Když v Beskydech pršelo

Minulou středu se měl uskutečnit téměř rok plánovaný zájezd do Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Přesto, že to máme skoro za humny a já jsem tam byla mnohokrát, moc jsem se těšila. Areál muzea je velmi rozsáhlý a skládá se ze tří částí : Valašského městečka, Valašské dědiny, včetně nové rozhledny, postavené podle projektu známého architekta Dušana Jurkoviče a z Mlýnské doliny. Já jsem vždycky navštívila jenom Městečko, ostatní části mi byly neznámé.

Jenomže už od úterka pršelo a pršelo i ve středu a pořádně ! Přesto se zájezd konal. Já, jako zkušený turista jsem se vybavila, pláštěnkou i deštníkem, nastříkala boty impregnací, ale stejně to nebylo moc platné, voda se dostala všude .

Nezvyklý pohled. Za krásného počasí je Městečko plné lidí. Foceno pod střechou stylové hospůdky.

Pusto, smutno... Děda Komárek by pravil: " A ch...je a ch...je!"

Ve Valašské dědině jsme našli otevřený jeden domeček s průvodkyní, odložili jsme deštníky a pláštěnky s tím, že nás odtud už nikdo nedostane. Našli se i tací, kteří se vydali na rozhlednu, ale já jsem si to nechala na jindy.

Byla otevřená i kovárna s panem kovářem, kde jsme se ohřáli a já jsem si tam zakoupila krásnou podkovu pro štěstí. Byla otevřená také hospoda, kde jsme se potom uchýlili spolu s ostatnímu turisty.

Odpoledne jsme navštívili funkční mlýn, hamr i valchu v Mlýnské dolině, což bylo velice zajímavé, ale stále pršelo a pršelo, tak si to dovedete představit...

Bohužel, v dešti se nedalo fotit, takže více fotek nemám. Kdo zavítáte do našich končin, nenechte si ujít jedinečné Valašské muzeum v přírodě, je to na celý den. Budete nadšení, ale nesmí pršet.

Když jsme odjížděli domů okolní vodní toky byly plné a voda divoká. Naštěstí druhý den déšť ustal a všechno se pomalu vracelo do normálu.

Náhodou se nám naskytla přípežitost absolvovat ještě jeden zájezd na jižní Moravu a to hned v pátek. Ve čtvrtek jsme se usušili a brzy ráno v pátek jsme vyjížděli, opět za deště tam, kde už déšť dlouho neviděli. Tentokrát mi ve focení nic nebránilo, ale to si nechám na příště.

Barvy léta

Konečně jsem se dočkala. Trvalo to celý rok, než jsem dala dohromady patřičnou hotovost na nový foťák. Polovinou mi přispěla moje rodina v rámci nedávných narozenin, na druhou polovinu jsem celý rok pilně střádala. Konečně se mohu podělit o zážitky z cest i z domova. Však jsem toho hodně propásla. Snad budu mít i více článků na blogu. Uvidíme. Ještě s foťáčkem nejsme úplní kamarádi, ale čas ukáže.

Na zahradě je teď plno práce, ale na kochání se čas vždycky najde.

Letní jabloně nám letos dělaly velké starosti. Obě byly obsypané jablíčky. Naštěstí se našlo hodně sousedů, kteří nám ochotně úrodu pomáhají likvidovat.

Lichořeřišnici mám ve skleníku na každém volném místě . Nechala jsem si ji tam schválně . Je to velmi účinná léčivá bylina. Květy i listy přidávám do salátů a chystám se vyrobit tinkturu. Dá se prý i sušit. Navíc se mi zdá, že díky jí mám papriky i rajčata letos mimořádně zdravé. Myslet si to můžu...

Dnes už rajčátka začínají červenat.

Už pár let jsem "kopřivová". Zjistila jsem, že pokojové kopřivy jsou velice dekorativní a snadno se pěstují. Během léta se jim venku dobře daří a na trhu je k dostání mnoho druhů.

Nějaký ten muškát ale musí být. Tento mám už třetí sezónu. Vůbec jsem nevěřila, že přežije jeden rok a přežil!

Užívejme si léta, sluníčka i deště. Obojí je potřeba.

A léta běží...

Už v zimě jsem byla kamarádkou a bývalou spolužačkou upozorněna, že začíná zasedat přípravný výbor, aby zajistil bezchybný chod tradičního srazu spolužáků naší ZŠ. Nic nového pod sluncem, díky obětavcům se tak scházíme každých pět let, takže málokdy dojde k tomu, že bychom se vzájemně nepoznali. I když výjimka potvrzuje pravidlo a já jsem si jednoho spolužáka spletla s jiným, ale to mne asi oslnilo sluníčko. Několikrát za námi přijela i spolužačka z New Yorku, ale tentokrát jí to asi nevyšlo. Sláva to byla i nebyla. Půl století je dlouhá doba. Někteří už navždy odešli a ti, co zůstali se snažili připomenout si to dobré, co jsme zažili a co v nás zůstalo. Já za sebe musím říct, že ze všeobecných vědomostí, získaných v základní škole, čerpám dodnes. Asi jsme měli obrovské štěstí na učitele a také velké štěstí na spolužáky, se kterými si rozumím i po letech.

Za měsíc se znovu potvrdilo, že léta běží a nic s tím nenaděláme. Byla oslava s rodinou. Jak vidíte, čísla se u nás vedou jenom při luštění sudoku. Moje snacha Ivetka je ohleduplná a navíc šikovná, nedalo mi to, abych se nepochlubila jejím vtipným dortíkem. Každý rok je to originál. Rodina mi přispěla na nový foťák, který si teprve půjdu koupit. Už se moc těším. Byla jsem bez něho, jak bez ruky. Jenom aby vydržel déle než jeho předchůdce, který se dožil pouze čtyř let.

Moje narozeniny vždycky zahajovaly léto. Užijme si sluníčka a letní pohody a z přibývajících let si nic nedělejme...

Po nějaké době

Dlouho jsem se na blogu neukázala. Nebylo to tím, že bych neměla o čem psát nebo měla zaječí úmysly. Prostě se mi nechtělo. To se tak někdy stává.

Jsem zpět a doufám, že moje články budou pravidelnější. Jenom kdyby bylo víc času. Většinu dne trávím na zahradě, kde všechno kvete a zraje, ale také zarůstá travou. Sbírám, suším a jinak zpracovávám bylinky, meduňku, mátu, tymián, majoránku, kopr atd. Zalévám, kypřím, vtrhávám plevel, zaštipuji rajčata, přesazuji rostlinky. Pan Čapek by měl radost...

Letos se nám urodilo a ještě urodí hodně ovoce. Momentálně jsou na programu třešně, po nich to bude drobné ovoce, pak jablka a švestky, nakonec ořechy. Skončíme až v zimě. Ale po loňském roce, kdy nebylo vůbec nic, nás to těší.

Levandule, nesmím na ni zapomenout! Letos je jí také hodně. Už pomalu odkvétá. Všechno je to moc rychlé.

Vyrobila jsem si pro radost několik paliček.

Splným košíkem býlí se večer vracím domů.

Přeji vám krásné letní dny se sluníčkem, troškou deště a bez bouřek, záplav a jiných katastrof.

Krásné svátky !

Sedím za oknem a pozoruji přírodu, která má proti minulým letům zpoždění. Vloni i předloni už byla v plném květu, Teď je zatím taková nerozhodná, ušmudlaná, alespoň u nás. Možná, že mi to i vyhovuje, protože chřipková epidemie "na ústupu" zavítala ještě k nám a já už týden s chřipkou bojuji. Je mi to líto, na velikonoce jsem se moc těšila. Na obvyklé velikonoční přípravy jsem prostě neměla. Snad něco malinko z tradičního velikonočního menu se mi podaří ještě připravit.

Doufám, že u vás je všechno v pořádku a svátky si užijete, jak se patří.

Nemůžu se dočkat

Jaro by tu mělo být už zítra, ale momentálně to u nás vypadá takto :

Mráz, sníh a zima

Vloni už krásně kvetly sněženky

Sněženky už letos na zahrádce skutečně vkvetly, ale po pár dnech přišel mrazík a bylo po kráse. Vydala jsem se do zahrady, která potřebovala vyčistit po zimě, ale nadšení trvalo jenom dva dny. Teď se dívám z okna a věřím, že se brzy dočkám změny k lepšímu.

Fotka lýkovce je opět loňská. Letos nejsou květy tak pěkné.

Čemeřice také čeká na sluníčko.

Měla jsem v poslední době smůlu. Na podzim mi odešel foťák i mobil a před pár dny i počítač. Pomalu a s pomocí bližních to všechno dávám opět dohromady. Chybí mi už jenom ten foťák. Fotky z mobilu nejsou to pravé. Ještě že mám zásoby v archívu.

Na něco je ale ta zima venku dobrá. Můžu se věnovat ručním pracem a také čtení. Zrovna jsem si z knihovny přinesla kopu knih, které vypadají velmi čtivě.

Mějte se jarně. Pozor ale na chřipku! Ta nás tady stále zlobí. Mně se naštěstí letos vyhnula. Snad už to tak zůstane.