A přece byly bílé

Nakonec se nám splnilo přání a Vánoce byly bílé. S vnučkami jsme podnikly tradiční vánoční výpravu za zvěří. Já jsem zabalila proviant (mrkev, suchý chleba, kaštany z podzimního tvoření atd.) a vnučky zase svoje nezbytné mobily, selfie tyč a šlo se.

 

Atmosféra venku byla taková zvláštní, tichá, tajemná a smogová. 

V přírodě bylo ale dobře, ve městě už ten smog byl znát.

U krmelce to vypadalo jinak, podotýkám, že bylo 14 hodin odpoledne. Je vidět, že zvířátka krmelec navštěvují.

Na zpáteční cestě vykouklo i kousek modré oblohy.

Našly jsme hromadu dřeva a já jsem holky donutila, odtrhnout oči a ruce od mobilů a věnovat se jiné činnosti i když jenom na chvíli...

Přeji vám, milí blogoví přátelé, do nového roku hlavně hodně zdraví, ostatní se dostaví samo. Našim dětem a vnukům přeji, aby častěji odtrhli oči od mobilů a více se rozhlíželi kolem. Abych pravdu řekla, dost mne ty jejich aktivity děsí.

Přání

 

Milí blogoví přátelé, děkuji vám za dlouholetou přízeň. Letos v listopadu to bylo 12 let, kdy jsem si svůj blog v potu tváře sama vybudovala. Tento rok byl pro mne velmi těžký, ale takový už je život. Vždycky jsme se doma snažili, pokud možno, všechno brát s humorem a to mi pomáhá i teď. Moje aktivita už není, to co bývalo, ale stále mne těší se s vámi setkávat, obdivovat váš um, vtip a píli. Přeji vám jenom to nejlepší.

Trošku vánoční parády

Máme tady už druhý adventní týden a tady je dnešní pohled z okna. Prostě paráda!

Zvonečky. Toto je zase ta moje korálková paráda, po večerech vyráběná.

Věnečky

Rampouchy, zavěšené vypadají lépe.

Od korálek se pomalu přesunu k troubě a k cukroví. Mějte se pěkně a v poklidu užívejte adventní čas.