Dorty, pickles a jiné

V neděli jsem dostala e-mailový dotaz od Marušky-Fukčárinky, jestli jsem v pořádku. V poslední době nestíhám. Nic mne totiž nehoní, tak nespěchám a potom to tak vypadá! Marti, jsi moc hodná, ale kromě artrózy obou kyčlí, II. stupně která mi na základě rentgenu byla včera sdělena a artrózy obou rukou, do kterých jsem dostala injekce a které bolí, jsem celkem O.K. Co nám zbývá, lepší už to nebude. Chodit se s tím zatím dá a ruce také slouží, sice omezeně, ale jde to. Hlavně se už těším na jaro, až nám sluníčko ty opotřebované údy zahřeje.

Počasí je jako na houpačce v sobotu jsme vstávali do sněhové nádhery, která ale do odpoledne zmizela, v neděli pršelo, v pondělí svítilo sluníčko a bylo teplo, no a dnes opět prší a místy i sněží. Vody je třeba, tak buďme rádi!

Naší rodině nastala doba slavení. V poslední době jsme se docela rozrostli. Narozeniny se z léta rozšířily na zimu a jaro (jeden leden, třikrát únor, dvakrát březen, dvakrát duben...). Já i moje sestra pokračujeme v tradici vynikajících maminčiných oříškovo-kakaovo-rumových dortů a mně velmi lichotí, když mi ty moje výtvory rodina chválí a těší se na ně. Jenom jsem letos musela některé narozeninové párty sloučit. Tento dort byl určený vnučce Elišce a její mamince Petře.

Nejstarší vnučka Natálka slavila sólo...

Abychom zase moc nemlsali, mám jeden zdravý tip. Kysaná zelenina - pickles, zdroj vitamínů. Všude je toho plno. Já jsem "šla do sebe", oprášila jsem svůj pikláček - kvašáček, který už nějakou dobu stál opuštěný na kredenci a pustila se do díla.

Nastrouhala jsem malou hlávku bílého zelí, mrkev, kousek petržele, ředkvičku a kousek květáku, nakrájeného na plátky. Všechno jsem to důkladně do kameňáčku natlačila, prosolila, pokmínovala a nádobu uzavřela předepsaným způsobem, viz. foto. Takto upravená směs jsem nechala kvasit 6 dnů při pokojové teplotě. Zelí je základ a já jsem si trošku zaexperimentovala s ředkvičkou a květákem. Byla jsem zvědavá, jak budou chutnat, jako kvašené. K zelí se přidává také cibule a tu jsem záměrně vynechla.

Kvašená zelenina po týdnu. Vynikající samostatně i jako příloha. Květák i ředkvičky byly pěkně křupavé a bez cibule byla směs jemnější. K přípravě pickles nemusí být speciální nádoba, Známá ji dělá v obyčejné zavařovačce.

Zelenina zůstala už jenom na dně, kromě množství vitamínů je také dobře stravitelná a já už vymýšlím, jakou kombinaci udělám příště.

Zasněžený pozdrav z Podbeskydí

Když jsem se dnes ráno probudila, vítala mne zasněžená krajina. Potěšilo mne to hlavně proto, že jsem se po dlouhé době chystala s kamarádkami na hory.

Vzhledem k tomu, že jedné z nás ujel autobus před nosem, dohodly jsme se na změně trasy do níže položených míst. Ještě že existují mobily a e-maily. My jsme holky šikovné a nic nás nevyvede z míry. Vysoko v hrách muselo být krásně, ale pod nimi to také stálo za to.

K nám, holkám člověčím, se už několikrát přidala také holka psí. Jmenuje se Sany, je to kříženka jorkšíra s něčím, co má delší nožičky, ale je moc milá a statečná. Všimněte si, prosím, sněhových kouliček na jejích nožičkách. Já bych to nevydržela, ale ona statečně cupitala k zastávce autobusu, kde jí byla ledová krusta odstraněna.

Sany se po cestě nezapomněla pozdravit se psím kolegou

Na zpáteční cestě míjíme tento ukazatel - zvoničku. Šedesátka je č.p. domu v pozadí a ukazatel naviguje pocestné do nedaleké hospody.

Když jsem se vrátila domů, sníh skoro zmizel. Všimla jsem si, že nám také začínají vykukovat sněženky, ale je ještě brzy, raději ať zůstanou v zemi.

Přeji příjemný víkend.

Pohankové polštářky

Konečně jsem se odhodlala zlikvidovat dalšího kostlivce ze skříně. Už jsem se obávala, že mi ho za těch pár let, co ho tam skladuji, sežrali červi. Ten kostlivec byly totiž pohankové slupky. Naštěstí byly v pytlících pěkně vzduchotěsně uzavřeny.

Žádní červíci se tedy nekonali a mohla jsem se pustit do práce....

Nejdřív jsem si ušila dva podlouhlé povlaky z bavlněné látky cca 40 x 20cm. Na jedné straně jsem vynechala otvor, kterým jsem se pokoušela dostat pohankové slupky dovnitř, ale moc to nešlo. Pak jsem dostala skvělý nápad. Do otvoru jsem vložila roličku od kuchyňských utěrek, která mi posloužila jako násypka a pak už šlo všechno, jako po másle.

Do jednoho polštářku vešel akorát jeden sáček slupek, možná že by jich mohlo být i méně, asi tak, aby se obsah dal dobře přesypávat z jedné strany na druhou nebo tvarovat podle potřeby. Nakonec jsem otvor zašila a dílo bylo hotové.

Mnozí tuto věc znáte, třeba s jiným obsahem. Sama jsem byla zvědavá, jak to bude fungovat. Polštářek se nahřeje na velkou teplotu a přiloží na nějaké bolavé místo na těle, třeba na krk nebo na záda. Já jsem si jím omotala zápěstí ruky, ale na krční páteři je to také příjemné. Polštářky jsem nahřívala v mikrovlnce 1-2 minuty.

Je to jednoduché, levné, účinné.

Já se ale už moc těším na zahřátí jarním sluníčkem, tato zima-nezima mi žádné potěšení nepřináší.

Klubíčka a háček

Za dlouhých zimních večerů je velmi příjemné sednout si někde v teple, do koutku pod lampu k pěkné knížce nebo k nějaké jiné činnosti, která nám přináší radost. Jak jsem se zmínila v předešlém článku, drátek jsem uložila hluboko na dno skříně a tentokrát jsem oprášila háček.

Pod stromečkem našla tuto knížku a rozhodla jsem, že se pustím do kloboučku, na který je v knížce návod. Začala jsem správně, ale protože na návody moc nejsem, tak se nakonec z apartního kloboučku vyklubal baret, sice mnohokrát páraný, ale nakonec zdárně dokončený.

Háčkování pokrývky hlavy bylo spíš dobrodružství, protože jsem od začátku věděla, že to klobouček nebude, ale co z toho vznikne, to jsem nevěděla do posledního očka...

Zábavnější a jednodušší bylo dokončování dalších podkafíček, které jsem háčkovala už na začátku podzimu.

Barevné čtverečky jsou můj mnohem starší kostlivec. Tvořila jsem je ještě v parném létě a moc mne to bavilo.

Dlouho jsem dumala, co s nimi. Momentálně se na TOM pracuje a už to není tak zábavné a až TO bude hotové a bude to trošku k světu, tak se možná pochlubím.

Přeji vám příjemný víkend, někde možná hodně zasněžený, my jsme zatím v očekávání...

Když dlouho neprší - Olešná

V pátek se poprvé v novém roce sešel náš dámský turistický spolek. Tentokrát jsme se rozhodly jít podívat na přehradu Olešnou, která je dlouhodobým suchem skoro prázdná. Já se na přehradu dívám z okna, takže žádná veliká cesta to nebyla, ale přidaly jsme si ještě pár kilometrů, abychom nevyšly ze cviku...

Olešná je vodní nádrž, sloužící k rekreačním účelům pro město Frýdek-Místek a okolí, pitnou vodu naštěstí bereme odjinud, ale i tam to není ideální.

Je to smutný pohled. Suchou nohou je možné projít téměř doprostřed nádrže. Naštěstí byl mrazík, tak jsme se nebrodily v blátě. Na dně jsme našly spoustu skořápek škeblí a staré pařezy, které zůstaly pod vodou a za padesát let nezměnily svůj vzhled.

Pro srovnání přikládám pár starších fotek - v pozadí je hráz a město

Ten sám pohled v zimě

To bylo včera a dnes ? Že by se blýskalo na lepší časy? Ráno jsem se probudila do bílého. To ale ještě nic neznamená. Přeji vám pohodový víkend někde v teplíčku.

O lenosti, jejím překonávání a zlatých českých ručičkách

Zdravím vás všechny v novém roce! Konečně začínám svůj "První letošní..." Ne, že bych po Vánocích nezačala psát, stalo se tak dokonce několikrát a všechno skončilo v "Rozepsaných". Jsem totiž Rak a ti prý bývají nerozhodní, v mém případě to platí dvojnásobně a rodina mi to vytýká.

Svátky proběhly v pohodě, ale jsme přece jenom velká rodina a než se všichni navštívíme, jsou tu Velikonoce! Poslední zlatíčka jsem vyprovodila minulý týden. Po tom všem si člověk musí vyčistit hlavu, odpočinout si a trochu zalenošit.

Nejlépe se mi odpočívá se sněhuláky . Nemusí se zrovna spát, ale může se třeba číst. Pár pěkných knížek jsem v poslední době přečetla. Také jsem narychlo dokončila poslední vánoční zvoneček, ten dlužím jedné kamarádce. Z posledního kousku barevného drátku jsem vyrobila malinkatý zvoneček velikosti náprstku. Tím jsem s drátkováním na nějakou dobu skončila a "vercajk" jsem schovala hodně hluboko do skříně.

Pod stromečkem jsem našla tyto tři knížky :

Krásné inspirace. Všechny tři techniky jsem vyzkoušela už dřív. Momentálně jsem se pustila do háčkování, tak uvidíme, co z toho bude...

A teď k těm zlatým ručičkám! Ty patří mé kamarádce Hele. Posuďte sami.

Tento přívěsek jsem dostala v srpnu, kdy jsme oslavily náš společný svátek. Nádherné ornamenty, včetně očka na zavěšení, jsou vyšité z miniaturních perliček. Fotka není moc kvalitní, ale i tak je co obdivovat.

Těsně před Vánocemi jsme si s kamarádkami udělaly výšlap po okolí s výměnou dárků a občerstvením v přírodě. Zde se opět Hela "předvedla". Každá z nás dostala miniaturní taštičku, vyrobenou technikou pergamano a v taštičce byl ještě dárek.

Tentokrát to byl modrý korálkový přívěsek. Hela je moc šikovná a já jsem tu musela její práce ukázat.

Nakonec ještě jeden pozdrav, který jsem vloni už nestačila poslat. Měli jsme těch měsíčků plný záhon. Příroda se zbláznila, ale kytek není nikdy dost.

Mějte se krásně.