Moje vítání jara

    

Z ročních období mám nejraději jaro, pak podzim, následuje léto a zimu nemusím. Letošní jaro s námi trošku laškuje, já ho vítám už  od konce února, to jsem si koupila  v  květináči petrklíč, který šel brzy zubožený na zahrádku. Každým rokem začátkem března chodím na jedno místečko, kde mne vítají tito poslové jara.

Hustopeče na jižní Moravě, 22. březen, Slavnosti mandloní. Naskytla se mi příležitost se na toto místo podívat. Trošku jsem byla zklamaná, představovala jsem si to jinak. Já jsem sice byla připravená na cca dvoukilometrový výšlap do kopce, hůlky nosím všude s sebou, ale těch lidí a stánků... No dalo se to přežít. Mandlovice se vezla domů, nebyla sice z místních zdrojů (ty jsou jenom na okrasu).

Nejlépe je doma, v lese, v klidu. Sasanky stále kvetou. Když kvetou sasanky, je čas medvědího česneku.

U nás ho roste všude plno. Vnučka mne doprovodila. Tentokrát jsem nedělala žádné velké zásoby. Česnek jsem posekala sekáčkem na bylinky nadrobno, napěchovala do skleničky, posolila a zalila olejem. Část posekaného česneku jsem zamíchala s máslem, vyválela za pomoci fólie 2 válečky a dala do mrazáku ztuhnout.

Tady je ale moje největší radost. Naši čápi. Přiletěli prý čtyři, asi s jejich loňskými dětmi. Dětičky se musely dát svou cestou a máma s tátou provedli nutné opravy svého domečku. Máma už sedí na vejcích. Je to jejich čtvrtý rok. Za tu dobu dvakrát vyvedli rodinku. Snad i letos bude všechno v pořádku.

Všude to voní a se pilně pracuje.

I já se snažím, než korálky definitivně přes léto odložím.

Ještě něco pro koledníky.

Přeji pohodové jarní dny, plné sluníčka a bez mrazíků.