Když jsem poprvé slyšela jméno autora, spojovala jsem si ho s obrázkem na této knížce. Myslela jsem, že je to starší pán s cestovatelskými zkušenostmi. Potom jsem se stala pravidelným posluchačem Českého rozhlasu Dvojky, kde každým týdnem předčítali z jeho knih. Zjistila jsem, že Ladislav Zibura je ten maličký blonďatý človíček dole na obrázku, že je to celkem mladý člověk a že svoje cesty začal podnikat ve velmi ranném věku. Není to cestovatel v pravém slova smyslu, ale je to poutník, což je velký rozdíl. Na svých cestách chodí většinou pěšky ( kromě přesunů mezi kontinenty a státy ).
K přečtení jsou ještě tři další knihy, ale já jsem četla zatím jenom knihu "40 dní...", kterou vřele doporučuji, ty ostatní si také ráda přečtu. Obsah nebudu prozrazovat. Když jsem si ji půjčovala v knihovně, zjistila, jsem, že je o knihy Ladislava Zibury velký zájem.
To ale bylo ještě v loňském roce. Letos musím zatím vystačit s vlastními knížkami. Ty z knihovny mám přečtené, okénko naše obecní knihovna nevlastní, ale program v počítači funguje a já mám poštu plnou upomínek, nemám si jich prý všímat....
Naštěstí mám ve své knihovně hodně nových nepřečtených knížek. Pro mne a pro mnoho mých známých jsou knížky důležité, bohužel pro mnoho mladých a dětiček je to něco nepotřebného, s čím ho dospělí otravují. Je mi z toho smutno, ale nezměním to.
Určitě si od prince Ládíka, jak si autor říká, něco přečtěte, stojí to za to.
