Jistě někteří znáte tuto knihu. Zrovna nedávno běžela v rozhlase její četba na pokračování. Kdysi jsem ji četla a cestopisy s panem Durrellem jsem viděla také kdysi dávno v televizi. Ale já jsem nechtěla psát o knize, ale o naší zvířeně. Ještě před nedávnem jsme, kromě pavouků, neměli s manželem doma ani živáčka. Naši milovaní pejskové nám odešli do psího nebe a ostatní zvířátka jsme časem "zrušili". Když i manžel odešel, nastala úplně jiná situace. Do našeho domu se přistěhoval syn s rodinou a zvěřincem, který za ty čtyři roky různě ubýval a přibýval. Současný stav je: 2 psi, 1 králík, 2 krysy, jedna kočka, 11 slepic a 1 kohout. Z toho moje: 5 slepic a 1 kohout. Kurník máme společný, vejce mých slepic jsou hnědá, ostatní jsou modrozelená ( tak si je rozeznáme ). Kohouta jsme pořídili s tím, aby zajistil v kurníku pořádek, už bylo načase. Je to krasavec, pochází až z Čech a v kokrhání je jednička v okolí.
A tento krasavec nás nedávno pořádně potrápil. Večer jsme ho přehlédli a ráno zjistili, že pobíhá u sousedů za plotem. Neviděli jsme v tom problém. Za asistence syna a sousedky bylo všechno jednoduché, tedy zdálo se. Plánovaná strategie nevyšla a vyplašený kohout vyletěl otevřenými vrátky na sousední louku a dále přímo na státní silnici, která je v naší obci zvláště frekventovaná. Najednou byl pryč. Už jsme viděli to nejhorší, ale kohout zmizel. Večer jsme slyšeli od vzdálenějších sousedů kokrhání, jenže na vesnici mají kohouta v každé chalupě.
Jako poslední možnost jsme využili moderní techniku. Téměř každý týden na stránkách naší obce někdo hledá zatoulaného psa nebo obráceně, pes hledá páníčka. Tak proč nehledat kohouta?
Je až s podivem, kolik lidí sleduje dění v obci. Přihlásili se první pozorovatelé. Kohout prý sedí u nich na plotě. Blížila se další, už třetí noc a kohout opět zmizel, ale byl naživu. Všichni jsme ho litovali, že musí být za tři dny pořádně hladový a vyplašený. Také my jsme byli už pořádně unavení. Třetí den jsme se vydali za kohoutím kokrháním, tentokrát jsme měli štěstí, připravená taktika zabrala a kohouta se nám podařilo chytit, tedy zahnat na naše území, kde měl nachystanou mističku s dobrůtkami.
Mistička zůstala bez povšimnutí a náš hrdina utíkal mezi družky plnit své povinnosti v rámci hesla : "Nejdřív práce, potom zábava".
V současné době je na našem dvorku klid, až na to kokrhání, to je tedy síla! Jak píšu, dle našich obecních stránek se minimálně jednou týdně zatoulá nějaké zvíře, jednou to byl i pštros.
A tak tu žijem...
