnění, které skončí tak, že nebude všechno, jak jsem si představovala. S tím už počítám a nic si z toho nedělám. Těším se na předvánoční jarmarky, na setkání s přáteli a na celou tu atmosféru.

Narychlo jsem vyrobila jeden "věnec-nevěnec" na stůl a jeden věnec na dveře.

Mám ráda přírodní materiály a letos je to samá šiška.

Dnes nám dokonce napadlo trošku sněhu, doma je teploučko, do práce nemusím, no pohoda...

P.S. Teď jsem napjatá, jestli bude můj článek zveřejněný, protože jsem jedna z těch postižených, koho blog už pár dnů zlobí, hlavně u komentářů, nemůžu je psát ani číst. Dá se to prý vyřešit změnou prohlížeče. Asi tak budu muset učinit i když nevím proč. U provozovatelů jiných blogů nemám v komunikaci žádný problém.

P.S.Podařilo se, ale komentáře pro mne stále nefungují.

P.S. 2 Na rady některých z vás jsem změnila prohlížeč a už je všechno, jak má být.

Jeden recept na listopad

Jsme ve druhé půlce listopadu a už i k nám dorazil sníh a mráz. Nic hrozného, jenom tak nenápadně. Já vlastně ani nevím, jak tam venku je, protože situace se opakuje, opět obklopena kapesníky, polykám antibiotika a leju do sebe bylinkový čaj. Nejsem zvyklá na marodění, něco se asi pokazilo, ale už se to řeší, tak snad bude líp.

Jenom malý pohled do zahrady. Vlastně mi to ani tak nevadí, mám se na co vymluvit a můžu se věnovat svým zálibám, jako je čtení nebo výroba drobných vánočních dekorací a dárečků pro své blízké. Také chvilinku vydržím u plotny, občas něco ukuchtím nebo upeču a dnes se chci s vámi podělit o báječný recept na makovo-jablečné řezy.

Pravda, fotka není moc povedená, neumím čokoládu rozetřít na korpus, jako zkušené cukrářky, ale to na chuti nic nemění. Je to jednoduché a rychlé pečení.

Makovo-jablečné řezy

(Od Jarušek)

Připravíme si :

1 kg jablek, 5 vajec, 30 dkg moučkového cukru, 2 dcl oleje, 1-2 dcl vlažné vody, 1 prášek do pečiva, 30 dkg polohrubé mouky, 15 dkg nemletého máku, čokoládu na vaření s tukem Ivou na polevu.

Vejce ušleháme s cukrem, vodou, olejem. Přidáme mouku s práškem do pečiva. Do 1/3 těsta dáme nemletý mák. Plech vyložíme pečicím papírem, poklademe nastrouhanými jablky. Na jablka nalijeme těsto s mákem a potom další těsto. Vše upečeme. Po upečení moučník obráceně vyklopíme na druhý plech. Odstraníme pečicí papír. Na jablka dáme čokoládovou polevu.

Já jsem ještě jablíčka posypala jemně skořicí a mletými ořechy. Trošku mne zarazil ten nemletý mák, ale asi to tak má být. Následně jsem objevila plno receptů s nemletým mákem. Moučník je lepší po několika hodinách nebo i na druhý a další den. Když zbude, je prý dobrý i z mrazáku (už to zkouším). Když se poleva povede, dají se řezy krájet i na malé krychličky jako drobné cukrovíčko.

Snad s tímto receptem někomu udělám radost, vyzkoušejte a uvidíte!

Barvy podzimu

Po měsíci jsem opět tady. Dost dlouho jsem byla nemocná. Těch neduhů se na mne nalepilo opravdu hodně, od virózy po bolestivé klouby a já nevím co ještě. Viróza sice ustoupila, ale ostatní zůstalo a přidaly se další neduhy, ale beru to tak, že by mohlo být hůř ...

Měla jsem obavy, že propásnu to nejkrásnější z podzimu. Na zahradě máme listí sice dost, ale barvy ve volné přírodě ničím nenahradíš. V potu tváře jsem slezla pár kopců, ale můžu říct, že pohyb je život a trošku se mi ulevilo, hlavně na duši ...

Z lesa pěkně do tepla. Vánoční kaktusy se opět ukázaly v plné kráse. Letnění na zahradě jim, zdá se, prospělo.

Moc jsem se těšila, až si to okolo chalupy pěkně podzimně vyzdobím, ale opět to nějak přeletělo, doma nemám ani jeden letošní kaštan, pravidelná návštěva hukvaldské obory se nekonala. Musela jsem si vystačit s tím, co vyrostlo na zahradě.

Moje vděčné proutí ze psího vína a bleskově umotané univerzální věnečky.

Dušičkovou dekoraci jsem stihla na poslední chvíli. Snad teď, když máme dny kratší, bude do tvoření víc chuti. Vánoce se blíží, třeba začít s dárečky.

Jablíčka

Už jsem se zmínila, že se nám letos urodilo hodně jablek, jak těch průsvitných letních, tak zimních. Máme z toho radost, ale i mnoho starostí. Krásné počasí vystřídaly deště. Navíc mne postihla ta zatracená nemoc, která mne sužuje už druhý týden. Abych byla trošku užitečná a současně abych byla pěkně v teple, oprášila jsem sušičku a začala krájet jablíčka na kolečka a půlměsíčky.

Sušenými jablíčky jsem už naplnila velkou zavařovací sklenici. Tam, kde se mi podařilo vykrojit kolečko, navlékla jsem křížaly na provázek. Ty možná použiji k nějaké dekoraci. Někde jsem četla, že je dobré nakrájená jablíčka před sušením namočit na chvilku do vody se solí. Asi proto, aby byla světlejší. Nevím. Já jsem ale byla líná a postupovala jsem postaru.

Vzpomněla jsem si na ozdobnou stuhu, kterou jsem kdysi dávno vyšívala za účelem zhotovení látkového pytlíku na křížaly. Vyšívaná jsou jenom jablíčka, ostatní zdobení je koupené. Možná, že se mi také někdy podaří pytlík spíchnout a naplnit. Mám hodně "kostlivců ve skříni", až jsem z toho celá nesvá...

Při mé kuchyňské tvořivosti jsem také nějaké to jablíčko nastrouhala a upekla závin z kynutého těsta.

500 g polohrubé mouky

300 ml mléka

100 ml oleje

droždí

2 pol. lžíce cukru krupice

1 vanilkový cukr

1 žloutek

tuk na potření

Náplň - štrůdlová klasika : strouhaná jablka, cukr, skořice, já jsem použila také trošku strouhaných oříšků, rozinky...

Před upečením jsem záviny propíchala vidličkou a potřela rozpuštěným máslem.

Jablíčkové moučníky mám moc ráda. Uvědomuji si, že přes to množství jablek jsem letos pekla jenom dva druhy, tento a v létě několikrát sypaný tzv. švédský koláč, ten je moc dobrý a jednoduchý. Přes zimu mám co dohánět.

Po kratší odmlce

Po kratší odmlce se opět dostávám k psaní. Vidím, že už tomu bude měsíc od posledního článku. Nebyl čas, nebyl prostor a nakonec do dnešního dne jsem nenašla sílu něco kloudného stvořit.

Začátkem září jsem absolvovala týdenní zájezd na Šumavu. Den před odjezdem jsem zhlédla film "Účastníci zájezdu", který mne naladil na tu správnou strunu. Nebyla to procházka růžovým sadem, program byl velmi nabitý a senioři kmitali, až se z nich kouřilo.

Vzhledem ke zdravotnímu stavu mého muže a mému nakopnutému palci u nohy jsme museli zmírnit tempo a vytvořit si svůj program, ale o nic jsme nepřišli. Počasí bylo nádherné, viděli jsme mnoho a odjížděli jsme spokojení. K Šumavě se ještě vrátím.

Když jsme přijeli domů, čekala nás příprava na návštěvu syna se snachou a s vnoučkem. Děti se mi odstěhovaly do Čech a moc se nevídáme. Snacha před dvěma lety vážně onemocněla a já jsem pomáhala synovi s tehdy tříměsíčním miminkem. Nějak jsme se k sobě připoutali a náš vztah je velice srdečný. Teď tu byli skoro 14 dnů. Staník nás překvapil, jak za těch pár měsíců vyspěl a kolik udělal pokroků, hlavně v řeči a jak vidno, zajímá ho všechno, co se točí, hýbe a svítí. Je to prostě správný chlap!

Kdo má zahradu ví, že od jara do pozdního podzimu neví, kam dřív skočit. Tak je tomu i u nás. Jablek máme letos velkou úrodu. Dýně se mi zbláznily. Hlavně ty ozdobné. Narostly do obřích rozměrů a já nevím, co s nimi. No a tráva stále roste a roste. Na nějaké to podzimní tvoření už nezbývá čas, natož na blogování.

Teď už jsme doma opět sami. Aby to nebylo tak jednoduché, postihla mne po dlouhé době pořádná rýma. Už jsem ani nevěděla, že něco takového existuje. Tak popíjím bylinkové čaje, čichám k zázračnému rýmovníku, likviduji kapesníky a věřím, že to potrvá jenom těch 7 dnů...

Přeji vám krásně barevné podzimní dny bez plískanic a nachlazení.

Trocha historie nikoho nezabije

Na stará kolena jsem si oblíbila historické romány. Ve škole mne dějepis moc nebral. Bylo to určitě proto, že učebnice dějepisu byly celkem útlé, ale obsahovaly samá data a nezáživný text. Většinou jsem z toho měla v hlavě pořádný guláš. Přiznám se, že jsem z dějepisu na gymnáziu dokonce maturovala, ale to maturitní vysvědčení raději nikomu neukazuji.

Možná že člověk musí k takové literatuře dozrát, ale také to bude asi tím, že v současné době je opravdu z čeho vybírat.

Po přelouskání čtyř šestisetstránkových dílů Přemyslovské epopeje od Vlastimila Vondrušky jsem se pustila do další Vondruškovy epopeje, tentokrát z doby husitské.

Byla jsem známou předem upozorněna, že se Husitská epopej čte lépe, než Přemyslovská a měla pravdu. Obě knihy jsem přímo "zhltala". Bylo to asi tím, že pan Vondruška historické události oživil poutavým příběhem rodiny Prokopů, žijících původně v Písku. Děj nás prostřednictvím členů rodiny Prokopů zavádí také do Prahy, Krumlova a později do nově vznikajícího města Tábora. Král Václav IV. královna Žofie, Jindřich z Rožmberka, Jan Hus, Jan Žižka, Jan Želivský, císař Zikmund a další osobnosti té doby, popsané mnohem odlišněji, než jsem ji znala ze školy nebo z filmu. Byla to doba velmi krutá pro bohaté i chudé. Trest smrti za jakýkoliv přestupek a v jakémkoliv provedení nebyl nic zvláštního.

Dva díly mám přečtené, třetí jsem si dnes vypůjčila, ale ten si nechám až na později. Vyšel ještě čtvrtý díl a z výše uvedeného textu je patrné, že by jich mělo být sedm. Ty dva díly zatím nezklamaly. Vřele doporučuji.