Retro román a něco navíc

Nedávno jsem přečetla bezva knihu. Jmenuje se "Přezrálé moruše" a napsala ji Jana Klimečková. Když jsem si ji v knihovně prohlížela, myslela jsem, že hlavními hrdinkami budou nějaká "odrostlá děvčata". Abych pravdu řekla, neměla jsem moc chuti do čtení, protože jsem očekávala křivdu, ostrou kritiku minulé doby, včetně front na banány, jak už to v dnešních retropříbězích chodí.

Byla jsem ale mile překvapená. Přezrálé moruše jsou v románu opravdu přezrálé moruše a mají zde svoje místo v jednom ročním období. Hlavní hrdinka se jmenuje Eva a představuje ženu, která si musí poradit se všemi překážkami té doby. Rodina, studium při zaměstnání, zaměstnání, vlastnoruční výroba šatníku a vylepšování jídelníčku atd. Tak, jak jsme to musely zvládat my, holky dříve narozené.

Čtení je to spíše pro holky dříve narozené a vřele doporučuji. Ty mladší snad pochopí, že se v té době dalo žít i důstojně, ale že jsme musely používat více rozumu, vtipu a improvizace.

Aby to chlapcům nebylo líto, doporučuji veselou knížečku Lukáše Pavláska "Z deníku ajťáka". Konečně jsem se dozvěděla, kdo a co jsou to ajťáci. Nebudu předem prozrazovat....

Krásné svátky!

Přeji vám pohodové Velikonoce. Hodně sluníčka, teplíčka nebo aspoň toho svátečního lenošení za pecí...

Medvědí česnekománie

Tak už ho tu máme zase! Medvědí česnek, neboli medvídek, jak mu říká moje kamarádka. Včera v televizi ukazovali, jaký je o tuto rostlinku velký zájem, někde hraničící až se zákonem.

Myslím, že ta česnekománie běží až v posledních několika letech, nikdy před tím mi nepřišlo, že by byl o medvědí česnek takový zájem. Před pár lety mne to také chytilo, snad proto, že u nás roste celkem hojně a je důvod vyjít si do přírody, která je v tuto dobu překrásná.

V neděli byl den přímo stvořený k procházce. Sluníčko svítilo a sasanky byly téměř všude.

První blatouchy a orseje. Krása! Jenom, když jsem si tuto fotku doma prohlížela na počítači, zjistila jsem, že mi tu krásu hyzdí plastový rozmáčknutý kelímek. Naštěstí se dal uříznout...

Konečně jsme dorazili na místo. Danny, pejsek našich mladých, si vychutnává tu správnou česnekovou vůni.

I česnekový koberec je fotogenický...

Dušovala jsem se, že si donesu jenom pár lístečků na okamžité použití, na chleba s máslem. Letos se mi vůbec nechtělo konzervovat, protože mi od loňdka zůstalo ještě několik skleniček. Nakonec bylo těch lístečků více, tak jsem je rozmixovala, trošku posolila, napěchovala do skleničky, zalila olejem (podle Květy) a uložila k okamžitému použití do lednice.

Myslím, že už mám pro letošek odčesnekováno. Mějte se krásně a vyrazte do přírody. Stojí to za to!

Pomalu ale jistě...

Tak už v pondělí tu máme opravdové jaro! Kytičky na zahrádce se začínají pomalu probouzet. Těší mne to, ale také děsí. Pobíhám nahoru - dolů ( zahradu máme z kopce - do kopce ) a zjišťuji aktuální stav po zimě a rázem mi není do zpěvu. Většinou nestihneme podzimní očistu na podzim, to se pak musí dohonit na jaře. Syn ořezal 3 prastaré jabloně a teď nás čeká úklid a zpracování větví a jiné činnosti, které mne sice baví, ale je toho opravdu moc a roky se připomenou... Musím se pochlubit, že česnek, zasazený letos v únoru, už vystrkuje lístky a synův česnek, zasazený na podzim je na stejné úrovni. Všechno se nakonec dožene. Vzpomněla jsem si, jak jsme kdysi dávno sázeli česnek na Mikuláše. První den jsme udělali jamky, které do druhého dne zmrzly a do těch jamek jsme pak vložili česnek. K tomu jsme si museli svítit reflektorem (to ještě nebyly čelovky). Někdy je i zahradničení dobrodružství.

Ukážu vám náš lýkovec.

Krásný, ale velmi jedovatý, každoročně to připomínám vnučkám.

Letos jsem objevila jeho miminko. Muselo tam být už pár let, mělo silný rozdvojený kořen. Vím to proto, že jsem lýkoveček vyryla a darovala kamarádce.

Pro ochránce přírody dodávám, že oba keříky jsou zahradní produkce, možná že jejich babičku někdo přinesl z lesa, ale já jsem to nebyla...

Čemeřice je také nádherné jarní kvítí, mám doma i tu černou, co je bílá, ale ta má zatím jenom poupátka.

Na závěr keříček bledulí.

Přivítejme jaro s úsměvem a užívejme si ho!

Poslové jara

Konečně jsme se dočkali. Sluníčko svítí a dokonce i chvilkami hřeje, ptáčci zpívají, co jim hrdélko stačí a pokud nám pilný soused nepálí suché listí přímo pod oknem, srdíčko plesá!

Po chřipce u mne nastoupily bolesti snad všech svalů a kloubů, které vlastním. To mne ale tentokrát nezaskočilo. Očistila jsem hole a pohorky od bláta z minulé vycházky, uvařila horký čaj do termosky a s kamarádkami jsme vyrazily do přírody. Každoročně tuto dobu chodíme na jedno opuštěné místo. Nachází se uprostřed louky, zarostlé křovím. Kdysi tady stával rodinný dům, který snad vyhořel, nebo ho postihl jiný neveselý úděl. Mezi sutí a harampádím tam vždy v předjaří vykukují sněženky.

Mají velkou sílu a nezastaví je žádná překážka, protlačí s mezi kameny i suchým listím.

Ty na zahrádce a v květináči jsou už s kvetením o něco dál, škoda, že nevydrží do Velikonoc, ale v přírodě to jde velmi rychle. O Velikonocích už pokvetou jiné květy.

Užívejme si sluníčka i prvních kytiček a pozor na nachlazení, sluníčko sice hřeje, ale také klame!

Únor u nás

Únor bílý, pole sílí......

Po téměř měsíčním marodění už zimu nemůžu ani vidět. Doma je sice pohoda a teplíčko, ale za tu dobu jsem hodně zlenivěla. Navíc domácí ponorková nemoc není moc příjemná záležitost... Tak vyhlížím jaro a vítám každý alespoň malinko slunečný den.

Náš okres zahajoval před dvěma týdny jarní prázdniny. Za oknem byl sice sníh, ale pořádný smog zabránil pobytu venku a to skoro po celý týden. Není co dodat - viz. foto. Hned první den se u nás sešly moje čtyři vnučky a u počítače bylo těsno. Další den nám přibyla nejstarší vnučka a holky si uspořádaly pořádný mejdan. Bylo co oslavovat. Nejstarší vnučka oslavila 14 let a jedna z mladších 8 let.

Babi se činila! Nejsem žádná cukrářka a ani mne nebaví zkoušet nějaké novinky. Je to pořád dokola : ořechy, kakao, čokoláda, trošku marmelády a rum! Recept je podle naší maminky, ale výsledek stojí za to. Myslím ten chuťový.

Jak už jsem napsala, jsem velice líná osoba a nechápu, co jsem kdysi dávno všechno stačila stihnout s rodinou, zaměstnáním a domem a zahradou. Až na tu ponorku je ale doma moc dobře. Začala jsem uvažovat, do čeho se pustit, protože se Velikonoce blíží. Nakonec jsem sáhla po háčku a zkoušela vlnovkový vzorek. Bohužel, vždycky mi nějaké to očko scházelo nebo nadbývalo, tak jsem toho nechala a zkusila něco jiného.

Tady jsem očka zkrotila. Zkušené háčkovačky sice už asi nedohoním, musím se ještě hodně učit, ale mám radost z každého úspěchu a až mne to přestane bavit, zkusím zase něco jiného.

Začala jsem pomalu chodit mezi lidi. Navštívíla jsem přednášku o životě na Shetlandských ostrovech v podání tamního občana a přítele naší lektorky angličtiny. Také přednáška o viktoriánské Anglii, kterou jsem absolvovala minulý týden mne velice zaujala. Přednášela nám jedna mladá dáma, která ač Češka, žije v tomto stylu, běžně nosí šaty s "honzíkem" a korzety. Sama si náročnou róbu šije a vyrábí dobové šperky, atd. Na veřejnosti tím budí velkou pozornost. Trošku trhlá, ale milá.

Minulý týden jsem poprvé po dlouhé době vyšla do přírody. S kamarádkami jsme si sice nevybraly moc dobré počasí. Za chvilku po pořízení této fotky začalo silně sněžit, ale přežily jsem to ve zdraví.

Snad se jara už brzy dočkáme...