Tatarák trochu jinak

Můj muž je velikým milovníkem klasického tataráku. Dlouho mne lákal, abych ho také ochutnala a velmi dlouho trvalo, než mne přesvědčil. Strašidlo střevních cizopasníků bylo silnější. Trvalo léta, než jsem podlehla a nelituji. Manželův tatarák chutná výtečně, stal se naší sváteční specialitou a "dostal" i ostatní členy rodiny.

Manžel je ale také velký odpůrce červené řepy. Oba však víme, jaké blahodárné účinky na lidský organismus řepa má, zkoušeli jsme různé recepty a musím říct, že v jeho případě marně...

Nedávno jesm našla u blogerky Ivy ( Babčiny recepty ) zajímavý recept na tatarák z červené řepy .

To prostě uvaříte několik kousků neoloupané ČŘ, asi 3 kousky ( 250 g ) a necháte vychladnout. Řepu oloupete a namelete na masovém mlýnku stejně, jako klasiku. Přidáte jednu střední, na drobno nakrájenou cibuli a ostatní ingredience, jako do normálního tataráku. To znamená : hořčici, kečup, pepř, sůl, kari koření, worčestrovou a sójovou omáčku, trochu oleje a jeden žloutek ( nemusí být, ale je to lepší ), prostě podle vlastní chuti.

Vše se zamíchá a je to! Pak už přijdou na řadu topinky s česnekem, které potíráme připravenou směsí.

Topinky s falešným tatarákem zmizely velmi rychle. Velmi kladně byly přijaty i dalšími strávníky. Když jsem recept předala kamarádce, brzy mi hlásila, že už tataráček vyráběla několikrát.

Odpůrci červené řepy určitě změní názor stejně tak, jako můj muž. Tatarák z červené řepy je lehce stravitelný, zdravější a hlavně levnější než klasický. Iva píše, že to maso není, ale pokud se dobře ohutí, je to pochoutka. Topinky nejsou podmínkou, je možné použít jakékoliv pečivo.

Vyzkoušejte a uvidíte!

Retro román a něco navíc

Nedávno jsem přečetla bezva knihu. Jmenuje se "Přezrálé moruše" a napsala ji Jana Klimečková. Když jsem si ji v knihovně prohlížela, myslela jsem, že hlavními hrdinkami budou nějaká "odrostlá děvčata". Abych pravdu řekla, neměla jsem moc chuti do čtení, protože jsem očekávala křivdu, ostrou kritiku minulé doby, včetně front na banány, jak už to v dnešních retropříbězích chodí.

Byla jsem ale mile překvapená. Přezrálé moruše jsou v románu opravdu přezrálé moruše a mají zde svoje místo v jednom ročním období. Hlavní hrdinka se jmenuje Eva a představuje ženu, která si musí poradit se všemi překážkami té doby. Rodina, studium při zaměstnání, zaměstnání, vlastnoruční výroba šatníku a vylepšování jídelníčku atd. Tak, jak jsme to musely zvládat my, holky dříve narozené.

Čtení je to spíše pro holky dříve narozené a vřele doporučuji. Ty mladší snad pochopí, že se v té době dalo žít i důstojně, ale že jsme musely používat více rozumu, vtipu a improvizace.

Aby to chlapcům nebylo líto, doporučuji veselou knížečku Lukáše Pavláska "Z deníku ajťáka". Konečně jsem se dozvěděla, kdo a co jsou to ajťáci. Nebudu předem prozrazovat....

Krásné svátky!

Přeji vám pohodové Velikonoce. Hodně sluníčka, teplíčka nebo aspoň toho svátečního lenošení za pecí...

Medvědí česnekománie

Tak už ho tu máme zase! Medvědí česnek, neboli medvídek, jak mu říká moje kamarádka. Včera v televizi ukazovali, jaký je o tuto rostlinku velký zájem, někde hraničící až se zákonem.

Myslím, že ta česnekománie běží až v posledních několika letech, nikdy před tím mi nepřišlo, že by byl o medvědí česnek takový zájem. Před pár lety mne to také chytilo, snad proto, že u nás roste celkem hojně a je důvod vyjít si do přírody, která je v tuto dobu překrásná.

V neděli byl den přímo stvořený k procházce. Sluníčko svítilo a sasanky byly téměř všude.

První blatouchy a orseje. Krása! Jenom, když jsem si tuto fotku doma prohlížela na počítači, zjistila jsem, že mi tu krásu hyzdí plastový rozmáčknutý kelímek. Naštěstí se dal uříznout...

Konečně jsme dorazili na místo. Danny, pejsek našich mladých, si vychutnává tu správnou česnekovou vůni.

I česnekový koberec je fotogenický...

Dušovala jsem se, že si donesu jenom pár lístečků na okamžité použití, na chleba s máslem. Letos se mi vůbec nechtělo konzervovat, protože mi od loňdka zůstalo ještě několik skleniček. Nakonec bylo těch lístečků více, tak jsem je rozmixovala, trošku posolila, napěchovala do skleničky, zalila olejem (podle Květy) a uložila k okamžitému použití do lednice.

Myslím, že už mám pro letošek odčesnekováno. Mějte se krásně a vyrazte do přírody. Stojí to za to!

Pomalu ale jistě...

Tak už v pondělí tu máme opravdové jaro! Kytičky na zahrádce se začínají pomalu probouzet. Těší mne to, ale také děsí. Pobíhám nahoru - dolů ( zahradu máme z kopce - do kopce ) a zjišťuji aktuální stav po zimě a rázem mi není do zpěvu. Většinou nestihneme podzimní očistu na podzim, to se pak musí dohonit na jaře. Syn ořezal 3 prastaré jabloně a teď nás čeká úklid a zpracování větví a jiné činnosti, které mne sice baví, ale je toho opravdu moc a roky se připomenou... Musím se pochlubit, že česnek, zasazený letos v únoru, už vystrkuje lístky a synův česnek, zasazený na podzim je na stejné úrovni. Všechno se nakonec dožene. Vzpomněla jsem si, jak jsme kdysi dávno sázeli česnek na Mikuláše. První den jsme udělali jamky, které do druhého dne zmrzly a do těch jamek jsme pak vložili česnek. K tomu jsme si museli svítit reflektorem (to ještě nebyly čelovky). Někdy je i zahradničení dobrodružství.

Ukážu vám náš lýkovec.

Krásný, ale velmi jedovatý, každoročně to připomínám vnučkám.

Letos jsem objevila jeho miminko. Muselo tam být už pár let, mělo silný rozdvojený kořen. Vím to proto, že jsem lýkoveček vyryla a darovala kamarádce.

Pro ochránce přírody dodávám, že oba keříky jsou zahradní produkce, možná že jejich babičku někdo přinesl z lesa, ale já jsem to nebyla...

Čemeřice je také nádherné jarní kvítí, mám doma i tu černou, co je bílá, ale ta má zatím jenom poupátka.

Na závěr keříček bledulí.

Přivítejme jaro s úsměvem a užívejme si ho!

Poslové jara

Konečně jsme se dočkali. Sluníčko svítí a dokonce i chvilkami hřeje, ptáčci zpívají, co jim hrdélko stačí a pokud nám pilný soused nepálí suché listí přímo pod oknem, srdíčko plesá!

Po chřipce u mne nastoupily bolesti snad všech svalů a kloubů, které vlastním. To mne ale tentokrát nezaskočilo. Očistila jsem hole a pohorky od bláta z minulé vycházky, uvařila horký čaj do termosky a s kamarádkami jsme vyrazily do přírody. Každoročně tuto dobu chodíme na jedno opuštěné místo. Nachází se uprostřed louky, zarostlé křovím. Kdysi tady stával rodinný dům, který snad vyhořel, nebo ho postihl jiný neveselý úděl. Mezi sutí a harampádím tam vždy v předjaří vykukují sněženky.

Mají velkou sílu a nezastaví je žádná překážka, protlačí s mezi kameny i suchým listím.

Ty na zahrádce a v květináči jsou už s kvetením o něco dál, škoda, že nevydrží do Velikonoc, ale v přírodě to jde velmi rychle. O Velikonocích už pokvetou jiné květy.

Užívejme si sluníčka i prvních kytiček a pozor na nachlazení, sluníčko sice hřeje, ale také klame!