Pro radost

Před Velikonocemi jsem dostala tento veselý dárek

Vyrobila ho moje snacha Peťa a znalci budou vědět, z čeho je ježeček stvořený. Hlavní na tom všem je travní semeno, které v první fázi pokrývá tělíčko a když se pilně kropí, začnou rašit bodlinky. A když začnou rašit, rostou, jako z vody. Od včerejška vyrostly už o 2 cm.

Dneska má ježeček už pořádné "háro", já se s ním ale už nemůžu pochlubit, protože se mne už včera odpoledne chytila smůla. Za prvé mi foťák vypověděl službu, zlobil už včera , ale nějak se mi podařily udělat ještě tyto fotky a konec... Včera se také pustila do stávky počítačová myška, ale já jsem jí tak dlouho domlouvala, až si dala konečně před chvílí říct. Snad alespoň ta vydrží. Teď čekám s hrůzou,co se doma pokazí do třetice, takto většinou bývá...

Dodatek:

Aktuální foto, pořízené před chvílí foťákem, který mi zapůjčil syn..

Pěkné svátky!

P.S. Se sluníčkem to vypadá v příštích dnech špatně, tak přeji alespoň tu pohodu v kruhu rodinném, v teplíčku a u nějaké té velikonoční dobroty...

Pondělí předvelikonoční

Dnes můžu být sama se sebou spokojená. Zdatně jsem zdolala spoustu vyřizování, které by jindy trvalo i několik dní. Prostě se mi při pondělku dařilo. Vydala jsem ze sebe všechnu energii a teď tu sedím vyčerpaná a myslím, že to tak už zůstane po celý týden. Měla bych se pochlubit s nějakým tím velikonočním zdobením, ale přiznám se, že letos je to bída, nemám vyrobeno nic nového, žádný drátek, žádná křížkovaná kuřata, slepičky a podobně. Výzdoba bude, ale staršího data, pěkně z krabice.

Vajíčková mánie. Přece novinka v naší domácnosti. Praktické, nerozbitné, omyvatelné a ve skutečné velikosti, vhodné zvláště do zahrady. Mimochodem, v jednom supermarketu už prodávají pravá vejce za 3,50 Kč...

Když jsme tak dnes čekali na křižovatce na zelenou, spatřila jsem zajímavý úkaz. Po přechodu kráčel jeden z těch našich černovlasých, opálených občanů, před sebou svižně tlačil invalidní vozík, plně naložený nákupem, na boku připevněnou francouzskou hůl, vedle něj kráčela jeho stejně snědá partnerka. Zalitovala jsem, že s sebou nemám foťák, protože bych tu podívanou přála všem. Napadlo mě, jestli na cestách za sociálními dávkami dotyčný občan chodí také po svých nebo ho jeho partnerka vozí...

Další zastávka byla na veterinární klinice, kde každý měsíc vyzvedáváme léky pro naši Bobinu, která odžívá letos svůj 18. rok. Toto zastavení nám vždycky pořádně provětrá peněženku...

V čekárně nebyl nikdo, ale z ordinace se ozývaly hrůzné zvířecí zvuky a nadávky majitele rozezleného zvířete. Bylo patrné, že tam dochází k nějakému zápasu. Začínala jsem uvažovat, jestli nemám raději odejít a počkat někde bezpečně v ústraní, tipovala jsem dogu nebo vlčáka. Ale najednou se dveře otevřely, vyšel z nich malinký jezevčík, naštvaná, poškrábaná panička a počůraná veterinářka. Stříhání drápů se nekonalo, jezevčík boj vyhrál. Jsou to naši "drazí" miláčci...

Další zastávka byla v místní knihovně, kde jsem načerpala a zásobu čtiva pro krásné jarní dny a noci...

Je pravda, že jsem už dlouho neviděla žádné divadelní představení, proto jsem se rozhodla, že začnu u ochotníků a podpořím jejich snažení. Možná, že také přemůžu lenost a těch návštěv divadel bude více.

Končím svoje rozjímání a předkládám hrstku čerstvých jarních kopřiv, začínají růst a jejich léčivé účinky jsou prý úžasné. Každoročně s nadšením začnu kopřivovou kůru, ale dlouho nevydržím, snad to letos bude lepší...

Přeji všem krásný nový týden.

Krásný vzhled je na ten boží svět...

To se tak dnes sešla parta děvčat v nejlepším věku a milovnic naší beskydské krajiny, vyzbrojená turistickou obuví, holemi, foťáky, vydatnou svačinou a dobrou náladou ( i jedna maličká "plaskačka" s něčím ostřejším se našla). Počasí se vydařilo, co víc si mohly přát...

Byla jsem moc ráda, když jsem se dostala do míst, nedalekých mému bydlišti, ale zatím mnou neprozkoumaných

Provázela nás kamarádka, která v těchto končinách, na samotě, prožila dětství a o tom všem napsala už dvě krásné knihy

Řeka si zde vytvořila stupňovité koryto

Příroda se teprve probouzí, ale i tak je krásná

Ač jsme cestou ještě narazily na nějaký ten sníh, motýlům to vůbec nevadilo

A nakonec hádanka :

"Co zanechal na stromě znavený poutník?"

Jarní sesterská výměna a jiné

Zaregistrovala jsem, že na rukodělných blozích prpoběhla nebo ještě probíhá "Jarní výměna". To znamená, že si šikulky dle určitých pravidel mezi sebou vyměňují svoje výrobky a dělají si tak radost.

Já jsem se této akce nezúčastnila, ale s Květou jsme si udělaly svoji malou soukromou jarní výměnu, když jsem před třemi týdny navštívila po dlouhé době svoje rodné město na Hané

Květa se už delší dobu věnuje háčkování a já jsem si u ní objednala tento tzv. kulaťáček, je to taková taštička - kapsička na zavěšení

Kulaťáček jsem vyměnila za sadu nevánočních drátkovaných zvonečků, které už Květa ukázala hned po mé návštěvě. Ale moje sestra byla tak velkorysá a přidala mi navrch háčkované kytičky...

A jak jsem tak kombinovala a přemísťovala, vytvořila jsem takovýto obrázek, ale kytička jako brož se také pěkně vyjímá...

A když jsem u toho mého rodného kraje, musím se ještě s něčím pochlubit :

Tento diplom jsem úplně nečekaně obdržela od Janky, ani jsem nevěděla, že se účastním soutěže.Je jasné, že jsem měla velkou radost...

Ještě jednou Želary

V únoru jsem tady dávala tip na dobré čtení, byla to kniha Jozova Hanule od Květy Legátové, podle které byl natočen krásný film Želary. Film jsem viděla několikrát, moc se mi líbil, ale ke knize jsem se dopídila až po několika příznivých referencích. Vedle Jozovy Hanule tu je ještě kniha Želary, kterou jsem dočetla před pár dny. Podle té první, jak už jsem napsala, byl natočen film a ta druhá popisuje osudy želarských postav ještě před tím, než do obce přichází Jozova žena. Obě knihy jsou moc pěkné a hlavně čtivé.

Jsem ráda, že můj první článek měl takový ohlas a že mě mnozí v četbě druhé knihy předběhli...