Vyhodit, či nevyhodit?

Od loňských Vánoc je to unás doma jeden velký třesk. Nejdřív se odstěhovali na Štědrý den jedni mladí, zůstalo po nich bojiště, které postupně probírají a odnášejí si do nového hnízdečka v taškách. Protože týdny utíkají a velký den našeho posledního svobodného mládence se blíží, je nutné včas konat. To znamená vymalovat několik místností, udělat generální úklid, zbavit se několika tun nepotřebných věcí, které se v naší domácnosti nashromáždily za x let společného soužití a z pozůstalostí našich blízkých. Když je u domu půdička a sklípek, to se to vesele hromadí a likvidace se odkládá! No a když dojde k rozhodnutí likvidovat, najednou je člověk na vážkách a celá akce začíná dostávat trhliny.

Určitě to také znáte. Berete do rukou věci, které jste neviděli pár desetiletí a žasnete, kde se tu najednou vzaly. Tak jsem objevila své dva čtenářské deníky, šaty z tanečních a z maturitního plesu, knížky z mého dětství, které jsem hodně let nemohla najít, knížky nově koupené mým dětem, které matku zklamaly a čtení je nikdy moc nechytilo atd. atd.

Do toho všeho si náš poslední svobodný mládenec našel byt a začalo stěhování nové, z čehož vyvstalo další haraburdí . Kruté mrazy toto stěhování pozastavily a mně jde hlava kolem, kde začít?

S nostalgií vzpomínám na jednu, již nežijící sousedku, které jsme přezdívali "Baba popelářka". Tato shánlivá žena jezdila jednou denně na kole do města, odkud již pěšky přivážela v taškách a na řídítkách velké množství "něčeho", jednou dokonce houpací kohouty a pečlivě si tím vším "zateplovala" chalupu. Krátce na to, když tato nebohá žena zemřela, její chalupa lehla popelem, údajně byla už v rukou nových vlastníků... Jednoduché a praktické řešení. Myslím, že i oni byli stejně zoufalí, jako já.

Mimochodem, ta chalupa stála v dostatečné vzdálenosti od naší a já nevím, že by majitelé byli obviněni z úmyslného založení požáru...

Magická data ?

Vlastně jsem na to přišla až při psaní tohoto článku

První datum 02. 02. 2012

Ten den Natálka oslavila narozeniny, naposledy s jediným číslem, příští rok a i ty následující už tam budou čísla dvě, slavili jsme to až dnes, samozřejmě s "Babiččiným dortem"

A slavilo se se vším všudy, dostala spoustu dárků, dort byl rozkrojen a ochutnán

Ráno jsme našli ve schránce roličku papíru, převázanou stužkou. Byli jsme překvapeni touto originální poštou, protože na vesnici je zvykem zvát lidi na plesy osobně, mysleli jsme, že se jedná o nějakou takovou pozvánku, ale po rozbalení nám bylo jasné, že to není pozvánka na ples ale na další rodinnou oslavu s magickým datem 12.02.2012.

Přesně tak to pozvání vypadalo. Ať je datum magické, či nemagické, hlavně že se holky mají k světu a ten dort stejně bude! Dortů není nikdy dost, však on ho někdo sní!

Křížkové srdíčkování

Dlouho jsem se chystala na vyšívaná srdíčka a stále jsem se nemohla rozhodnout jaký motiv a barvu vybrat, až mi pomohla Ema, se svým vzorníčkem, ze kterého jsem si vzala jenom obrysy srdíček a nějaké prvky, s tímto základem se dá hodně improvizovat

Doma jsem objevila velké zapomenuté zásoby sušené levandule, ještě silně vonící a ze srdíček se stala voňavá dekorace

Ach ta puberta !

Po dlouhé době jsem zavítala do našeho vesnického vietnamského obchůdku s textilem a jiným zbožím. Za mnou vešly do krámku ještě dvě ženy. Vůbec jsem si jich nevšímala a hleděla si svého až do chvíle, než se ozval zoufalý výkřik. Před zrcadlem stála dívenka, asi tak čtrnáctiletá a zkoušela si zimní čepice. Při dalším výkřiku zoufalství už přilákala i mou pozornost. V duchu jsem jí dala za pravdu, že její zoufalství je na místě. Čepice byly celkem šik, ale dívence neslušely, byla prostě z těch, které v tomto věku mají smůlu, nemají ten krásný obličejík, vlasy a pěknou, štíhlou postavu, jako její spolužačky. Bylo mi jí líto, ale jen do té chvíle, než začala svým vysokým hlasem opět otravovat okolí, tentokrát s jiným problémem. Její maminka, již starší paní, stála v koutě a s úsměvem trpělivě všechno snášela. Nesměle jsem ji upozornila na jednu čepici moderního střihu která by jí určitě slušela, byla jsem rázně odbytá. Raději jsem se schovala za regál s dámskými kalhotkami a přiznám se, že mě začala svědit dlaň.

V duchu jsem si pochvalovala, že jsem něčeho takového, díky své mužské osádce, byla ušetřena. Myslím, že by to u toho nesmělého úsměvu nezůstalo a dlaně by byly použity. Oddechla jsem si, když obě odešly. Oddechla si zjevně i prodavačka. Na chvilku jsem se vžila do kůže té dívky a zaradovala jsem se, že je ta puberta již hodně daleko za mnou.

Děkuji

Včera byl blogový "Den oceňování". Já sama jsem dostala ocenění hned několikrát. Docela mě to zaskočilo a musela jsem si dát malou pauzu, abych si to všechno uspořádala a mohla všem poděkovat

Toto ocenění přišlo od Květy, Alis, Jarmilky, Marušky a Ivanky

Toto ocenění mi poslala Lucka

Většina mých spřízněných blogů už stejná ocenění dostala, ale já vím ještě o některých, kteří si je určitě zaslouží

Obě ocenění posílám :

Mileně http://mipet.estranky.cz, za příjemné pokoukáníčko při návštěvě jejího kreativního blogu a také za naše přátelství na dálku, které trvá už celý rok a kterého si moc vážím

Romaně http://rrukodelka.blogspot.com/, která si konečně také blog založila, je to osůbka, ovládající mnoho rukodělných technik, ať jí ocenění slouží jako povzbuzení do další činnosti

Alence http://signoraa.blog.cz/ za příjemné počtení na jejím blogu, kam chodím moc ráda

Nadě http://denikceskebabicky.wordpress.com/, minulý rok nebyl pro ni moc veselý, koncem roku jí ale vyšla kniha, myslím, že si ocenění určitě zaslouží

A nakonec se pochlubím se speciální cenou od sovičky Mii

Ze všech těch ocenění, mám obrovskou radost. Myslím si ale, že si je zaslouží všichni, se kterými se na svých stránkách setkávám.

Překvapení

Když jsem se před dvěma lety začínala seznamovat s jinými blogy, žasla jsem jak se některým lidem daří v pěstování kaktusů. Nechtělo se mi vůbec věřit, že květy na jejich kaktusech jsou pravé. Když jsem se informovala, za jakých podmínek je možné něčeho takového docílit, zjistila jsem, že to není zase až tak složité. Jen podmínky dodržet a vytrvat.

Tento kaktus jsem dostala vloni, také jsem se s ním už na blogu pochlubila, tady je za oknem, ale celé léto strávil s ostatními kolegy ve skleníku, kde vykvetl ještě jednou

Do skleníku jsem dávala vloni kaktusy poprvé a mělo to svoje výsledky, vykvetl ještě jeden stejný, ale největší moje chlouba byl tento kaktus. Bohužel, květ se nerozvinul, ale už toto je pro mne dobrý výsledek mého snažení, snad příště..

Proč jsem ale nazvala svůj článek "Překvapení"? Když jsem totiž dnes zabrousila pohledem na poličku s přezimujícími kaktusy, spatřila jsem něco zvláštního

Po několika měsících bez vody na sebe upozornil třemi vybledlými kvítky, letošními! Vzala jsem ho na milost, odebrala od ostatních, kteří budou ještě pár týdnů odpočívat a postavila ho na parapet do kuchyně. Samozřejmě jsem mu dopřála trochu té vody.

Je to podivná zima

To je náš lýkovec, vyfocený minulý týden pod sněhovou peřinou, kde je té peřině dnes konec!