Prázdninově

Školní prázdniny jsem měla a mám moc ráda. Pravda, my senioři prázdninujeme celý rok, ale ty letní mají své kouzlo i pro nás. Jahody jsem začala zpracovávat už v červnu. I když mám na zahrádce vlastní, musela jsem si letos přikoupit, ty moje se mi nějak nevydařily.

Několik skleniček pro přátele, něco DIA pro manžela a něco na linecké a na palačinky.

Koláčem, nahoře se šlehčkou, také nikdo nepohrdl.

Růžičky letos vykvetly do krásy, než ovšem začalo pršet. Ještě nedávno nám tu čtyři dny dny lilo a lilo. Odnesly to nejen růže, ale také třešně. Naštěstí se to střídá, chvilku prší a chvilku máme pěkně teploučko.

Také levandule mi letos udělala radost. Úroda byla veliká. Ještě stále sklízím.

Škoda, že nemůžete cítit tu vůni!

Stříhám, vážu, suším a pletu...

Pro milovníky levandule dodatečně vkládám pár užitečných rad, které jsem objevila v časopisu Rozmarýna 6/2020.

A ještě recept na levndulový sirup ze stejného zdroje.

Jak vidno, tak se nenudím. Práce je víc než dost. Bylinky, ovoce, zelenina, občas vnoučata a nějaká ta vycházka s kamarádkami a knížky ( ...lehnout si na záda a číst si. ).

Včera jsme s vnučkami zašly do nedalekého lesa na výzvědy. Potkaly jsme jednu sousedku a ta se nás zeptala, jestli jdeme na borůvky. Divila jsem se, protože jsem v tomto lese za X let, co tu žiji, nikdy borůvky nesbírala. A byly tam! Jenže já jsem měla nožík a pytlík na houby, nikoliv nádobku na borůvky.

Ale, co si budeme povídat? Přece český člověk - chytrý člověk, vždy si umí poradit ! Holky musely povinně vypít vodu z lahví, ty jsem pak rozřezala nožíkem na houby a plné pak slepila náplastí, kterou nosím ve své speciální KPZ - ce. Ještě k houbám, tak ty jsme nenašly i když občas zaprší, tak údajně nejsou i výše na horách.

Abych podala kompletní hlášení od nás. Jsem z toho kraje, kde se stále rouškuje a lidé jsou vesměs ukáznění. Co se dá dělat? Kdo ví, co bude dál.

Mějte se pěkně, užívejte si prázdnin a opatrujte se!

Červnový pozdrav

Velmi rychle to utíká. Jak se tak dívám, utekl mi celý květen, nestačila jsem vložit ani jeden článek. Má na tom vinu i náš provozovatel, neboť ani já jsem se nemohla několik týdnů dostat na své stránky k napsání článku. Měla jsem ale jiné věci k řešení, tak jsem to nechávala být. Snad už bude všechno O.K.

Když pozdrav, tak s kytičkou. Kopretiny z naší zahrádky. Každý rok si je musím zvěčnit. Jejich jednoduchost mne fascinuje. Jenom bych jim přidala aspoň trošku vůně...

Vždycky si na chvilku ubráním malinký kousek zahrady před kosením.

Můj prastarý džbán už netrpělivě čekal na kytičku.

Jsem ráda, že mám zahradu. Kromě kytiček tam máme i malé ZOO. Žijí tu s námi ještěrky, ve skleníku bydlí rodinka, zelený táta a hnědá těhotná máma. Venku je jich mnohem víc. Vždycky, když na sebe narazíme, vzájemně se polekáme.

Minulý týden jsme se vydaly s kamarádkami do nedaleké vesnice. Ta vesnice je trošku stranou od velkého provozu, jsou tam krásné podhorské louky, klid a pohoda. Tolik kohoutku lučního jsem ještě nikdy neviděla, těžko se to fotí.

Není to nádhera?

I těm kravičkám se tam líbí.

Nenechají se vyrušovat...

S kamarádkami jsme tak už byly třikrát. Typrvní vycházky byly komplet s rouškami, ta poslední už jenom s rouškou v autobuse.

Jedna z našich věrných kamarádek - turistek. Fenečka Sanynka. Ta musí do autobusu s "rouškou" za každých okolností. Teď se směje pod fousy, že na lidi už také došlo.

Mějte se pěkně, opatrujte se. Ještě nemáme vyhráno...

Vděčné téma

V posledních týdnech se pohybuji pouze z bytu na zahradu a zpět, maximálně kousek za humna a několikrát jsem byla i v obchodě. Tento týden trávím většinou venku, kam se chodím ohřívat, doma je jako v lednici. Porouchal se nám plynový kotel, ten jsme museli vypnout. Pan opravář shání náhradní součástku a my se modlíme, aby se mu to podařilo. Kotel máme teprve 3 roky, ale víme, jak to chodí. Po roce už je zastaralý.

Užívám si sluníčka, krásných barev a vůní. Pozoruji včeličky, jak se snaží. Jejich bzukot z koruny kvetoucích stromů je nepřeslechnutelný. O ptácích ani nemluvím, ti mají také napilno.

Hlaváček jarní

Modřenec

Modřín u sousedů ještě neshodil loňské šišky, ale vůbec ho to nehyzdí.

Několikrát týdně hlídám vnučky, rodiče holt musí do práce. Za přísných karanténních předpisů vyrážíme na zahradu a radujeme se společně. Třeba z berunky korunky, jak se u nás na Hané říkalo za mých dětských let...

Beruška se ráda předvádí, ale střevlík je rychlý tvor, ten nečeká, jak vidno ...

Za bylinkami nemusím daleko, všechno je za domem. Kopřivová kůra je každoroční samozřejmost, jenom se čaj nesmí pít večer, to se nevyspíte. Pozřít několik kvítků sedmikrásky přímo u zdroje prý dělá zázraky. Také ostatní bylinky se už začínají objevovat.

Nedávno jsem našla bezva recept na slané tyčky a podobné pečivo. Do těsta jsem zapracovala sušený mletý tymián, jenom se po nich zaprášilo.

250 g tvarohu

250 g másla nebo Hery

250 g hl. mouky

1 lžička soli

tymián

sůl na posypání

vejce na potření

Končím a jdu se ohřát ven.

Přeji pohodový víkend.

Velikonoční pozdrav

Dlouho jsem se rozhodovala, jakou fotku použít na velikonoční pozdrav. Nakonec to vyhrála tato naše rozkvetlá broskev. Už jsme se ji chystali pořezat, ale je v ní tolik života a krásy, že jsme rádi, že jsme tak neučinili.

Přeji vám klidné velikonoční svátky. Ať nám dělají radost i ty nejprostší věci, važme si toho, co máme a toho, že se vzájemně máme.

A co by to byly velikonoce bez vajíček? Malá ukázka tentokrát korálkovaných z vlastní dílny...

Dobít baterky

Když je člověk v domácím vězení třetí týden, začne na něho padat depka. První dva týdny mi to ani nevadilo, protože jsem byla nemocná a také počasí bylo všelijaké. Jak ale vysvitlo sluníčko, musela jsem ven. Mám tu výhodu, že naše zahrada navazuje na sousedovic louku, po které se dá dojít k potoku a podél něho do takového malého lesíka a to většinou bez střetu s dalším člověkem.

Pojďte se projít se mnou. Les se probouzí. Je ještě takový neuklizený, ale už se to tam pomalu zelená a nesměle kvete. Z listí vykukují sasanky a petrklíče, těch je letos málo.

Tentokrát jsem s sebou vzala vnučky, které několikrát za týden hlídám. Ani jsem si nevšimla, že mi do vody házely kamínky.

Les mám ráda v každém ročním období a ty baterky tam opravdu dobiju.

Nebyl by to český človíček, aby si z lesa neodnesl alespoň klacík nebo kamínek nebo MEDVÍDKA !

Medvědímu česneku tak říká moje kamarádka. Měla jsem obavy, že přijdu pozdě, protože medvídek se objevil už před měsícem, ale byla jsem mile překvapená, že na mne počkal...

Na chlebu s máslem je vynikající!

Ještě lepší je pesto. Listy posekám sekáčkem, směs dám do nádoby, osolím, přiliju trochu oleje a tyčovým mixérem vše důkladně rozmělním. Ve skleničkách uskladním do ledničky, kde ale nevydrží dlouho.

Snad jste se se mnou aspoň trošku potěšili touto malou procházkou.

Držte se!