Chození po vodě

Když jsme se ocitli v Yorku, navštívili jsme známé muzeum železnice. Dnes ale nebude řeč ani  o muzeích, ani o vláčcích a ani o městě Yorku a jeho památkách, ale o něčem jiném.  Aby se děti nenudily tou přemírou vláčků a nádherných exponátů, které spíš zajímaly  rodiče, byly u muzea umístěny různé atrakce, včetně následující..

Děti, uvězněné v koulích, různě se plácající na vodě. Vyfotili jsme to i s kouskem cedule, moc jsme tomu nevěnovali pozornost, měli jsme málo času a pouze nohy a hodně památek před sebou...

Jenže potom jsme něco podobného objevili v Hullu, tak jsme se už zastavili, abychom, funkci této atrakce malinko prozkoumali...

Dítě, zde za hlasitých protestů, je nacpáváno do igelitového vaku, který se utěsní a nafoukne..

Zde je další fáze...

Vše probíhalo na nábřeží, skleněná budova je kousínek obrovského nákupního centra, vzadu muzeum námořnictva, trošku kytiček..

Možná, že už tato atrakce do Česka dorazila a jestli ne, určitě se tak brzy stane...

Město u moře

Dnes se zmíním o městě, ve kterém jsme bydleli u svých přátel. Kingston upon Hull, používá se zkráceně Hull, má cca 260 000 obyvatel. Nachází se zde několik velkých průmyslových závodů.  Velký význam má přístav, který jsem zahlédla jen z velké dálky. Hull má svoji univerzitu, mnoho škol, velmi dobré dopravní spojení a fantastická muzea.

Z přiložené mapy je patrná poloha města. Leží na severním břehu ústí řeky Humber. Na této řece, je vidět příliv a odliv moře. Velmi známý je Humber Bridge, most, který  záliv protíná.

Původně jsem myslela, že se ve svém článku zmíním o městě Hull všeobecně, ale nějak se mi to zvrhlo k vodě, tak se tedy dnes zaměřím na vodu.

Na obrázku je obrovské mořské akvárium, s množstvím mořské havěti, včetně žraloků a nádherných barevných rybiček. Počasí, jak vidno na mracích, bylo proměnlivé, spíše zataženo, až deštivo, což se odrazilo na focení.

Od akvária je pohled na přístav...

Zdymadlo a současně most, všude je vidět odliv, blatíčko a špínu...

Lodě, romantika a tmavá obloha....

Smutná stránka věci, pravděpodobně  místo sebevrahů...

Majáková loď Spurn, slouží také jako muzeum. Ten velký komín je maják, později loď nahradil maják na pevné zemi.

A abychom zůstali u vody, na snímku je muzeum námořnictva, také se o něm ještě zmíním...

Tohoto pána na kole  jsme potkávali často, víte kdo to je?

Barevné ropuchy jsme také potkávali často, i o nich ještě bude řeč....

Durmany

Na přání Jarušky ukážu ještě jednou moje letošní kvetoucí durmany

Žluté, kvetou dříve

Růžové, kvetou později. Poupě má nejprve banánově žlutou barvu, ale nakonec vypadá takto

Z opačné strany

Celkový pohled, k focení nebylo moc prostoru, vedle chodníku mám záhon téměř dvoumetrových kan, letos je tam plno listů a málo květů...

A toto je pavouk, který na všechno dohlíží, vždycky se spustí na pavučině, provede kontrolu a zmizí...

Opravdu, jen se nenechal vyfotit..

Nevím, kam dřív skočit....

Stačila týdení absence a všechno se na mne valí. Žádný dlouhý relax, žádné ruční práce, žádná vnoučata, žádné klábosení se sousedkou! Zahrada volá. Příroda je na vrcholu svých sil. Všude samá tráva, v sadu dozrává ovoce, kytičky kvetou....

Ale pohled na to všechno stojí za to!

Měsíček zahradní po dešti

Listy japonského javoru mají nejkrásnější barvu na jaře, je nádherně oranžová

Ibišek po dešti, s mouchou

Ještě jednou ibišek

Růžičky Helenky, letos mi dělají radost

Tato růžička se těžko fotí, původní barvy jsou trošičku světlejší

Moje chlouba, durman, vypije přes ta vedra hodně vody, tady je zrovna mírně žíznivý

Po zalití. Za ním jsou ještě dvě rostliny, které teprve začnou kvést. Jejich silná vůně provoní široké okolí

Rajčata, dvojčata...

Ostružiny, chodí nám na ně kosi

Švestičky (z naší zahrádky). Důležitá surovina, nikoliv pro švestkové koláče, ale pro lahodnou a léčivou tekutinu. Všimněte si, prosím, těch, co jsou na zemi, ty se ocitnou v sudu a znalci už budou vědět...

Možná, že na koláče také dojde. Švestek je letos hodně.

Zato ořechy nebudou, také dobře, k nim se rovněž musí ohýbat záda.....

Tak jsem vám všechno pověděla, trošku si oddechla, ještě si dám kávu a jdu startovat sekačku a sbírat švestičky, ať se máme v zimě čím zahřívat....

Příjemné s užitečným

Včera jsme se po roce ocitli v Luhačovicích. Spojili jsme tak příjemné s užitečným, protože jsme  jeli hlavně navštívit naši Natálku, která se tam léčí se svými neduhy.  V Luhačovicích a jejich okolí jsem strávila několik týdnů a tento kraj jsem si oblíbila. Počasí přálo a já jsem se těšila, že udělám pár pěkných obrázků. Bohužel se mi nedařilo, to se někdy stává...

Lázeňský dům Jestřábí od Jurkoviče

  Zeleň rozlehlých parků...

Říčka s kachničkami a rybičkami...

Altánek a můstek

Kolonáda s lázeňskými hosty, kašna tentokrát bez vodotrysku, na kašně sedí harmonikář v klobouku a hraje....

Mám z minulých let lepší fotky, kde voda stříká a objevuje se duha, ale tak to bylo včera....

Nejznámější pramen Vincentka...

Jurkovičův dům

Ještě jednou

A nejsmutnější fotka, zpět do léčebny. To víte, bez slziček se to neobešlo, ale už jen do 2.září....

Natálka si odnáší v tašce lázeňské oplatky a my jich máme také plnou tašku, ať bližní vědí, že jsme byli v lázních!

Po cestě domů jsme měli smůlu, trošku nás zlobilo auto a my jsme se modlili, ať  vůbec dojedeme Cesta trvala asi hodinu a půl. Bylo velké vedro, ale nádherná viditelnost. Celé Beskydy, lesy, zeleň, ale mě se vůbec nechtělo fotit. Domů jsme dojeli v pořádku, no a auto jde zítra do servisu.

Jak to všechno začalo

Prožila jsem osm krásných dnů v krásné zemi, ale nejdříve bych se měla zmínit, jak jsem se k této cestě dostala.

Byla jsem pozvána společně se synem jeho  slovenskými přáteli. Syn pracoval v anglickém městě Hullu, původně pod záštitou jedné  české agentury, později sám, téměř čtyři roky. Tenkrát, těsně před svým odjezdem poskytl našim hostitelům velkou pomoc jako tlumočník  v organizaci jejich ubytování a.p. Jednalo se o manželské páry ve věku mezi čtyřicítkou a padesátkou, tak si  jistě dovedete představit, jejich těžké začátky, kde je každá pomoc vítána. Syn už pracuje  několik let doma, ale přátelství přetrvává. Za rodiči se přestěhovaly jejich děti a přibyly další rodiny. Všichni pracují v místní potravinářské továrně. Mladší děti chodí do školy. Někteří kamarádi založili v Anglii rodiny. Navštívila jsem několik domácností, kde nás velmi srdečně přijali, poskytli nám jídlo, ubytování a dopravu, jako bychom patřili do rodiny. Mají za to můj srdečný dík.

Domeček, kde jsme bydleli, opravuji v jeho pravé půlce, vchod do levé půlky není vidět

Ukázka celé ulice

Tyto domy vlastní realitky, které je pronajímají zájemcům, většinou chudším vrstvám nebo zahraničním dělníkům. Dole je předsíňka, obývací místnost, kuchyň, technická místnost, nějaká verandička a vchod na dvorek, popřípadě na miniaturní zahrádku, které jsou většinou zanedbané, protože jejich obyvatelé nemají čas na údržbu, pracují 12 hodin denně. Navíc nechtějí do cizího investovat.  Mně se domeček líbil. U nás pro dva starší lidi by byl ideální, až na ty strmé schody do patra, kde jsou ložnice a koupelna s WC.  Takových ulic je v této čtvrti hodně, mnoho domů je neobydlených, věčně vidíte nějaké stěhování. První den jsme prochodili mnoho kilometrů, dostala jsem se i do  čtvrtí, kde jsou domy větší, něco jako řadové vilky s krásnými předzahrádkami. Jednou ročně zde probíhá akce tzv. otevřených zahrad, kdy  se majitel domu chlubí veřejnosti se svou krásně udržovanou zahradou v zadní části domu.

Zahrádka u našich hostitelů, místo kytiček kocour...

To není stojan na fazole, ale sloup s dráty, ale. co se jimo přenáší, nevím, vedou do všech domečků v ulici

Tak...

No a nakonec něco kytiček ze sousední ulice