Šternberk

Minulý týden jsem se po letech podívala do moravského historického města Šternberka. Město najdete kousek za Olomoucí. Když nám vedoucí zájezdu řekl, že tam setrváme od rána až do pozdních odpoledních hodin, divili jsme se, co tam budeme tak dlouho dělat a ono opravdu bylo co obdivovat a ještě jsme nestihli všechno.

Nejdříve jsme navštívili hrad ze třináctého století. Poprvé jsem se setkala s tím, že se uvnitř mohlo fotit. Potěšilo mne to, ale když se pohybujete v malých prostorách a velká grupa lidí vás buď sune před sebou nebo ji dobíháte a všude vám vykukují hlavy, není to ono. Ale přišli jsme sem, abychom se něco dozvěděli a ne, abychom pobíhali s foťákem, jako Japonci, nemám pravdu ?

Kousek od hradu je nádherný kostel Zvěstování Panny Marie s nepřehlédnutelným morovým sloupem a bývalý augustiniánský klášter, kam jsme se následně přesunuli.

Klášter byl založen ve 14. století Albertem II, který byl významnou osobností na dvoře Karla IV. Tento obraz a velkou část výzdoby interiérů namaloval v 17. století malíř J.K.Handke. V klášteře se kromě prohlídky pořádají také různé kulturní akce, které z větší části zajišťuje Handkeho spolek, jehož zakladatelem a významným členem je náš pan průvodce. Objekt kláštera je rozsáhlý a protože byl před revolucí využíván tak, jako mnohé, jemu podobné objekty, chátral a nyní se město snaží o jeho záchranu.

Pan průvodce je muzikant a svůj výklad prokládal hrou na téměř všechny hudební nástroje, které jsme míjeli a svou hru doprovodil zpěvem, což naši prohlídku velice oživilo.

Za zvuků kostelních varhan jsme obdivovali z kůru překrásné prostory kostela.

Odpoledne jsme navštívili na jiném místě muzeum, zvané Expozice času. Jak ještě mnozí pamatují, v tomto městě se nacházela Chronotechna, továrna na výrobu hodinek PRIM. Bohužel zůstalo po ní jenom pár exponátů. Expozice je zaměřena na čas jako celek, od jeho vzniku až po nejmodernější měření.

Bylo to zajímavé, ale pro nás pamětníky i smutné...

Město Šternberk je velice malebné, je zde hodně opravených starých domů, obchůdků, cukráren a restaurací. Jak už jsem na začátku napsala, pár míst jsme už nestihli navštívit.

Ještě jeden pohled z hradu...

O levanduli

Čas levandule u nás doma pomalu doznívá. Mám toto období velmi ráda pro tu vůni, barvu a možná, že je v tom i nesplněné přání, přenést se do daleké slunné Provence a vidět na vlastní oči tu nádheru, kterou znám jenom z obrázků.

Letos se moje levandule předvedla a dala mi nádherné, rovné a dlouhé stonky, přímo ideální ke zpracování.

Nejdřív jsem si vyrobila věnec na domovní dveře. Silný měděný drát jsem omotala větvičkami buxusu a levandule. Je dobře, že se všechno dá dělat venku, kde také zůstane veškerý nepořádek, který tato činnost obnáší.

Kytičky levandule mám rozvěšené k sušení po celém domě. Většinou potom suché kvítky vydrolím do krabičky a používám k náplním pro různé vonné pytlíčky, srdíčka atd.

Ušila jsem další pohankový polštářek a k jeho náplni, pohankovým slupkám, jsem přidala pořádnou hrst levandulové drti, aby nejen hřál, ale také krásně voněl. Levandulové srdíčko, jako bonus.

Kytičky a paličky. Kytičky na věšáček a paličky do šatníku nebo do auta pro syna.

Některé keříky levandule jsem si koupila před sedmi lety a stále ještě krásně kvetou, jiné jsem si sama namnožila řízkováním.

Snad se budou tyto rady někomu hodit. Našla jsem je v časopisu Rozmarýna 7/2015, který mám moc ráda.

Ještě něco z toho samého zdroje. Mnoho dpbrých rad je i v letošní letní Rozmarýně.

Kromě levandule postupně sbírám a suším také další bylinky. Na zahradě je stále co dělat. Do toho přibudou vnučky, pro které už teď vymýšlím prázdninový program. Momentálně se ale starám o menší ZOO mého syna, který je s rodinou na dovolené. Toto ZOO čítá jednoho bílého křečka, ve dne spícího a v noci rámusícího, jednoho veselého pejska a 7 slepic . Nenudím se. První týden prázdnin je pomalu za námi, pro mne zatím bez vnuček a bez výletů s kamarádkami, to mne teprve čeká a věřím, že si to všichni užijeme.

Přeji i vám pěkné letní dny.

Střípky ze začátku léta

Máme tu léto. Já jsem si ho už stihla vychutnat v různých variantách. Zažila jsem nedýchatelná vedra, bouřky, lijáky, vichry. Naše růžové království dostalo pořádně zabrat, kde je jeho voňavá krása dnes!

Ztráty mi nahradila moje levandulová miniplantáž. Čichám, sklízím, suším a pletu paličky.

Moje levandulování teprve začalo a v příštím článku se k němu ještě vrátím.

Prožila jsem už i menší dovolenou. Po čtyřech měsících jsem se opět setkala s mým sluníčkem a jediným vnoučkem - kloučkem, který se mi odstěhoval do Čech. S manželem jsme absolvovali dlouhou cestu všemi možnými vlakovými spoji. Zažili jsme stotřicetiminutové zpoždění žlutého vláčku RJ, jehož provozovatel nám nakonec velkoryse vrátil jízdné. Zažili jsme výluku na trati a cestu autobusem s partou "veselých" mužů v letech, školní výlety atd. Nestěžuji si, bylo do vlastně dobrodružství, jaké se s autem nezažije.

Dovolenou jsme si naplánovali jenom na pár dnů, ale stačili jsme se porozhlédnout i po okolí synova bydliště, což jsou Malé Svatoňovice, rodiště Karla Čapka. O této obci jsem napsala článek před několika lety. Malé Svatoňovice jsou také známým poutním místem s výbornou, prý léčivou vodou, kterou si lidé nabírají u této krásné kaple.

Stačili jsme podniknout ještě jeden výlet po okolí a dostali jsme se až k Adršpašským skalám.

Výlet byl jenom krátký, ale moc pěkný. Nikdy jsem v těchto končinách nebyla, ale určitě se vrátím.

Oslavila jsem všechna rodinná červnová jubilea. Od nevěsty Ivetky jsem dostala vlastnoručně upečený a nazdobený srdíčkový dort.

Bez vysvědčení nemohou začít prázdniny, já už jsem ho dostala a děti to teprve zítra čeká.

Přeji vám sluníčkové dny, cestování bez nehod, krásné zážitky z cest, ale i z domova a pozor na klíšťata, těch se letos urodilo!

Růže

V minulém článku jsem opěvovala divokou přírodu. Jenže ono je teď takové období, kdy člověk neví, kam se dřív podívat. Všude to kvete, voní a bzučí. Růže jsou koncem jara a začátkem léta nejkrásnější a nejzdravější, alespoň u nás doma. O nějaké té mšici nemluvím. Nedalo mi, abych si je nevyfotila a nepodělila se s vámi.

Náš růžový oblouk, focený ze strany. Není vůbec jednoduché zachytit to, co vidíme, především tu správnou červenou barvu.

Růži na obrázku jsem si koupila kvůli jejímu jménu, jmenuje se totiž Helenka ...

Tato růže je zase velmi stará, přestěhovali jsme ji na zahradu ze hřbitova, kde zdobila hrob manželovy babičky, ale stále se má k světu.

Toto je zase jiná, daleko mladší odrůda. Cedulička z obchodu se většinou ztratí a já nejsem přes růže žádný odborník, pletou se mi názvy plazivá, popínavá a pnoucí, ale člověk nemusí vždycky vědět všechno.

Konečně se mi podařilo zachytit kapky deště

Na růže mám slavnostnější vázy, ale tato větvička se ulomila, tak jsem ji v rychlosti dala do džbánku, no a celkem jí to sluší.

Od růží ke kopřivám. V posledních letech jsem si oblíbila okrasné kopřivy. Zjistila jsem, že přes léto je to moc hezká a nenáročná venkovní dekorace. Letos jsem objevila v květinářstvích hodně nových druhů.

Jsem na zahradě každou volnou chvilku, je to dřina i relax. Momentálně rozkvétá levandule, už jsem zakoupila stužky a látky na pytlíčky a těším se, jak si to doma provoním. Určitě nejsem sama.

Přeji vám příjemné poslední červnové dny.

Čas kvetoucích luk, bezů a šípkových růží

Včera jsme si vyšly s kamarádkami do beskydských lesů. Den před tím vyhrožovali bouřkami, ale nakonec nám počasí přálo. Nebylo nijak horko a cesta byla příjemná. Přestože jsme se dostaly dost vysoko, stoupání bylo pozvolné. Ušly jsme asi 10 km.

Jak už jsem napsala, sluníčko bylo zpočátku skoupé, proto mají fotky trošku pošmourný ráz. Procházely jsme polními cestami, mezi nepokosenými loukami v naprostém tichu, prostě pohoda.

Kopretiny za mřížemi, přesto působily velmi romanticky...

Když romantika, tak se vší parádou! Třeba s pávem na střeše jedné hospodářské usedlosti. První dojem nebyl příliš romantický. Páv nás přivítal na korbě nevzhledného malotraktoru domácí výroby, ale potom uznal, že to není pro něho dost důstojné místo a vlétl na střechu.

Celou cestu nás provázely květy černého bezu, však jsem si jich domů přivezla velkou tašku.

Křehká krása poměnek

Šípkové růže, ty byly také všude

Za celou cestu jsme potkaly jenom dvě dívenky, které si vyšly zaběhat, jinak ticho, klid...

A nakonec jedna dobrá zpráva. Rostou! Můj letošní první úlovek.

Přeji vám klidný slunečný a odpočinkový víkend.