Translate

24 června 2014

Život plyne, jak voda...

O víkendu se u nás slavilo. Slavila jsem já a vůbec se mi o tom nechce psát. Dříve narození pochopí. Jenže to bych se zase nemohla pochlubit s tímto krásným dárkem, který mi upekla a nazdobila snacha Ivetka. Celé dílo, do posledního detailu, je její práce, snad až na ty bílé kuličky. Už jsem tady ostatně pár jejích dortů ukázala. Ivetka je amatér a samouk.


Jak jsem se krásně vyhnula tématuUsmívající se!


Bylo mi líto dort rozkrojit, ale nakonec k tomu došlo. Byl moc dobrý.


Také jsem dostala tuto krásnou anturii


Ještě kytici gerber


Obrázek od Markétky, která se nemohla oslavy zúčastnit, protože byla nemocná. Takové dárky jsou nejmilejší.


Roky plynou, jak voda a já svůj článek velmi ráda ukončím. Příště navážu na poslední fotku, protože v přírodě se člověk cítí na dvacet, pokud je ovšem rozumný a nedává si nesplnitelné cíle a všechno kolem si náležitě vychutnává.



14 června 2014

Sklízím, suším, křečkuji...

V minulých dnech jsme se trošku víc ohřáli. Já se přiznám, že jsem celý týden, až na nějaké neodvratné povinnosti, strávila v zatemněném bytě, kde je po celé léto nádherný chládek. Odmítla jsem výšlap s kamrádkami do hor, tam prý nebylo o nic lépe a dobře jsem udělala, protože to by byl asi můj konec. Každý večer byl nástup s konvemi plnými vody, posilovna zadarmo, však to mnozí znáte...
Že se příroda prodrala hodně kupředu, to také nemusím připomínat. Nastal čas sklizně. Letos nám odpadlo třešňobraní, protože jedna třešeň nějak onemocněla a druhou obrali špačci, také dobře! Za chvíli nám to nahradí jabloně, které jsou letos pořádně obsypané jablíčky.




To je, co? Musím vás ale zklamat, ty jsou z farmářských trhů. Jahody jsme jaksi nestačili už několik let obnovit, tak jsem si udělala radost touto cestou a pořádně jsem si jich užila, třeba jenom tak s cukrem, mňam!




Poslední kousky skončily v koláči podle skvělého receptu od Alis. Dnes jsem čerstvé jahody nahradila zavařenými meruňkami. Koláč dopadl opět velmi dobře.




A tady je ukázka mé sklizně. K voňavé mateřídoušce a dalším bylinkám přibyla nasušená meduňka.



Tymián sklízím poprvé




Opět tymián. Tento způsob sušení jsem okoukala v pořadu o bylinkách, který běží na ČT1 vždy v neděli v podvečer. Rukávec, punčochu nebo tunel jsem "za babku" zakoupila v jednom sekáči. Nahoře je očko na suchý zip, takže se dá umístit kamkoliv. Je to super nápad. Jsem nadšená!



Abychom jenom nesušili, tak tentokrát budeme mrazit kopr. Kopr se mi nedaří na zahrádce vypěstovat. Jediný způsob je rozhodit zjara do skleníku semínka a než začnou rajčata a papriky plodit, rychle sklidit, nasekat a zamrazit.




A teď trochu letní romantiky. Začíná kvést levandule. První tři kytičky se už suší, na větší sklizeň si ještě musím chvilku počkat.




Včera do noci jsem zkoušela, jestli jsem nezapomněla plést levandulové paličky nebo copy? Podařilo se!








Přeji vám příjemný víkend.

03 června 2014

Střípky ze zahrádky

Uplynuly už dva týdny a já nejsem schopná napsat nový článek. Mám plno námětů a fotek, ale chybí mi čas. Skoro denně totiž dojíždím k synovi a snaše, kteří momentálně potřebují moji pomoc. Zopakovala jsem si krmení novorozeňátka, přebalování a to ostatní, co takové miminko vyžaduje. Je to náročné a večer mne už nic kloudného nenapadá. Když se ale nedaří a na duši padne splín, vyřeší to zaručeně příroda...


Už dlouho jsem se chystala připravit med ze smrkových výhonků podle receptu blogerky Natty. Příprava je jednoduchá a ta nádherná vůně, která se při vaření line, no paráda!


Místo medu jsem sice vyrobila hustý sirup, ale i ten bude dobře sloužit proti kašli nebo jenom tak na mlsání.


Kopretiny máme ještě na zahradě a já je musím mít ve váze i když jejich "vůně" se nedá s vůní smrkového medu vůbec srovnat.


Před pár lety jsem dostala od syna v květináči malinký keřík, který jsem zasadila na zahradě. Dlouho se nedělo nic, až vloni mě, tentokrát už veliký keř, překvapil drobnými růžovými voňavými kvítky. Letos je zase o kus větší.


Včera jsem nakoukla ke Květě a ta mi připomněla, že i pivoňky se dají s úspěchem sušit. Vloni jsem sušení prošvihla, tak uvidíme, jestli se to letos podaří. Možná, že pivoňky jsou už příliš rozkvetlé.


Mateřídouška mi letos kvete poprvé. Pustila jsem se do sklizně. Mateřídouškový čaj je velmi lahodný...


Na zahrádce nemusí vždycky jenom všechno zářit. Trochu mě vylekala tato žabka, která se dokonale kryla s okolím.



Nakonec moje chlouba. Už druhou sezónu mi takhle krásně roste i kvete. Však už jí jde naproti kamarádka, tu jsem si pořídila vloni. Snad příští rok ukážu celý růžový, vlastně červený nebo rudý, tunel Usmívající se.








P.S. Omlouvám se, že nestíhám navštěvovat vaše blogy a když už někam zavítám, tak vynechám komentář, snad se to brzy zlepší.

18 května 2014

Je to kluk, jako buk!

Před měsícem jsem se zmínila, že se doma stále rozrůstáme, to když se narodila moje pátá vnučka Zuzanka. Slíbila jsem k lepšímu ještě jedno vnouče, přesněji řečeno vnuka. Ve čtvrtek, 15.5.2014 v 15 hodin přišel na svět kluk Stanislav, neboli Staník, jak už mu všichni těch pár dnů říkáme. Měřil 50 cm a vážil 3,71 kg. Kluk, jako buk! Všichni jsme se radovali, hlavně mužská část rodiny, neboť už hrozilo, že náš rod vymře po meči Usmívající se.




Celý týden byl velmi hektický, jak už kvůli několikadennímu čekání, když se klukovi do těch dešťů z teplíčka od maminky nechtělo. Syn si u nás, v půli cesty, "rozbil stan", aby se mohl té velké události zúčastnit, protože z jejich bydliště do porodnice je to přece jenom dost kilometrů. Nevěděl, jestli chodit do práce nebo sedět u telefonu, kdyby zavolali... Tak to trvalo skoro tři dny. Nemají to tatínci dneska lehké. Ale zase je to pro ně nezapomenutelný zážitek. Všechno pěkně u pramene, žádná záměna nehrozí, protože děťátko popíšou důležitými informacemi po celém těle, jako indiána. Tatínek si hned všechno zkontroluje. To není jako kdysi, když mému muži v době chřipkové epidemie oznámili po telefonu, že jsou to dva chlapci a všichni jsme zdraví a konec! Návštěva nebyla možná, mobily a jiné dnešní vymoženosti neexistovaly a my jsme přece čekali holčičku a jednu!! Ta nejistota, ten šok! Přežili jsme to a už jenom vzpomínáme. Dvě, pravděpodobně nejdůležitější, rodinné události letošního roku máme šťastně za sebou. Ať se dětem na světě líbí!



10 května 2014

Z domova

Moje předešlé články byly z cest a už tu mám krásné fotky z dalšího vandru. Vypadá to tak, že se stále někde flákám a doma se ani neohřeji. Ale zase je pravda, že jsem si v posledních dnech na zahradě pořádně "mákla". Po nesmělém předjarním a jarním okukování a "vytahování" rostlinek očima z půdy, nastal velký zvrat, tráva roste jako divá, stromy odkvetly, jarní rostlinky také. Nastal čas zalévání. Co jsem měla nafocené, už není aktuální. Na psaní článků nezbývá moc času.


Azalka, focená za večera, je doposud v plném květu a krásně voní.


Kdysi dávno jsme si přinesli domů maličkou borovičku. Borovička vypadala, že nikdy nevyroste a nakonec vyrostla a je veliká, převeliká. Letos nás zásobuje šiškami, už jsme jich nasbírali několik košů. Jedna rada pro vás, kteří si zakládáte zahradu. Poraďte se s odborníky, ať nakonec nebydlíte v lese, tak jako my.


Mateřídouška alespoň nestíní a krásně voní i pavímu očku...


Začala jsem sušit bylinky, tady mám libeček a určitě jste si všimli prvních kopretin.


Suším i řepík. Je to léčivá bylina, prý na všechno. Dělám z ní čajové směsi. Dost jsem se jich při své nemoci napila. A jestli nepomůžou, tak určitě neublíží.


Před dvěma lety jsem dostala k narozeninám soupravu na výrobu mozaiky. Skončilo to výrobou kamených těžítek, která jsou velmi praktická, když například při venkovním posezení fouká vítr. Ještě by tam měla být spárovací hmota, ale mně se to líbilo tak, jak to je.


Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem... Začala jsem opět péct pravý kváskový.


Přes léto nemám moc času na nějaké to tvořeníčko, tak si alespoň počtu a hledám inspiraci. Právě vyšlo nové číslo tohoto skvělého časopisu.


Aby toho nebylo málo koupila jsem si ještě čerstvou "Rozmarýnu".








Přeji všem sluníčkový víkend.

04 května 2014

První májový den



První máj se nám vydařil. Byl to nádherný slunečný den, jak má být. Vyšli jsme si s partou místních zdatných seniorů na výšlap do okolních kopců.


Cestou jsme se kochali překrásnými výhledy a nádherným modrým nebem, na kterém se objevily skupinky letadel. Tady je jedna, ale bylo jich nejméně deset. Letěly pravděpodobně na nějakou prvomájovou akci.


Blížíme se k místu, kde kdysi stával hrad nebo hradiště. To byl náš první cíl. Jdeme po hřebeni a vpravo, na kopci, se nám otvírá výhled na hrad Hukvaldy.


Spolu s námi šli dva pejsci, toto je Nelinka, druhý pejsek se focení vyhýbal. Nelinka měla tu výhodu, že když už nemohla, tak ji panička šoupla jednoduše do batohu...


Po krkolomném sestupu jsme dorazili do druhého cíle naší cesty, do areálu Na mlýně v sousedních Kozlovicích.


Je to takový malý skanzen, hospůdka s vnitřním i venkovním posezením, stylové chatičky k ubytování. Oáza pro cyklisty i pěší. Ema to tam bude znát Usmívající se.


Samozřejmě, že k pořádnému mlýnu patří mlýnské kolo a vodník! Bylo až k neuvěření, kolik lidí nádherné počasí vylákalo ven. Pivečko bylo pěkně chlazené, prostě pohoda.






Májová idylka se nám teď malinko pokazila, venku je pěkná zima, ale zase bude dobře. Přeji vám krásné květnové dny.

Adventní pozdrav z Krakova

Minulý týden jsem měla možnost navštívit adventní trhy v polském Krakově. Nejsem příznivcem zimního cestování, jsem raději za pecí, ale ta n...