PF 2020

Ať se nám v tom novém roce dobře daří, ať nám zdraví slouží, ať nebrečíme pro blbosti a radujeme se z toho, co máme a ať se stále na sebe usmíváme.....

Krásné Vánoce!

Tak tu opět po roce máme Vánoce. Rychle to uteklo a opět ta stejná písnička. Nestíhám! Nevadí, je tomu tak každým rokem, zase to nějak dopadne. Navíc to u nás vypadá na brzkou povodeň. Celý den leje a leje. Děda Komárek by to řekl jinak... Přesto mám Vánoce moc ráda.

Milí blogoví kamarádi, přeji vám i vašim blízkým klidné vánoční svátky plné pohody, milých setkání, dobrého jídla a pití a všeho ostatního, co nám přináší radost.

Předvánoční tvoření

Máme za sebou druhou adventní neděli, Vánoce se kvapem blíží. Zdá se mi, že jsem svíčky ze stromečku sklízela teprve včera a už to bude rok. Minulou neděli jsem na poslední chvíli dokončila adventní věnec. Myslím tím těsně před zahájením prvního televizního adventního koncertu. Věnec na dveře jsem dokončila včera. No snad ten stromeček nazdobím v ten správný čas. Rychle mi to utíká a já nestíhám nebo nestačím.

Tak toto je ten věnec - nevěnec, aneb čtyři bábovičky v míse. Tento způsob zdobení praktikuji už několik let a je to velmi výhodné, hlavně je to bez jehličí.

Věnec na dveře, co dům dal, jednoduché, praktické, neopadává. Vlastně jsem si s nalepováním šištiček dala dost práce, sem - tam jsem si i popálila prst. S tavnou pistolí zatím nejsem moc velký kamarád.

Sněhuláček-březáček mi padl do oka jako první na našem obecním vánočním jarmarku. Vyrobily ho děti ze základky. Vlastně jich vyrobily více a kdo je viděl, musel je mít. Brzy byl stánek prázdný. Se zdobením to u nás jde pomalu, ale ode dneška nám už svítí i venkovní borovička, takže zase nějaký pokrok. Cukroví jsem zatím nepekla, ale věřím, že k tomu také dojde. Všechno pěkně popořádku!

Přeji vám klidný předvánoční čas.

Desítka!

Můj blog končí desátý rok svého trvání. První nesmělý článek spatřil světlo světa 28.11.2009. Trošku jsem bilancovala a procházela jednotlivé roky, prohlížela fotky a také fotky v soukromém archívu a s dojetím vzpomínala. Za těch deset let se toho hodně událo, jak v mém soukromí, tak na blogu. Naši pejsci už jsou dávno v psím nebi a z novorozených vnoučat se pomalu stávají puberťáci.

Na blogu jsem poznala hodně kamarádů, někteří už bohužel nejsou mezi námi. I to je život. Z prvních začátků vzpomínám na babi Maňasovou, která mne hodně podpořila. Dále to byla Eva*, Jarka, Jarmilka, Blanka, Vlasta, Fukčárinka, Tlusťjoch, Kitty, Milena, Květa, Jitka, Janka, Otavínka, Iva, Ema, Ježurka, Hanka z Podkrkonoší a jiní, které tu sice neuvádím, ale často k nim nakukuji.

Mnozí z vás jste mou inspirací. S Milenou jsme se staly velmi dobré kamarádky, které spolu už hodně prožily, dokonce to, že se nám naši vnoučci narodili ve stejný den před pěti lety! Tlusťjoch zase pravidelně pečuje o můj mozek. Luštěním jeho "pixliček" si dokazuji, že na tom ještě nejsem tak špatně. S Fukčárinkou to máme k sobě přes humna, lebedíme si, jak je u nás krásně, ale ještě jsme si to neřekly ústně, tak doufám, že k tomu také někdy dojde.

Některá šikovná děvčata jsem potkala na setkání Ženského klubu.

Blogovat jsem začínala, jako čerstvý předčasný důchodce. Deset let jistě udělalo své. Počátečnní elán pominul, počty článků se rapidně snížily o kvalitě nemluvím, ale to vůbec není labutí píseň a v blogování hodlám pokračovat. Nedávno jsem potkala jednu paní z naší vesnice, která můj blog náhodou objevila a pochválila. I to je určité povzbuzení.

Původně jsem zamýšlela napsat více, ale někdy méně je více a dlouhé čtení brzy začíná nudit.

Takže, moji milí blogoví návštěvníci, pravidelní i ti náhodní, děkuji vám za vaše návštěvy a komentáře. Tady bych měla napsat, že se polepším a budu produkovat více článků. Jenže sliby - chyby. Nechám tomu volný průběh.

Bylo a stále je mi s vámi dobře.

Helena B.

V podzimních barvách

Tuto fotku jsem pořídila minulý týden na svých toulkách po okolí. Byla to odměna za čtrnáct dnů maroďění. Už jsem si myslela, že o takovou podívanou přijdu.

S nemocí se mi opozdila podzimní výzdoba. Věneček na dveře jsem upletla z dlouhých větví psího vína, které už ztratilo listy. Po dlouhé době jsem použila tavnou pistoli a věneček jsem oblepila kaštany, žaludy a vším možným, co mi přišlo pod ruku. Že jsem tavnou pistoli použila po dlouhé době, to jsem okamžitě pocítila na palci jedné ruky, kde jsem si svou nešikovností vypálila parádní puchýř.

Druhé moje dílko jsem okoukala na Pinterestu. Letos se mi neurodila žádná okrasná malá dýně, proto jsem hledala náhradu. Moc pěkné jsou háčkované dýňky. Vloni jsem to vyzkoušela, vyrobila jsem jedinou a už jsem neměla trpělivost na další. Zato tyto moje byly hotové raz-dva. Ze starého prostěradla jsem vystřihla kruh, který jsem po obvodu stáhla nití. Před tím jsem ho vyplnila rounem. Do otvoru jsem zapíchla klacík z vinné révy, který má takové ozdobné krucánky.

Říkala jsem si, jestli má cenu dělat podzimní výzdobu, za chvíli tu máme Vánoce, ale asi ano. Ty podzimní barvičky mne vždycky pozitivně naladí. Však si ještě užijeme hodně šedi.

Ještě jedna fotka z minulé vycházky.

Těšme se z barviček babího léta!

Něco na zahřátí i pro potěšení

Po nějakém čase jsem se vrátila k výrobě pohankových polštářků. U nás doma se velmi osvědčily a používáme je už několik let. Jejich použití je velmi jednoduché. Polštářek vezmu, vložím do mikrovlnky a zahřívám max. 1 minutu, ale raději o pár vteřin méně.

Ty staré polštářky už byly ošoupané a ušmudlané, proto jsem ušila nové potahy, obsah zůstal stejný, pohankové slupky jsou velmi odolné. Pozor, ale při delším zahřívání mohou vzplát. Už se mi to také stalo.

Polštářek je naplněný pohankovými slupkami, které je možné zakoupit v obchodech se zdravou výživou. Někdy se z nich vaří čaj. Sáčky se slupkami mají hmotnost cca 200g. Do polštářku přidávám také trošku sušené levandule. Po zahřátí se polštářek krásně rozvoní.

Pár polštářků jsem darovala známým. V tomto případě jsem přidala ještě voňavé srdíčko s myšičkou.

Tady jsem pro změnu vyrobila voňavý pytlíček. Uvnitř je rouno, levandule a malá kapička levandulové esence, Její vůně vydrží déle.

Horké polštářky se přiloží na bolavé místo nebo se šoupnou pod peřinu jenom tak pro zahřátí. Mohou sloužit také, jako masážní. Jeden polštářek si odvezli i příbuzní z Kanady o kterých jsem psala v miulém článku.

Na konec jsem si ze zbytku džínoviny ušila ještě jedno voňavé srdíčko, jen tak pro radost.

V těchto dnech se nám oteplilo, ale zima se blíží a zahřívat bude třeba....

Přeji vám pohodové podzimní dny.