Jak už jsem se zmínila v předešlém článku, foťáček mi vypověděl službu. V současné době přebývá v nějaké nemocnici pro foťáky a do měsíce prý může být doma. Oprava by měla proběhnout ještě v záruce. Tak mi držte palce, ať to všechno dobře dopadne.
Je mi to trošku líto, protože jsem minulý týden opět několikrát vyšlápla do Beskyd a okolí. Viděla různé zajímavosti a nasbírala nějaké ty houby. V přírodě to už voní podzimem. Je na co se dívat. Nedá se však nic dělat...
Naštěstí mám velmi dobře zásobený archív, tak si trošku zavzpomínám. Však jsem v průběhu prázdnin svůj blog pořádně zanedbávala!
Prázdniny uběhly, jak voda. Hodně času jsem trávila na zahradě zpracováním ovoce a zeleniny a také sušením bylinek. Prim hrála a stále ještě hraje divizna, které jsem už nasušila skoro tři velké láhve od okurek. Letos jsem poprvé měla úspěch a divizna mi nezčernala. Na tuto bylinku jsem se zaměřila proto, že se mi na zahradě objevilo hned několik statných rostlin. Posuďte sami.
Víte, že divizna ještě na keříku krásně voní? To jsem objevila, když jeden den stále pršelo a já jsem večer vyšla na zahradu, tam se na mne usmívala tato korpulentní dáma s plně rozvinutými květy. Nehledě na moudré rady příruček, že květ se má sbírat suchý a kolem poledne, jsem natrhala plný košík v šest hodin večer. Květy byly nasáklé vodou a voněly po růžích. Kolem poledne, pokud svítí sluníčko, jsou už téměř odkvetlé a nevoní po ničem.
Mám k dispozici sušičku, takže mokré květy nevadí. Usušené květy jsem okamžitě nasypala do láhve se šroubovacím uzávěrem. Pro jistotu se může ještě celý obsah vysypat na plech a přesušit v mírné troubě.
Usušená divizna voní pro změnu zase medem
.
Toto je můj velký pěstitelský úspěch. Žluté kaly jsem před lety dostala od sestry, za tu dobu mi vykvetla myslím, že jenom jedna. Letos jsem hlízy zasadila na jiné stanoviště a nestačila jsem se divit. Vykvetla nejdřív tato pětka a později ještě dva květy.
Na zahradě se stále něco děje. Mrzí mne, že nemohu ukázat překrásné střapaté astry nebo hromadu okrově žlutých dýní, které už také sklízíme. Houby jsou už zpracované a z lesa jsem si přinesla pytel žaludů na věneček, který nahradí na dveřích levandulové srdíčko. I toto období mám moc ráda.
Svůj blog jem přes léto zanedbávala, ale jsem ráda, že ho mám a že se díky němu seznamuji se zajímavými a milými lidmi. Na blogu jsem se seznámila s Milenou, se kterou si pravidelně píšu a občas se scházíme. Naše setkání se nikdy neobejde bez dárečku, většinou z vlastní dílny.
Sklenička rybízobvé marmelády, zdobená ubrouskovou technikou.
Od Mileny je také tento krásný náhrdelník v barvách podzimu. Mileno, ještě jednou díky.
Poděkovat musím také Pavlovi za jeho pixličky-křížovky, kterými mne pilně zásobuje, aby mi můj unavený mozek úplně nezakrněl.
Všem vám přeji pohodové dny, hodně sluníčka a plné košíky hub. Pozor na hořčáky!
