Translate

01 března 2010

Rekapitulace posledních dní

Dnes jsem byla dotázána, cože to se mnou je, že už jsem dlouho nic nezveřejnila, jestli jsem se prý nepustila do jarního úklidu nebo jestli nejsem nemocná. Do jarního úklidu jsem se nepustila, protože jaksi nebyl čas a ani se mi nechce a nemocná jsem jen trošku, spíš zraněná, na obou palcích, později povím proč.

Víkend byl nádherný, sluníčko svítilo, travička se zelenala, už jsem zahlédla i včeličku, ale ta se určitě hned schovala, tato fotka je ze včerejška
A ještě jedna, kočičky jsem už měla, tak to je přídavek a modrá obloha navrch
Měla jsem u sebe nejstarší vnučku, byla po dlouhé nemoci, tak jsme z toho venku moc neměly.
Navíc jsme slavili narozeniny mé nevěsty, pekla jsem opět dort. Byl podobný jako ty předešlé, asi změním repertoár...
No a moji hoši se po mnoha a mnoha letech rozhodli vyzkoušet naši stále nedokončenou udírnu a pustili se do uzení
Kontrola produktů, ještě několik hodin a bude hotovo..
Uzení dopadlo výborně


Na dnešek jsem se moc těšila, protože jsem byla přihlášená do kurzu drátkování. Měli jsem se naučit drátkovat velikonoční vejce. Za úkol jsme měli přinést vyfouknutá 2-3 vejce. Raději jsem si přinesla kusů 6, pěkně v papírové přepravce pro 10 vajec. a udělala jsem dobře, protože mi v průběhu výuky 2 praskla. Přiznám se, že jsem si drátkování představovala trošku jednodušší. Drátek, ač tenký se motal, lámal a kroutil (není to nit). Nakonec jsem drátkování v potu tváře šťastně dokončila
To je důkaz. Kromě drátkovaného vejce jsem si domů přinesla 2 propíchnuté palce.
Myslím, že přes všechny nezdary a úrazy budu v drátkování pokračovat, uvidíme..

Paní, která nás vyučovala, nám přinesla ukázat svoje výrobky. Byly opravdu nádherné. Neodolala jsem a synovi, který má u turistů přezdívku Pavouk, jsem koupila dárek
Pavouček má těch nožiček jen 8, ostatní jsou stíny, drátkovcí fotky se nepovedly, omlouvám se.
A tento pavouček je pro Květu.

24 února 2010

Sníh mizí


Dnes bylo u nás cítit jaro, sluníčko sice už tak nesvítolo, jako včera, ale určitě bylo tepleji. Takhle to u nás vypadá, sníh rychle mizí a objevuje se zeleň
Šla jsem se podívat k potoku, kolik v něm teče zvody, hučení je slyšet až do zahrady
Je to síla, ale zatím v normě
Jehnědy
To kulaté, narůžovělé, to je první devětsil
Celá louka je poseta myšími dírami
Tento podivný útvar není není pozůstatek od pejska, ale rovněž myší výtvor

Toto je pozůstatek od pejska, v jeho stopě vykukuje sedmikráska - to malé bílé uprostřed
A ještě trošku sněhu
A ještě malinko

23 února 2010

Kam chodím ráda II

Dnes jsem si chtěla udělat pěkný den. Naplánovala jsem si návštěvu bazénu a protože bazén se nachází nedaleko zámku, o kterém jsem již psala, rozhodla jsem se, že udělám snímky zámku z opačné strany tak, aby bylo vidět, že to není jen zámeček, ale zámek. Sluníčko pěkně svítilo, ale sluníčko je pro focení zrádné, zvlášť pro takového slepého amatéra, jako jsem já!
Udělala jsem velké množství fotek, ale zůstalo jen pár. Tento pohled je možno vidět jen v zimě, přes léto stromy zámek zakryjí. Určitě to napravím a udělám lepší snímky. Pod zámkem je krásný park, vydala jsem se tym s úmyslem, lepších úlovků, ale narazila jsem na sílu bezdomovců, tak jsem vycouvala.
A jak jsem couvala, tak jsem nafotila asi 150 fotek této řeky, která se jmenuje Ostravice a dělí město na část F a část M. Sluníčko sice svítí, ale tady to tak nevypadá. V dálce za kupovitou oblačností se ukrývají Beskydy, pod tou největší kupou Lysá hora.
Na obrázku je místecký kostel sv. Jana a Pavla. Nádherná stavba uprostřed věžáků a v těsné blízkosti nejfrekventovanější komunikace, průtahu městem.

Stejný kostel ze strany, zajímavá je střecha

Kousek brány, alespoň ta není modrá... V té změti paneláků alespoň kolem kostela nechali stromy a trošku té historie.

A perlička na závěr :
Stejný kostel a něco podivného. Už je to také historie. Co postava na sloupu představuje, to nikdo neví. Možná, že to měl být kosmonaut... Lidé tomuto místu začali říkat "U vykopnutého". Došlo to tak daleko, že i v úředních spisech je takto místo označováno. Možná, že je i v katastru, kdo ví... A protože nikdo neví, co to je, tak socha přežila...



21 února 2010

Nedělní sluníčko

Konečně zase svítí! Včera pršelo, pak sněžilo a dneska nás počasí překvapilo.
Co jsem zachytila ráno, je odpoledne jiné nebo, díky sluníčku, už není.
Zbytek sněhu a rampouchů na skleníku
Ten sníh už tam není
Hoši by se měli zamyslet nad kvalitou natírání konstrukce skleníku !
První travička
Jiná travička
Trochu vínové červěně
Něco hub
Zapomenutá polínka z loňského hodování pod širým nebem



20 února 2010

Moje páteční cesta tramvají


Moje páteční cesta tramvají, aneb jsou naše děti hluché ? Toto je vlastně celý nadpis mého článku. Předem upozorňuji, že jsem neobjevila Ameriku, vím, že to tak je a lepší už to nebude, ale nemůžu se s tím nějak smířit.
Opět po nějaké době jsem navštívila svoji přítelkyni na svém bývalém pracovišti. Třikrát jsem musela absolvovat cestu tramvají. Zjistila jsem, že dopravní podnik inovoval svoje služby, tím, že upozorňuje pasažéry, aby si hlídali lépe své věci, že jsou mezi námi i tací lidé, kteří vužijí nepozornosti, atd. Přitiskla jsem si tašku více k sobě a rozhlédla se na všechny strany. První cesta dopadla dobře, v pohodě jsem si sedla a nikdo mě neokradl.
Druhé cestě patří vlastně tento článek. To už byla cesta v dopravní špičce, tramvaj byla celkem plná, lidé stáli, objevila jsem jedno místečko a chtěla jsem si sednout. Než se tramvaj rozjela rozhlas opět začal hlásit : "Děti, mládeži, uvolněte svoje místa starším cestujícím". Vyhlédnuté místečko bylo stále prázdné a na sousedních místech seděli dva mladí lidé, podle jejich rozhovoru studenti, on a ona. Se mnou nastoupila paní kolem osmdesáti let. Pár i po upozornění z rozhlasu nereagoval. Paní jsem ukázala na volné místo a já, malého vzrůstu, jsem se pokorně zavěsila na tyč nade mnou. Na zlé věci se zpomíná, ale já jsem si vzpomněla, jak jsem před rokem jela unavená večer ze zaměstnání a naskytla se podobná situace, tenkrát se mnou nastoupili nějací výrostci a jeden mi řekl : "Chceš si sednout, babo, máš smůlu!" Vím, že mě to ani nějak neurazilo, jen jsem se snažila přežít jízdu a v pohodě a bez úhony zmizet.

Potřetí jsem s přítelkyní nastoupila do tramvaje, která byla rovněř plná, tentokrát rozhlas mlčel. Z nejbližších míst vyskočili dobrovolně dva mladíci abychom se mohly posadit. Mile nás to překvapilo.
Co dodat? Jen to, že ti hluší, slepí a sprostí budou také jednou staří...

16 února 2010

Dobrá zpráva

Pro všechny, kteří se už nemohou dívat na to bílé nadělení, kterým stále zebou prsty, mrznou uši a kape z nosu přináším dobrou zprávu.

Situace na severní Moravě dnes, 16.2.2010 odpoledne :
Sluníčko nesměle vykukuje
Drobná zvěř přebíhá po zbytcích ledu z jedné strany potoka na druhý

Rampouchy na naší střeše ještě stále neroztály
Ale pozor, to jsou jehnědy, to sice ještě nic neznamená
No a teď, poznáváte kočičky? Pravé, letošní, dnešní!
Myslím, že i ta příroda už touží po jaru.




Doufám, že jsem alespoň někomu udělala rdost!

Letní pozdrav

Dlouho jsem tady nebyla, ale nic se neděje, jenom mi všechno déle trvá a než se rozhodnu něco napsat, za chvíli změním názor a dělám něco ji...