Poslové jara

Konečně jsme se dočkali. Sluníčko svítí a dokonce i chvilkami hřeje, ptáčci zpívají, co jim hrdélko stačí a pokud nám pilný soused nepálí suché listí přímo pod oknem, srdíčko plesá!

Po chřipce u mne nastoupily bolesti snad všech svalů a kloubů, které vlastním. To mne ale tentokrát nezaskočilo. Očistila jsem hole a pohorky od bláta z minulé vycházky, uvařila horký čaj do termosky a s kamarádkami jsme vyrazily do přírody. Každoročně tuto dobu chodíme na jedno opuštěné místo. Nachází se uprostřed louky, zarostlé křovím. Kdysi tady stával rodinný dům, který snad vyhořel, nebo ho postihl jiný neveselý úděl. Mezi sutí a harampádím tam vždy v předjaří vykukují sněženky.

Mají velkou sílu a nezastaví je žádná překážka, protlačí s mezi kameny i suchým listím.

Ty na zahrádce a v květináči jsou už s kvetením o něco dál, škoda, že nevydrží do Velikonoc, ale v přírodě to jde velmi rychle. O Velikonocích už pokvetou jiné květy.

Užívejme si sluníčka i prvních kytiček a pozor na nachlazení, sluníčko sice hřeje, ale také klame!

Únor u nás

Únor bílý, pole sílí......

Po téměř měsíčním marodění už zimu nemůžu ani vidět. Doma je sice pohoda a teplíčko, ale za tu dobu jsem hodně zlenivěla. Navíc domácí ponorková nemoc není moc příjemná záležitost... Tak vyhlížím jaro a vítám každý alespoň malinko slunečný den.

Náš okres zahajoval před dvěma týdny jarní prázdniny. Za oknem byl sice sníh, ale pořádný smog zabránil pobytu venku a to skoro po celý týden. Není co dodat - viz. foto. Hned první den se u nás sešly moje čtyři vnučky a u počítače bylo těsno. Další den nám přibyla nejstarší vnučka a holky si uspořádaly pořádný mejdan. Bylo co oslavovat. Nejstarší vnučka oslavila 14 let a jedna z mladších 8 let.

Babi se činila! Nejsem žádná cukrářka a ani mne nebaví zkoušet nějaké novinky. Je to pořád dokola : ořechy, kakao, čokoláda, trošku marmelády a rum! Recept je podle naší maminky, ale výsledek stojí za to. Myslím ten chuťový.

Jak už jsem napsala, jsem velice líná osoba a nechápu, co jsem kdysi dávno všechno stačila stihnout s rodinou, zaměstnáním a domem a zahradou. Až na tu ponorku je ale doma moc dobře. Začala jsem uvažovat, do čeho se pustit, protože se Velikonoce blíží. Nakonec jsem sáhla po háčku a zkoušela vlnovkový vzorek. Bohužel, vždycky mi nějaké to očko scházelo nebo nadbývalo, tak jsem toho nechala a zkusila něco jiného.

Tady jsem očka zkrotila. Zkušené háčkovačky sice už asi nedohoním, musím se ještě hodně učit, ale mám radost z každého úspěchu a až mne to přestane bavit, zkusím zase něco jiného.

Začala jsem pomalu chodit mezi lidi. Navštívíla jsem přednášku o životě na Shetlandských ostrovech v podání tamního občana a přítele naší lektorky angličtiny. Také přednáška o viktoriánské Anglii, kterou jsem absolvovala minulý týden mne velice zaujala. Přednášela nám jedna mladá dáma, která ač Češka, žije v tomto stylu, běžně nosí šaty s "honzíkem" a korzety. Sama si náročnou róbu šije a vyrábí dobové šperky, atd. Na veřejnosti tím budí velkou pozornost. Trošku trhlá, ale milá.

Minulý týden jsem poprvé po dlouhé době vyšla do přírody. S kamarádkami jsme si sice nevybraly moc dobré počasí. Za chvilku po pořízení této fotky začalo silně sněžit, ale přežily jsem to ve zdraví.

Snad se jara už brzy dočkáme...

Mandala z obalů od čajových sáčků

Téměř celý leden jsem promarodila. Nejdříve přišlo obyčejné nachlazení a poté škaredá chřipka, které se zbavuji dodnes. Nikomu tu hrůzu nepřeji. Aby to nebylo tak jednoduché chřipka přišla na mne i na manžela v jeden den. Dovedete si představit, jak to u nás vypadalo!

První týden jsem se nezmohla vůbec na nic, ani na čtení. Později jsem se snažila o nějakou jednodušší činost, která by mi udělala radost.

Inspiraci jsem našla v časopise Ona ví.

Dlouho jsem křečkovala obaly z čajových sáčků s tím, že si jednou pro potěšení vyrobím takovou mandalu. Teď se mi naskytla příležitost. V časopise je postup velmi názorně popsaný, tak jsem se pustila do díla.

Stříhala jsem, skládala, rýsovala a lepila...

Tak to dopadlo

V den zimního slunovratu

Ve středu 21.12.2016, v den zimního slunovratu, jsme se s kamarádkami domluvily, že na pár hodin zanecháme vánoční přípravy, opustíme své bližní a vydáme se do přírody, abychom byly u toho. Ten den bylo krásně slunečno a pohádková námraza nám brala dech.

U nás to byl druhý den, kdy všude kolem bylo bílo a já jsem se modlila, aby to ještě chvilku vydrželo.

Cestu jsme začaly u této kapličky, říká se tady tomu Hájek. Pod kapličkou vyvěrá "zázračná voda", na kterou sem chodí lidé z celého okolí. Od pramene jsme šly dál, do Frýdeckého lesa a odtud na louku, kde se před nedávnem objevila nová kaplička.

Na přání Jarmilky dodatečně přidávám fotku z interiéru.

Kaplička byla postavena vedle veliké lípy tak, jak to má být, ale lípa se mi už nevešla do záběru.

Když jsme se u kapličky rozhlížely, zachytila jsem i nějaké ty čmoudíky, jsme holt v průmyslové oblasti...

Nečekala jsem, že námraza vydrží tolik dnů. Vím, že mnozí z vás pořídili hezčí fotky, ale v ten moment jsem věřila, že to všechno brzy pomine.

Cestou zpět jsme potkaly pár ostrých hlídačů.

Také patník v sukýnce...

Nakonec jsme dorazily k této frýdecké tvrzi. Ví někdo, jaká je její historie? Čekám na odpovědi...

Musela jsem sáhnout do archívu, neboť celý týden doma léčím nachlazení, které jsem si uhnala při svém nedávném cestování. Takže jediná novinka je, že už jsem skoro fit. Mějte se krásně a neumrzněte!

Střípky z mých Vánoc

Moje letošní Vánoce utekly, jako voda. Vánoční svátky jsem trávila doma v kruhu rodinném, ale protože se mi část rodiny rozutekla do světa a bylo mi smutno, musela jsem se vypravit za nimi. Cesta byla velice dobrodružná. Cestovala jsem sama vlakem z Podbeskydí až do Malých Svatoňovic. To je čtyřikrát přestup při jedné cestě. No zvládla jsem to v pohodě. Všechny vlaky v ty dny jezdily na čas, což byl zázrak!

O Malých Svatoňovicích jsem již několikrát psala. Věděla jsem, že zde pořádají každoročně překrásnou vánoční výstavu, kterou jsem samozřejmě navštívila.

Každoročně se zde setkáte s půvabnými vystřihovánkami známé výtvarnice paní Markéty Vránové. Které bylo možno zakoupit v malém improvizovaném obchůdku společně s krásnou keramikou, výrobky ze včelího vosku a s mnoha dalšími vánočními předměty.

Nad krámkem dohlížel tento strejda s betlémem na klíně...

Zaujaly mne dekorace z přírodnin, se kterými se u nás moc nesetkáváme. Myslím, že patří spíše do Čech než na Moravu, ale nejsem si jistá.

Ještě jeden věneček na stěně.

Na vánoční výstavě nesmí chybět betlémy vyřezávané, papírové, perníkové, keramické a bůhvíjaké. Tady mne ale zaujal tento nádherný vyřezávaný betlém, který zabíral celou jednu stěnu místnosti.

Autorem betlému ze 40. let minulého století je lidový řezbář Adolf Kábrt, horník z nedaleké Rtyně v Podkrkonoší. Betlém zachycuje autentické stavby obce Rtyně, včetně kostela.

Domečky jsou osvětlené a na mlýnské kolo teče skutečná voda.

Na vodu jsme doplatili, protože vnoučkovi učarovala a nemohl se od ní odtrhnout. Protože je betlém umístěný na vyvýšeném místě, musel ho někdo vyzvednout a takový dvouapůlletý kluk se pronese. Nakonec jsme odcházeli s pláčem.

Zítra máme poslední den v roce. Nějak mi to všechno uteklo Vánoce i celý rok. Snad ten příští rok bude malinko pomalejší? Přeji vám (i sobě) hlavně zdraví, ale i štěstí, lásku a možná i peníze...

Přání