Na stará kolena jsem si oblíbila historické romány. Ve škole mne dějepis moc nebral. Bylo to určitě proto, že učebnice dějepisu byly celkem útlé, ale obsahovaly samá data a nezáživný text. Většinou jsem z toho měla v hlavě pořádný guláš. Přiznám se, že jsem z dějepisu na gymnáziu dokonce maturovala, ale to maturitní vysvědčení raději nikomu neukazuji.
Možná že člověk musí k takové literatuře dozrát, ale také to bude asi tím, že v současné době je opravdu z čeho vybírat.
Po přelouskání čtyř šestisetstránkových dílů Přemyslovské epopeje od Vlastimila Vondrušky jsem se pustila do další Vondruškovy epopeje, tentokrát z doby husitské.
Byla jsem známou předem upozorněna, že se Husitská epopej čte lépe, než Přemyslovská a měla pravdu. Obě knihy jsem přímo "zhltala". Bylo to asi tím, že pan Vondruška historické události oživil poutavým příběhem rodiny Prokopů, žijících původně v Písku. Děj nás prostřednictvím členů rodiny Prokopů zavádí také do Prahy, Krumlova a později do nově vznikajícího města Tábora. Král Václav IV. královna Žofie, Jindřich z Rožmberka, Jan Hus, Jan Žižka, Jan Želivský, císař Zikmund a další osobnosti té doby, popsané mnohem odlišněji, než jsem ji znala ze školy nebo z filmu. Byla to doba velmi krutá pro bohaté i chudé. Trest smrti za jakýkoliv přestupek a v jakémkoliv provedení nebyl nic zvláštního.
Dva díly mám přečtené, třetí jsem si dnes vypůjčila, ale ten si nechám až na později. Vyšel ještě čtvrtý díl a z výše uvedeného textu je patrné, že by jich mělo být sedm. Ty dva díly zatím nezklamaly. Vřele doporučuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat